Všichni domů

Plnokrvný obrázok chaosu týchto týždňov v pôvodne fašistickom Taliansku - áno, tak s touto charakteristikou môžem súhlasiť. Chaos bol zobrazený perfektne, a niekedy ho ani nemuseli hrať. Ale vojnová dráma, komédia, tragikomédia? To snáď nie. I keď na druhej strane, Taliani sú takí mizerní vojaci, že vojnová dráma v sa v ich podaní automaticky mení na tragikomédiu. To, čo v tomto filme pokazili scenáristi, to už nemohli napraviť ani dobré herecké výkony, kamera, výprava a ďalšie pozitíva, ktoré tento film nepochybne má. (05.09.2009)

Málo známý nadstandardní válečný snímek, který je pro nás zajímavý především úhlem pohledu a zobrazením prostředí poražené fašistické Itálie. Válka snímaná pohledem italského důstojníka, který po italské kapitulaci a rozpadu pravidelné italské armády prožívá deziluzi a ztrátu životních hodnot při svém návratu domů. Vojáci jeho jednotky se rozutečou a zbyde jen několik mužů, kteří míří společným směrem. Scénárista v jejich postavách ztělesňuje určité prožitky typické pro onu dobu. Přes zvolený lehčí tón vyprávění jde v zásadě o tragický protiválečný snímek, kde prakticky všechny hlavní postavy postupně zahynou, s výjimkou hlavního hrdiny, který k tomu ovšem ve válečné vřavě závěrečného střetnutí, kdy ho opouštíme, má velice blízko. Film je natáčený s étosem typickým pro poválečnou Itálii a Francii, tedy vykládajícím tehdejší politickou situaci z pohledu vítězné protifašistické koalice a zahlazujícím některé nepříjemné stránky tehdejší reality. Scénář proto volí některé zjednodušující postupy, např. scéna odhalení židovky německými vojáky je nevěrohodná. Kdyby byl scénárista upřímný, nechal by ji udat pasažéry autobusu za podíl na kořisti z jejího majektu ukrytém v kufru. Odhalení amerického zajatce ukrytého u protifašistické rodiny by pochopitelně nevedlo jen k popravě muže jako hlavy rodiny, ale k likvidaci celé rodiny a především brutálního znásilnění manželky, kterého se mimochodem běžně dopouštěly obě bojující strany. Vysoký italský důstojník by se s velkou pravděpodobností bezprostředně po italské kapitulaci nepřidal k odbojové partyzánské organizaci kontrolované v té době komunisty... A tak by se dalo pokračovat. Přes uvedené drobné scénáristické kiksy je to výborný válečný film, který se může pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (10.07.2008)

Velmi působivý film, který pro mě byl svým způsobem překvapením. Nic jsem o něm nevěděl a zhlédl jsem ho vlastně náhodou. Své role se skvěle zhostil Alberto Sordi, ovšem ani ostatní herci vůbec nehrají špatně, spíš naopak. Spousta úsměvných momentů je s citem vyvážena momenty dramatickými, protože situace, v jaké se octli hlavní hrdinové, rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. (07.07.2008)

Prijemna tragikomedie na, kterou jsem narazil ciste nahodou. A musim rici, ze dlouha cesta domu diky spouste historek a postav ktere paradne dokreslili atmosferu byla velice zajimava. A take jsem si trochu rozsiil obzory ohledne toho jak to bylo s Italii v druhe svetove valce. Nikdy jsem netusil, ze byla situace, kdy Italie stala na prahu mezi spojenectvím a nepratelstvím s fašisty. (04.05.2008)

Válka je zlo a né každý mohl řici NE. Tak nějak to náš hrdina poručík vysvětluje americkéhu zajatci. Italie kapitulovala a vojací se těšili domů. Válka není, k rodinám , láskam ... domů! Je to , ale ten domov co opustily?! Film mě okouzlil svou obyčejností a ukazuje jak Italie byla rozdělena a kdo byl spojenec je nyní nepřítel a naopak. (05.05.2008)