Můj nejmilejší bar

Pro Steva Buscemiho mám velkou slabost a tenhle film mi opět potvrdil, že s lidskými slabostmi se prostě nedá dělat nic jinýho, než se s nimi smířit. Bar Trees Lounge je druhý domov nešikovného automechanika Tommyho, který si neumí spravit ani vlastní auto. Něšťasný z toho, že jeho milovaná (?) ho opustila kvůli jeho nejlepšímu příteli, podniká jeden zoufalý čin za druhým. Kromě vysedávání v baru tráví čas i tím, že jezdí se zmrzlinářským autem (a tak trochu děsí děti). Tak se skamarádí se sedmnáctiletou Debbie (moje oblíbená Chloe Sevigny)...a jak to tak bývá u "kamarádění" to nezůstane...Film nepostrádá osobité kouzlo typické pro Buscemiho filmy, je v něm jeho svérázný humor, jeho životní zážitky a především on sám. (09.02.2009)

Sympatická na tomhle malém snímku je jeho neambicióznost. Steve Buscemi nemá potřebu sdělovat velké myšlenky zabalené do pestrého hávu, chce jen spřízněně mrknout na štamgasty a ztroskotance, kteří uvízli a nemají šanci nebo se nechtějí ze svých trablů vymanit. Jeho Tommy se pohybuje mezi hospodou a průsery, jejichž kalibr se začíná lehce stupňovat. Kdo by odolal Chloe Sevigny... :) (29.12.2011)

Film Můj nejmilejší bar je cynická podoba života. Pocit prázdnoty, osamělosti a vykořeněnosti postupem času mohutní, smysluplnost spořádaného života je zpřetrhána nenaplněností i zbabělostí. Osobní štěstí je v krajině citové okoralosti zanedbáváno a promrháváno. Zklamání, strach, frustrace se zahání v alkoholovém očistci zapomínání, rozmělnění a otupění. Cílem jsou chvíle v nejistém pohybu třesoucí se ruky intenzivních zážitků a zběsilosti. Následky jsou ovšem rozkladné a pocit provinění a zoufalství se prohlubuje s další sklenicí a okamžikem přesladkého nevědomí. Život obvyklých ztroskotanců je vylíčen přesvědčivě, s jízlivým tónem a nesmlouvavostí. Hlavní postavou příběhu všedního života je nezaměstnaný a osamělý Tommy Basilio (tvůrce filmu ve velmi dobré formě Steve Buscemi) s lehkovážně odevzdaným životním přístupem. Osobní chyby zahání ve sklenkách a bujarém dobrodružství. Vědomí neschází, s vytrvalostí a odhodláním si ubíjející každodennost pohrává po svém a nerozvážný floutek dostává každý výkřik marnosti v bolestivém úderu zpět. Hlavní ženskou postavou je dospívající Debbie (velmi zajímavá Chloë Sevigny) s odvážným vykročením samostatné životní cesty s rozporuplně přijatou první životní rozkoší. Dalším typem ztroskotance je zajištěný Mike (zajímavý Mark Boone Junior) v zoufalství nefunkční rodiny a nepříjemné osamělosti uprostřed pohodlí. Třetím typem ztroskotance je starý Bill (zajímavý Bronson Dudley), přečkávající v alkoholickém oparu na naprostý a neodvratný konec. Důležitou postavou je Theresa (šarmantní Elizabeth Bracco), bývalá Tommyho přítelkyně s nekompromisně mrazivým ukončením. Z dalších rolí: bývalý Tommův kamarád a zaměstnavatel Rob (příjemný Anthony LaPaglia), Mikova nespokojená manželka Marie (Eszter Balint), nespokojený otec Debbie a běsnící Tommyho kamarád Jerry (zajímavý Daniel Baldwin), neúspěšný Tommyho pokus o únik Crystal (zajímavá Debi Mazar), laskavý zmrzlinář a Tommyho strýček Al (Seymour Cassel), Mikův zaměstnanec Wendell (Samuel L. Jackson), či Tommyho bratr Raymond (Michael Buscemi). Přínosem je nepřikrášlená přesvědčivost, se kterou se odhaluje běžný život v apatické odevzdanosti, rezignaci i postupném úpadku a neschopnosti hledat cestu i směr ze začarovaného bludného kruhu selhávání. (01.07.2017)

Není to úplná senzace, ale je to pravděpodobně nejlepší film o chlastu, co znám. Rozumím lidem, kterým film připadá pouze průměrný a ti vlastně mohou být rádi. Pokud však někdo strávil pár let vysedáváním po barech, budou mu připadat hrdinové, kteří se neustále vymlouvají a omlouvají, jsou ublížení a podráždění, balí ožralé ženské čím dál tím omletějšími fórky a fintičkami a tak nějak tuší, že už nejsou to, co bývali, mimořádně věrohodní. Režijně i herecky perfektní (ještě víc než Buscemi se mi líbil Boone, potěší i třeba Samuel L. Jackson v, pravda, poněkud zbytečné miniroli), k dokonalosti chybí lepší scénář. I tak skvělé. (19.09.2010)

Černá komedie, která toho ale říká o životě víc než většina hollywoodských bijáků. Steve Buscemi mile překvapuje vyzrálou režií i námětem a především ztvárněním lidí-outsiderů žijících na americkém maloměstě. Jeho postava neprožívá žádný zázračný příběh, který by měl diváka okouzlit a na konci - v posledním záběru - cítíme stejnou prázdnotu, jako hlavní hrdina ve svém životě. Největším kladem ale je, že i přesto film vyniká lidským humorem a nikdy tak nesklouzne k samoúčelné depresi. (14.09.2012)