Báječní Bakerovi hoši

Naprosto motivační fakt, že někdo dokáže hrát na klavír ty samé skladby celý život, pořád dokola, týden co týden. Bratři sdílejíc stejnou vášeň pro hudbu, plují životem s jediným cílem - odehrát další vystoupení. A co se nestane, instrumentální hudba už není dostačující, to je ten moment, kdy do záběru vkročí Michelle Pfeiffer a najednou se svět otočí o sto osmdesát stupňů. Avšak stejně jako u většiny případů, musel nastat zlom. Bylo velké zklamání neslyšet ten úžasný hlas znovu, myslím že se mnou souhlasila i většina diváků ve filmu. A co víc, otevřené konce jsou děsivé... (10.03.2023)

Pozor film způsobuje chuť na wisoura a a zakouřený prostředí nějákýho zapadlýho barečku. Bejkrovic kluci se mě užasně trefili do nálady a ja si fakt to jejich plahočení od piana k pianu totálně užíval, dialogy fajnovky se taky dobře poslouchaly a na Michelle bych se vydržel koukat .... vlastně to je moje nejdelší filmová láska, už asi 40 let jí naprosto zbytečně miluju. Michelle byla kočka ještě dřív než se narodila. A Jeff už buší na bránu mé topky hodně dlouho a po tomhle se už ty dveře pootevřeli. Fakt vydařená role. Příjemnej snímek s koncem, který neuráží diváka. (23.04.2012)

Ale pěkné ***, skoro ****. Téma a prostředí je mi blízké, od prvního záběru náladově barvičkující kamera dělá mým unaveným očím stejně dobře jako kukuč a křivky Michelle P., líbí se mi autentické podání muziky a našly by se i další klady, jenom je to na mě kolem a kolem snad až moc velká selanka a hra na jistotu. (28.08.2013)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #10: Ten druh filmů, jemuž ve 21 století zazvonil umíráček. A podle Rogera Eberta také film, jenž bude jako předmět doličný sloužit ve studii: „Kdy se z Michelle Pfeiffer stala hvězda“. Nijak epický příběh dvou bratrů, kterým život rozhodila osudová žena, je sympatický svou obyčejností a zejména operačním prostorem, který nabízí svým hercům. Každá – byť jen lehce načrtnutá – dějová linka je dotažena do svého konce, a to tak neokázale, že preciznost scénáře může zůstat nepovšimnuta. Samotnému mi to zabralo pár dnů, abych právě z tohoto hlediska snímek docenil. Atmosféra Seattlu ve mně pořád doznívá, stejně jako tóny klavíru a červené šaty Michelle Pfeiffer, kterými už navždy zanechala otisk ve filmovém plátně. Klasika, která neurazí, ale na druhou stranu pochopím, že nemusí být každému po chuti. (24.03.2022)

Na 80. letech je perfektní jenom jedna věc - mladší Michelle Pfeiffer :) A ačkoli je film vsazen do současnosti, vším důležitým odkazuje na nostalgii po filmech z let 40. a to je to úžasné. Epizodka s Jenn Tilly je k sežrání. Michelle zpívající Makin' Whoopee na piáně vstoupila do dějin filmu a je jen věčná škoda, že na originálním soundtracku je zastoupena pouze dvakrát. Další písně tedy nutno požnout přímo z filmu. Ostatně dokonalost Michelle jako Susie Diamond (nejen v červených elektrizujících mini) byla oceněna nominací na Oscara a dodnes je její nejlepší hudební rolí. I love you, baby, / And if it’s quite alright, / I need you, baby, / To warm a lonely night. / I love you, baby... (09.03.2010)