On se bojí

„Sirotci lesní, o ničem nesní.“ Zpočátku zajímavá, bohužel čím dál víc úmorná surrealistická procházka  hlavou schizofrenika, nemilovaného dítěte, od světla na konci tunelu máminy vagíny až do temnoty artového hrobu. Film pro velmi specifické publikum. Pro ty, kdo se narodili zadkem napřed, k matce mají ambivalentní vztah (s láskou by jí zakroutili krkem), na lehátku u cvokaře už vyleželi důlek a vždy se podívají do záchodu, než spláchnou. To já jsem trauma z porodu překonal hned na sále, od té doby se cítím v pohodě, duševně naprosto zdráv a celoživotně svou mámou milován. Psychofarmaka neužívám žádná. Škoda, po třech hodinách s Asterem by nějaká bodla. OKÉNKO CITACÍ: [][] Superpero: „Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část... Nevíte, jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil.“ JASON_X: „Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám.“ Zdejší „expert“, který si už zase nevzal své prášky: „Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře.“ [][] Brrr. Nevěřím tomu, že On se bojí natočil On. Stejný režisér, jehož Slunovrat mám v topce. (28.07.2023)

Tříhodinová psycho-sračka. Dodíval jsem se do konce, protože jsem stále čekal náznak horroru a nedočkal jsem se. Joaquin Phoenix je už hnusný starý dědek a ten jeho rozštěp na ksichtu se zvětšuje 🤮 Film by měl dostat cenu za nejhorší a nejnudnější film století. Zase jsem se nechal napálit hodnocením na ČSFD. Stává se už pravidlem, že film s 80% hodnocením je píčovina. (18.06.2023)

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 % (19.05.2023)

Jdu s proudem a řeknu, že Ari se nám trochu předávkoval houbičkama a jeho třetí dílo nemá celistvý obraz a osobitý podpis. Vryje se divákovi do paměti jen díky několika silným scénám, které jsou v porovnání se zbytkem prazáhadností, co se zde bez vysvětlení objevují, poměrně málo četné. První asi necelá hodinka je opravdový skvost, která kdyby se natáhla na dvojitou stopáž, vůbec bych se nezlobila, kdyby se děj odehrával jen v Beauově bytě a možná by to udělalo lepší dobrotu. Nesmíme ale opomenout i část filmu, kdy je Beauovi poskytnut azyl v domě podivníské rodinky. Toť vše z highlightů tohoto filmu a úplný smysl jsem se v tom sice snažila najít, jenomže někdy ani ta interpretace neznásobí ten zážitek. Takže bylo to dobré, trochu úmorně dlouhé, se zbytečnými pasážemi, na druhou stranu extrémně znepokojující, chvílemi hororové, režisérsky i herecky mistrné, ale nic co si budu připomínat co týden. Nechci hanit Asterovu práci, proto ty tři a půl zaokrouhlím nahoru. Znovu bych si pustila určitě už jen konkrétní scény a ne celý film, což se o Hereditary a Midsommaru říct nedá. (29.08.2023)

A zase tá povala... Aster sa po dvoch síce náročných, ale relatívne divácky friendly filmoch (berte to s rezervou) rozhodol nakrútiť surreálnu drámu, ktorá osloví len toho, kto sa bude zamýšľať nad tým, čo ktorý symbol/metafora/synekdocha znamená. Bez snahy o rozlúštenie všemožných implicitných významov je Beau is Afraid v podstate nepozerateľný. Ak sa ale naladíte, máte radi Charlieho Kaufmanna, alebo dokonca aj Wellesov Proces (to zistíte na konci) a svojim spôsobom aj Enemy od Villeneuva, je tu šanca, že môže ísť pre vás o intelektuálny zážitok roka (alebo posledných rokov). Samozrejme o inšpirácii Lynchom sa hovorí všade. Hor sa tak do lúštenia motívov vody (tam prídeme až k vode plodovej), pavúkov a tém, ako rozpadnuté rodiny, dysfunkčné vzťahy rodičov a detí, smrť, zmysel života a podobne. Je toho skutočne veľa, nie je to pre každého a ani byť nechce. (29.06.2023)