Kráska dne

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] V sále sa to už pomaly zapĺňa, Milan Lasica sedí na svojom mieste, my tiež a bočným vchodom vchádza za doprovodu prekladateľa sám Jean-Claude Carrière. Jeho cca. 20 minútový príhovor síce zapričíňuje zmeškanie "shuttle busu" na ďaľšiu projekciu (sprosté slová vynechám), ale pri dôkladnejšom zamyslení mi obsiahlejšie návratky do čias úzkej spolupráce s ctihodným Luisom Buñuelom spojené práve s precíznym vytváraním (vtedy odvážneho) diela "Belle de jour" dopomáhajú k lepšiemu pochopeniu tu formulovanej predstavivosti a inherentnej rozporuplnosti. Z vypočutých indícií si dedukujem, že prvoradá intencia sa nezakladá na útoku proti sviatosti manželskej, ale na postihnutí duševnej rozpoltenosti (1.) ženy-aristokratky, v ktorej sa niekde v kútiku svedomia poneviera pud sebazáchovy a sporiadanosti, no v celom tele jej súbežne kulminuje neukojené libido neprestajne žiadajúce sexuálne šantenie plné utajovaných, na úchylkách založených praktík. Odôvodnenie tejto psychickej duálnosti nehľadajte, nie nadarmo sa dvojica Buñuel/Carrière vydáva na trasu po lokálnych "obšťastňovacích domoch" (že vraj len kvôli interview) a vedie dôkladné rozhovory s "ľahkými dámami" o ich tajuplných prasačinkách-čiže zisťuje aká fantázia pracuje v hlavách platených spoločníčok. Výsledky výskumu sa uchyľujú k stanovisku, ktoré determinuje ženskú polygamiu (na mäkko, na tvrdo-to už je jedno) a záletnícke zmýšľanie ako vrodený inštinkt, daný biologickým kódom. Až druhoradou príčínou sa stáva afunkčné manželstvo v ktorom absentuje komunikácia, otvorenosť a cit. Hrozivé to zistenie pre verného muža čo by (ne)materiálneho živiteľa, obetného baránka. Antinómiou je, že aj keď to maestro asi nezámyšľal, tak "Kráska dňa" uštedruje podrobný rozbor protipólnych pohnútok nielen u žien, ale zčasti aj u mužov. Jasným dokladom sú zvrhlí hostia privátneho "bordelu", o ktorých súkromiu síce nič nevieme, ale vidíme že uspokojenie tiež nachádzajú v presadzovaní vyšinutých a anomálnych móresov. Áno, tu vybraný exoti nezodpovedajú popisu "milujúci manžel praktikujúci svoje čuňačiny", ale snáď mi nikto nechce nahovárať, že kurvami sú len ženy a muži nie. Kurva=muž, kurva=žena-každý podľa vlastné gusta. Koho sa to netýka, nemá sa prečo hnevať. Šmitec. Ad 1: Odviazané snové sekvencie splývajú s reálom, krmia diváka zakázaným ovocím a z hľadiska technického prevedenia sa dosť podobajú na tie Saurove. Ad 2: Catherine Deneuve ako buržoázna (2.) prostitútka/"frigidná nymfomanka" exceluje, jej turbulentný "sex-appeal" sa okolo nej neviditteľne vznáša/vrtí a strhuje do kolien, oháknutá v neodolateľnej móde 60's stvárňuje (3.) manželku-mrchu, ktorá podlieha pokušeniu svojho nenásytného, po amorálnom erotične prahnúceho alter ega. Ad 3: V tej dobe ju chcel mať pod paplónom temer istotne každý. (25.06.2011)

Je fascinující koukat na film o prostituci a sexu, ale žádnou otevřenou sexuální scénu nevidět. Jsem si jist, že kdyby to někdo točil dnes, je z toho prach obyčejné porno. Nicméně Kráska dne má po celou délku nádech erotiky a vzrušení a sny, které se odehrávají v hlavě hlavní hrdinky, to jenom dokreslují. A ze všeho nejlepší je konec, ale psát o něm nebudu, těch 101 minut Vám stejně uteče jako voda a konec si užijete sami. (07.02.2012)

Že by Buñuel opravdu v tomto filmu útočil na svátost manželskou, jak tvrdí uživatel Pohrobek? Je to skutečně docela dobře možné, i když já osobně jsem ve filmu nějakou ostrou averzi k tomuto svazku nepocítil. Jisté je jedno: hlavní hrdinka Severine, skvěle ztvárněná Catherine Deneuve, není v manželsví zcela šťastná a hlavní příčinou jejího strádání je neukojená sexuální touha. Snad je pro svazek s jedním mužem příliš bohatá, neprávem spoutaná a zároveň trestaná za něco, s čím se narodila a čím nechce ubližovat. Že by tohle chtěl říct Buňuel? Jistě víc. Viděno pohledem dnešního diváka, kterému sexualita otevřeně vstupuje do života i ve chvílích, ve kterých na ni absolutně nemá náladu a nenormální je spíše ten, kdo se o svůj sexuální život nedělí, to může vypadat úplně jinak. Totiž jako selhání "intimní" komunikace manželů, či prostě obecně partnerů, kteří si nedokáží otevřeně sdělit, po jakých sexuálních zážitcích touží. A zde by již Buñuel mohl s radostí přispěchat s tezí, mimochodem nejspíše oprávněnou, že za takový stav věcí je zodpovědna církev, která po staletí vnímala sexualitu jako něco špinavého, vhodného jen k plození dětí, na což stačí 3 minuty a jedna poloha. Nu nevím, jak moc pokročila sexuální revoluce ve frankistickém Španělsku roku 67. Ale můj pocit z Buňuela je, že touží vždy být před o nad situací zároveň. Angažovaný i cynický - politicky i společensky. Nejspíš by souhlasil, že v posteli není místo nejen pro stát, ale ani pro boha, byť jeho útoky vůči církvi, jsou-li tu přítomny, proti např. Viridianě značně zesubtilněly. Jisto je, že Severine své touhy začne ukájet mimo manželství a její zážitky jsou, mírně řečeno, velmi netradiční. Netuším, kde přesně k nim Buñuel našel inspiraci, zda v okolí, ve snech či fantazii, ale nedá mi to, abych si neodpustil citovat, co řekl o jednom svém slavném příteli: "Salvador Dali svedl mnoho žen, zvláštěpak Američanek, jenže tahle svedení většinou spočívala v tom, že je svlékl do naha ve svém bytě, osmažil pár vajíček, dal je těm dámám na ramena a beze slova jim ukázal dveře.” Ke sledování Krásky dne přeji všem dobrou chuť :) (18.09.2008)

Nejednoznačná podívaná. Nicméně mám pocit, že kdyby pod ní nebyl podepsán Bunuel, zdejší hodnocení by bylo alespoň o deset procent nižší. Herecké výkony spíš průměrné. U Deneuve se to dá vysvětlit zvláštní postavou, kterou hraje, Sorelovo podání však vůbec nekorespondovalo s rolí sluňáckého doktora a oddaného manžílka. Hlavní je ale režisérský vklad. Je citít, že Bunuel zůstal věrný tradici a svůj film staví jako bývalý surrealista na základech psychoanalýzy. Sex a smrt jsou hlavní esencí Krásky dne. Bohužel flashbacků a volně ukotvených snových scén bylo ve filmu poskrovnu a hlavní dějová linka mi nepřijde tak nosná, aby utáhla napjatou pozornost. Z některých filmových prvků mám navíc pocit, že je Bunuel včlenil čistě, aby naplnil normu "divnosti". Třeba opakující se motiv lilií. Nejen, že nic ve skutečnosti nevysvětluje, ale hlavně se s ním v druhé půlce filmu ani nepotkáme. (17.01.2010)

Catherine Deneuve v jedné ze svých rolí vznešené dámy, naoko chladné, uvnitř trpící. Myslím, že režisér se snažil zdůraznit mnoha lidmi zastávající názor, že každá žena je svým způsobem masochistka a potřebuje být ponižována. Když se to ale stane, je osvobozená a zároveň se topí v hnusu sama nad sebou. K Severine se její manžel a celé její známé okolí chová jako k princezně, něčemu čistému a neposkvrněnému. To, že začala pracovat v bordelu je její malá revolta vůči takovým názorům na ni. Muži kolem si ji idealizují, a ona se odmítá spokojit s pozicí čisté bohyně, ale zároveň o ni nechce přijít. Tak se za zavřenými dveřmi může oddávat věcem, o kterých jen sní, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak se vrátí do bezpečné role hodné a milující manželky. Skutečnost, že odmítá spát s manželem může být jednak kvůli tomu, že nechce sestoupit právě z trůnu bohyně, aby se oddala tomu, kdo ji uctívá (královny se neodevzdávají sluhům), a jednak proto, že kdyby manželovi dala najevo, jaké představy o sexu má, a její manžel jí je začal plnit, o svou pozici bohyně by přišla. A ona potřebuje být nedotknutelná pro jedny, pro druhé však chce být otrokyně a nejšpinavější děvka. Ne nadarmo se říká, že v každém bojuje temná a světlá půle, ale nikdy by se neměly potkat. (29.06.2011)