Gosford Park

Doufal jsem, že v pořadí druhý mnou shlédnutý film Roberta Altmana vynahradí špatný dojem, který zanechal ten první (Nashville). Nestalo se. Z celého filmu mne zaujala pouze jediná scéna, a to ta, kdy už jedna ze služebných obsluhující společnost u stolu nevydrží a kohosi se zastane, čímž si vyslouží vyhazov. A to je trochu málo. (30.11.2006)

"Dáma, která cestuje bez komorné, nemá sebeúctu." Nafoukaný panstvo i cynický služebnictvo mi dali krutou lekci ze snobismu. Bolelo to, takže jsem se rozhodl zbavit se modrý krve. Nechám si ji odčerpat a budu se tvářit jako obyčejnej člověk. Samozřejmě se zámkem, doživotní rentou a dostatkem kvalitního služebnictva. Miluju prostej život. (17.05.2022)

Robert Altman neztrácí dech a představuje zlomyslnou satiru z víkendového setkání šlechty, nehledá ani tak vraha, ale sympaticky se zaměřuje na prostředí, která jsou nám předkládaná na stupnici snobismu (jeden svět nad a druhý pod schody). Ve finále jízlivě ironický snímek režijní legendy herecky potěší, scénáristicky místy pobaví (jeho košatost je ale bohužel dle očekávání nad plán divákovy orientace v postavách), jako celek ale nestrhne!! (26.06.2012)

Rok 1932, 32 lidí se sejde na britském venkovském sídle, o dvě hodiny filmového času později jich bude o jednoho méně, k žádným jiným výrazným dramatickým změnám ve filmu nedojde. Podle mnohých kritiků je Gosford Park úžasnou poctou anglickému humoru a detektivkám Agathy Christie, filmem, v němž vše funguje tak jak má, kde žádný záběr nechybí, žádný nepřebývá. Neměl jsem podobný dojem. Celkem brzy jsem ztratil orientaci ve spleti ne dost různorodých jmen, vtip jsem všehovšudy pochytil jeden (pokud neměl být Stephen Fry parodií všech těch zadumaných anglických inspektorů) a jednotlivé postavy mi byly minutu od minuty lhostejnější. Je vidět, že herci si své role skutečně užívali, nikdo přitom nevyčnívá, všichni předvádějí lehký nadstandard. Ale co příběh? Kam se poděl? Napínavá detektivka to není ani náhodou – k vraždě dojde po více než hodině a po ní následuje pouze další hodina nezáživného (ne)děje. Nelze mluvit ani o působivém dramatu o „střetu dvou světů“, toho nad a pod schody. Pokud nechcete ztrácet čas Gosford Parkem, pusťte si 8 žen nebo Soumrak dne. 40% (01.12.2006)

V prvých desiatich minútach sa na vás vyrojí naraz asi 20 postáv - aristokracia, ktorá prišla na anglický vidiek zastrieľať si na bažanty a spolu s nimi i ich služobníctvo ..... Do konca filmu som si nevedel priradiť tie-ktoré mená k postavám. Podobné veci sa mi stávajú pri ruských filmoch: Ivan Nikolajevič, Nikolaj Ivanovič, Sergej Ivanovič atď. atď.... Priznám, sa , že som na avizovanú vraždu čakal ako na spasenie, ktoré pohne dej filmu vpred. Vražda sa stane v 70-tej minúte filmu, ale i po tomto zvrate sa všetko vracia do starých koľají. Potom som už len čakal na jedno - na koniec filmu. A ten prišiel. (24.08.2003)