Gosford Park

No vida, tak i Robert Altman umí natočit film, který je přece jen lehčeji stravitelnější, než většina jeho ostatních známých výtvorů. Ne že by se snad jednalo o nějakou lehkovážnou skorohistorickou fresku, to tedy ne, ale byť jde opět o nějaký pohled do zákulisí "něčeho", je ten pohled pro většinu běžných smrtelníků naservírován srozumitelněji, než v "zákulisních" filmech typu Hráč nebo Pret-a-porter. Z hereckých hvězd, jimiž se to tady (jako obvykle u Altmana) jen hemží, mě nejvíce zaujali Ryan Phillippe, Helen Mirren (skoro jsem ji nepoznal) a hlavně Kelly Macdonald. Jinak jde o dějově zajímavé dílko, v souvislosti s nímž se mně osobně vybavil hlavně Ivoryho Soumrak dne, jenž se odehrává v podobném prostředí a podobné atmosféře. (01.10.2003)

Těšil jsem se až uvidím tento film a musím přiznat, že jsem byl lehce, ale opravdu jen lehce zklamán. Co bych filmu vytknul je jeho délka a celkem zřejmá předvídatelnost, co se týče ohledně zločinu. Avšak dámské osazenstvo, především Maggie Smith a Helen Mirren a dále krásné anglické prostředí tyto chyby vyrovnávají. I přes velké množství postav, s jejichž identifikací jsem měl během filmu potíž, dávám tomuto filmu 7 z 10. (30.08.2009)

První polovina filmu zabývající se životem smetánky a jejích sluhů byla výborná, a kdyby celý film probíhal takhle, vůbec by mi to nevadilo. Bohužel se po vraždě film poněkud rozklížil a korunu tomu nasadil Stephen Fry v roli až montypythonského detektiva. Jestli to měla být parodie, tak jsem jí moc nepochopil. I tak se ale jedná o povedený snímek a určitě si ho ještě někdy pustím znovu. P.S. Maggie Smith tady dokazuje, že je to Paní Herečka a tímto se definitivně zařadila do žebříčku mých oblíbenkyň. (24.08.2008)

Právě tenhle film mě z filmografie Roberta Altmana eminentně zajímal, nicméně musím říci, že náš kontakt se nápadně podobal čelnímu střetu. Nudnější film jsem opravdu už dlouho neviděl. Uznávám, že evokace aristokratické prázdnoty, přetvářky a bezcílnosti se Altmanovi povedla dokonale, podobně jako zobrazení mimetického a neduhy snad ještě prolezlejšího světa jejich služebnictva. Bohužel mi však zobrazované osudy a onen "ironický místopis" přišly jako turistická objížďka po místech, které mi ale lautr nic neříkají. Podobně velice konzervativní a zkostnatělý styl režie, který jen akcentoval vlastnosti zobrazovaného světa, nedokázal ve mně evokovat žádné silnější pocity. Určitá hysterie a ustavičný patos mi po hodině a čtvrt lezly na nervy a vražda, která měla vytvoři iluzi detektivní zápletky, příliš úlevy nepřinesla. Z odstupu se mi skutečně výborný jeví jen konec, který měl v sobě nádech úlevy jak pro mne, tak pro onen nesnesitelný snobský svět, který jakoby smrtí Sira Williama a koncem honu končil... Přes respekt k řemeslnému provedení a přes uznání, že Altmanův tvůrčí záměr byl naplněn měrou vrchovatou, nemohu pominout, že mě tenhle film nechal aristokraticky chladným. (11.03.2005)

Môj prvý Altmanov film, ktorý som videl niekedy pred desiatimi rokmi a pri ktorého hodnotení musím dať za pravdu súdobým kritikám v tuzemských časopisoch, ktoré hovorili o akademickom chlade a miernej vypočítavosti smerom k akademikom. Ja som vtedy očakával nejaký záverečný šokujúci zvrat, ktorý samozrejme neprišiel, dnes by som ale k filmu asi pristupoval úplne ináč. Možno by som ho hodnotil rovnako, len výčitky by sa trochu pozmenili. Ironickú silu a ľahkosť podobne zahniezdenej Svatby (ak ma pamäť neklame) Gosford park postráda. (31.05.2013)