Fabelmanovi

Steven Spielberg je zpět u toho, co umí nejlépe - citlivě vyprávěné a na charakterech postavené rodinné drama o kouzlech objevování čehosi magického - zde zosobněného kinematografií samotnou. Dvouapůlhodinový film dokáže téměř dokonale strhnout a pohltit, přesto jsou v něm dvě tvůrčí rozhodnutí, nad kterými mi zůstává rozum stát. Jednak nechápu, z jakého důvodu musel mít hlavní herec celý film nasazené tmavé kontaktní čočky, kvůli nimž vypadají jeho oči stejně mrtvě jako oči žraloka z Čelistí. Pro mě to sabotovalo jinak velmi snaživý výkon mladého Gabriela LaBelle. A pak teda myšlenka (spoiler), že by namachrovaný antisemitský šikanátorský hovado na základě kouzla filmového média šlo za svou obětí a nejen se omluvilo, ale rovnou citově zhroutilo nad vlastní prázdnotou - nic naivnějšího a přitroublejšího jsem letos v kině nezažil. Tyhle dvě věci o to víc štvou, protože se jim dalo jednoduše předejít. Nicméně i přes připomínky u mě panuje spokojenost a zejména v krátkých scénách, kdy prostor a výborně napsané role dostanou veteráni Judd Hirsch a David Lynch, jsem měl spokojený úsměv na tváři. (07.12.2022)

Steven Spielberg i v pětasedmdesáti zůstává mistrem vypravěčem. Tentokrát je to vyprávění poněkud komornější, zaměřené na vlastní dětství, dospívání a lásku k filmu. Zralé dílo tvůrce, který už nemusí nikomu nic dokazovat, a může si natočit, co chce. David Lynch jako John Ford je báječnou třešinkou na závěr (90%). (05.12.2022)

Tento film je citlivou štúdiou obrazu a pohľadov. Je o vášni, láske a dospievaní. O tom, že robiť veci ktoré túžime robiť nemusí byť vždy správne, ale aj tak je najdôležitejšie byť šťastný, aj keď ostatní s tým nemusia súhlasiť. Herecký opus a formálna stránka ( hravá, rozkošná a úprimná) rezonujú v každom zábere, tóne, uvedomení. O to viac je zarážajúce, že Spielberg, schopný takýchto pocitov, dokáže natočiť priemerné snímky bez duše, ako napríklad West Side Story. Takýto úprimný klenot, sa len tak nevidí. Stavia sa do popredia s Purpurovou Farbou, Mostom Špiónov a so Schindlerovým zoznamom a dokazuje, že úprimné, citlivé a emočne vyspelé snímky Spielberg robí s rovnakou radosťou, ako tie fantastické, ktoré ho preslávili a kvôli ktorým ho milujem. K tomu filmu sa budem vracať a budem si užívať tú vyváženosť. A to množstvo vrcholov, ktoré ponúka. Nič tam nie je zbytočné. Všetko tam má svoj dôvod. A všetko je tak, ako má byť. Najlepší Steven od Mostu Špiónov. (26.01.2023)

Pre mňa skutočný filmový darček... Natočiť v dnešnej predigitalizovanej dobe niečo na prvý pohľad tak jednoduché je pre mnohých asi na odpis. Nič nehovoriaci, záhadný a ani nijako zvlášť lákajúci názov Fabelmanovi... Už dlho sa mi nestalo, aby som tak zamilovane čumel a užíval si príbeh obyčajnej rodiny. Možno obyčajný, čiastočne autobiografický, ale rozhodne film, ktorý do budúcna dáva nádej, aby sme podobných filmov videli viac. Dúfam, že vyhrá Oskara a potom verím, že sa tak aj naozaj stane. Vytrel zrak mnohým marveláckym sračkám, ktoré už vlastne nekontrolovateľne okupujú kiná, akoby iní diváci ani neexistovali. Mám pocit, že posledné roky akoby filmové remeslo upadalo. Čím väčšie možnosti a lepšia technika, tým horšie filmy robíme a nie je priestor pre vznik takýchto skutočných klenotov. Spielbergovi sa posledné roky tiež nijak zvlášť nedarilo, ale vrátil sa ako kráľ. Malým veľkým filmom, ktorý je plný citu, emócií a lásky k filmu. Pre skutočných filmových fanúšikov vlastne povinná jazda. 100%. (15.01.2023)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)