Konference ve Wannsee

Dvanáct lidí, dvě hodiny, navždy pozměněný svět. Z toho nezávazného tlachání, kde největší půtky vznikají proto, že se odporuje některým dřívějším zákonům, mrazí. Branaghův usměvavý, věčně optimistický a přátelský Heydrich patří (minimálně) do top dvacítky největších filmových hajzlů všech dob. Ohrnovat nos nad tím, že se kamera víceméně nepohne od stolu, mi přijde u televizní rekonstrukce události takového charakteru dosti scestné. (24.04.2010)

Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%. (02.04.2007)

Chladná rekonstrukce utajené chladnokrevné diskuze o postupu vyhlazení židů z Evropy v rámci "finálního řešení", spíše symbolické a předem rozhodnuté, stejně ale vyhrocené v konfliktu právníků a prasat. Historicky vzato určitě obohacující vidět, ale vadil mi tu celou dobu princip, že bandu nacistických pohlavárů zahrála parta britských herců v angličtině. Což prostě není ono. Pamatuji jak nás na CONSPIRACY upozornila učitelka dějepisu (během hodiny o koncentračních táborech) kdysi na střední a jsem trošku tragéd, že mi trvalo dobrých 10 let si pustit. (29.03.2017)

Adolf Eichamann, možná poloviční Žid, pěkný bastard, ale v téhle sešlosti ten asi nejsympatičtější. Doktor Stuckart, autor zákona na ochranu německé krve, který chce Židy vybít, ale jen podle zákona. A především "náš" Reichsprotektor Reinhard Heydrich, asi ten nejbezohlednější ze všech, nadárijec. Film pro všechny, které štve ten moderní německý pohled, který i v nacistech hledá něco lidského a soucitného. Konference ve Wannsee se rozhodně nepodřizuje pitomé politické korektnosti. (25.01.2007)

Film zbytečně srážejí nevěrohodní herci (výkony vesměs dobré, avšak většina nevypadala příliš "německy"), třebaže pár výjimek by se našlo, např. Ben Daniels jako Bühler - tomu jsem to skopčáctví věřila - naproti tomu odbarvený Stanley Tucci jako Eichmann spíše rozesmál. Formát TV filmu je více než pochopitelný - tohle by v kinech nemělo šanci - snímek se zdá být mnohem kratším než ve skutečnosti je a to je rozhodně na škodu, neboť člověk má pocit, že se v něm vlastně vůbec nic nestalo, ačkoli se tam řešila jedna z nejzásadnějších otázek 20. století. Přesto by se tu snad našly i nějaké klady - když už nic jiného, tak alespoň jakás takás informační hodnota, jak že ta ohavná konference vlastně přibližně probíhala - a člověk si hned zpočátku, víc než kdy jindy, uvědomí onu neskonalou absurdnost toho, co měli Němci v plánu (a co také z velké části uskutečnili)... (02.04.2007)