Horečka stoupá v El Pao

Melodráma nie na pozadí tragických politických udalostí, ale vnútri nich. Milenecký pár totiž priamo aj nepriamo ovplyvňuje chod dejín vo vlastnej krajine (a samozrejme sa vďaka politike vyvíja ich vzťah). El Pao oplýva kontrastom exotickej krásy krajiny, ktorú by sme chceli navštíviť, ale nechceli by sme žiť ako jej obyvatelia a byť svedkami podobných udalostí. Po dejovej stránke je to myslím v poriadku, nehrozí nuda z predvídateľnosti, avšak vytráca sa Bunuelov rukopis a my sme tak svedkami "iba" solídnej neautorskej drámy. Scenár mohol rovnakým štýlom natočiť napríklad Renoir, alebo hocijaký velikán svetovej kinematografie. Nie však niekto, kto velikánom nie je, to by dopadlo zrejme horšie a film by mohol byť zbytočne melodramaticky presladený. 70%. (26.07.2014)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009) (31.03.2009)

Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60% (10.07.2011)

Film, na jehož podobě se možná až příliš podepsaly peníze a přání mexických koproducentů, celým svým stylem a formou filmové řeči naznačuje, že nástup moderní kinematografie v polovině minulého století nebyl snadný. A to ani tehdy ne, když se ho ujal tvůrce světového jména a věhlasu, jakým byl a zůstává vynikající Španěl Luis Bunuel. A přesto, že herecké obsazení filmu je vynikající. Nejméně snadnou úlohu měl Gérard Philippe. Odmyslíme-li si skutečnost, že únava, která viditelně ovlivňuje jeho herecký projev, byla projevem již militantní rakoviny, které za několik měsíců po natáčení, ještě před koncem roku tento skvělý umělec podlehl, to, co mu bylo namítnuto, nebyl živý člověk, ale schéma ideálního hrdiny zakládaného z romantické množiny ještě byronovského typu. Podstatně věrohodněji vyznívají postavy jak Marie Félixové, tak Jeana Servaise, které spojuje bez ohledu na jejich citové projevy a vášně bezuzdná touha po moci a do očí sršící sebestřednost. V Bunuelově filmografii EL PAO určitě nepatří k vrcholným výkonům. Ale právě proto, že je točil tvůrce Bunuelova formátu, dílo, kterému vdechl život, nepatří přes nepopiratelné slabiny k tuctovým produktům světové kinematografie hraného filmu. Skutečnost, že se pokouší zpracovat tehdy spíše ještě tabuizované téma odvrácené tváře Latinské Ameriky, jen dále zvyšuje tuto jeho hodnotu i pro soudného současného filmového diváka. (27.11.2009)