Nevěrné hry

Manželstvo skladateľa a klaviristky by malo byť ideálne, ale potom sa vyvinie do stavu samota vo dvojici. Maďarsko-slovenská dedinka je krásnym prostredím pre únik z mesta, vôňu trávy bolo priam cítiť, ale Praha je Praha, umeniu praje oveľa viac. A nielen umeniu. Na takýto krátky film som sa veľmi dobre vcítil do viacerých postáv, ich konanie bolo prirodzené a podfarbené skvelou hudbou počas celého filmu. Aj tá hudba (Petr Hromádka) prispela k silným štyrom hviezdam, od takéhoto zabudnutého filmu som to nečakal. –––– Mal by som častejšie púšťať Evu do Prahy. Asi jej chýba. –––– Dobre robíš, že ju nepúšťaš von. Pekná ženská má sedieť doma na riti. –––– Nevážite si to, čo máte. Nemáte starosti a tak si komplikujete život. –––– Nikdy! Nikdy sa nevydám. (29.11.2016)

(LFŠ 2022) Nevěrné hry nenabízí příběhově nic, co bychom neviděli dříve už jinde (a lépe zpracované), i tak ale nelituji, že jsem tento nenápadný film zhlédl. Herecké výkony Stivínové a Bebjaka byla uměřené jejich postavám, nejvíce mě ale překvapila malá Kristína Svarinská - bavilo mě sledovat její dětský, ale nadmíru vnímavý pohled na události okolo sebe. Někdy musí člověk získat odstup, aby zjistil, že to, co opustil, je ve výsledku přesně to, co v životě potřebuje. (05.08.2022)

Škoda, že je film natočen digitální technologií, která působí jako by si to režisérka Pavlátová natáčela na domácí videokameru. Také střih není zrovna nejšťastnější, občas je hodně divoký a zbrklý a scény tak zůstávají nedokončeny (nezodpovězeny). Jinak se mě scénář o klavíristce (Stivínová) a hudebním skladateli (Bebjak), kteří prožívají partnerskou krizi na hranicích Maďarska se Slovenskem docela líbil a nebýt té laciné kamery, mohlo to dopadnout lépe. (15.01.2019)

O hudbe, priateľstve, láske, nevere, ignorácii a živote na cudzej dedine. Veľa sa zmestilo do tohto príbehu o obyčajnom živote, ktorý prežívajú mnohí z nás. Vo vzťahoch, ktoré nie sú zlé, iba strácajú hravosť a pozlátko. Nahraditeľné veci sa núkajú na dosah a poskytujú blískavú predstavu budúcnosti. Má však cenu porovnateľnú s hĺbkou alebo ju nahradia hry? (01.01.2006)

Samota ve dvou, odcizení a znovunalezení, obojí je z dění a hereckých výkonů doslova cítit. Není na to třeba hlasitých hádek, stačí pohledy při tichém nepochopení, nebo pozdějším uvědomění si. Jako studie jednoho vztahu dokonale uvěřitelné (scéna klavírního duetu!), jenže pro ten vztah jsou důležití i jiní, co se tak nějak mihnou, nebo mají chvíli prostoru, aby později z příběhu zmizeli bez smysluplného závěru. Naštěstí se to netýká Janky, která je snad ještě zajímavější, než oni dva. Kristína Svarinská také spolu se Zuzanou Stivínovou předvádí vůbec nejlepší výkon. Podivný střih a snad i pokus o syrovější kamerové pojetí, tomu však příliš nepřidává. 65% (26.10.2023)