Tristana
Tristana
Tristana
Tristana
Tristana
Režie:
Luis BuñuelScénář:
Julio AlejandroKamera:
José F. AguayoHrají:
Catherine Deneuve, Fernando Rey, Franco Nero, José Calvo, José María Caffarel, Fernando Cebrián, Aldo Sambrell, Antonio Casas, Cándida Losada, Luis Rico (více)Obsahy(2)
Snímek režiséra Luise Buñuela se odehrává ve španělském Toledu dvacátých let minulého století. Tato mistrovská, komická a místy i erotická studie zvrhlosti, pokrytectví a nemoci zkoumá zvrácený vztah Tristany (Catherine Deneuve) a jejího poručníka Dona Lopeho (Fernando Rey), který se dívky ujme po smrti její matky. Stárnoucí bonviván Lope, který se navenek prezentuje jako velice zbožný muž, zatímco v soukromí se oddává všem svých choutkám, je krásnou Tristanou tak hluboce přitahován, že se nedokáže ubránit jejímu svedení. Katolická hierarchie ignoruje to, co Lopez dívce udělal a káže poslušnost jeho učení, což Tristanu rozzuří a začne spřádat plán pomsty. (Cinemax)
(více)Recenze (86)
Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % ()
Dost solidní drama s dobře napsaným scénářem, obstojným vedením děje, skvělými hereckými výkony a dokonce i s psychologií postav. Té tu sice mohlo být podstatně víc, protože tu pak určité situace a zvraty působí krapet jako nahodilé zjevení, ale když pominu to, nevyužitou postavu hluchoněmého kluka, který tam jen bůhvíproč je a celkem slabý závěr, tak se mi Tristana líbila hodně - na je to i hezká holka, takže se tenhle můj "výrok" dá chápat i dvojsmyslně, ale myslel jsem to hlavně o tom filmu :-) Nicméně mě tím Buňuel mile překvapil, čekal jsem něco spíše surrealisticko - sociálně-kriticky zaměřeného, ale tohle bylo vcelku srozumitelné a nijak zvlášť složité drama, které ale dost dobře funguje... 4* ()
Scenar pusobi velice knizne, Fernando Rey a Catherine Deneuve vsak hraji jako o zivot. Vubec se nejedna o spatny film, na Bunuela ale nic extra. ()
Tristana ... je pouze tím, kým ji Don Lope udělal - za vydatné pomoci obzvláště kruté hříčky osudu. Z její proměny až mrazí: SAMA se stává osudem, který bez slitování vrací všechny rány ... i s úroky. Zahořklé, cynické drama, které dobře zná nejenom všechny naše hříchy, ale i tajné myšlenky. Drama, které dost možná potvrzuje i starou známou pravdu, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost ... pokud jste ochotni připustit, že láska (případně iluze lásky) má nekonečně mnoho podob a může ji provázet cokoli - dokonce i pokrytectví, nadřazenost a sobectví. ()
Další dílek do skládanky. Bunuel variuje zkušenou rukou své celoživotní téma. Don Lope - stárnoucí chudý aristokrat, který morálními sofismaty zakrývá svoji lenost, poživačnost a zbabělost. Jenže tento "vznešený" útěk před odpovědností je lákavý i pro ženy. A tak Tristana přejímá všechny ty výmluvy svého poručníka, aby v závěru projížděla nevšímavě okolo kočárků a chův s kojenci. ()
Tento film stojí za to vidět především díky vynikajícímu hereckému výkonu Catherine Deneuve v roli Tristany. Jak vyjádřila přerod z nevinné tiché dívky přes život milující a lásku vyžadující mladou dámu v zatrpklou až pomstychtivou ženu, to doslova bere dech. Fernando Rey jí ovšem skvěle sekundoval, stárnoucího pokryteckého zvrhlíka Dona Lopeho ztvárnil více než přesvědčivě. Pod zdařilou obžalobou pokleslé morálky španělské střední vrstvy ve dvacátých letech minulého století se silným náboženským podtextem není podepsán nikdo jiný než věčný kritik a surrealista Luis Buñuel. ()
Opäť milostný trojuholník. Človek by si až pomyslel, že románska kinematografia iný vzťah ani nepozná. Osoby a vzťahy nie sú síce natoľko vykreslené a zvyknú nepekne prekvapiť, ale našťastie dokážu svojím (alebo tiež svojským) spôsobom zaujať natoľko, aby poldruhahodinová kľukatá romanca nezovšednela, prípadne neskončila za zákrutou v priekope. Aj keď so záverom snímok stráca tempo a už len odoznieva. Z hercov stojí za zmienku iba Rey. ()
Když postarší don Lope vezme pod ochranná křídla čerstvě osiřelou Tristanu, svět se (jí) na chvíli jeví jako docela příjemné místo k životu, kde se ušlechtilost ještě nedostala do čela seznamu ohrožených druhů. Ale od chvíle, kdy kořen překročí rámec otcovské péče a schovanka začne v nočních můrách vidět jeho hlavu, jde všechno už jenom z kopce. Lope je čím dál olysalejší a Tristanina nelidská krása čím dál mrazivější. Sobectví je někdy hodně drahé hobby. ()
Parádní psychologické drama, podána, jak je Buňuelovi vlastní, sympatickou a lidskou formou. I když mě Tristana filmařsky nenadchla tolik jako Kráska dne, s příběhem se jde více ztotožnit. Sice dle mého nepatří Tristana k úplné špičce, ale něčím si vás získá a chcete si ji hned pustit znovu. 80% ()
Trestat bude. Pivoňka, konvalinka. Doña "Monte Cristo." Opatrovníka, Don "Juana" Lo(u)pe(živé)ho. Když hoří ratio, je vymalováno. Z poupěte křehkosti, čisté naivity a jemné krásy se v plném květu rozvíjí ďábelskost, přetvářka, zášť, opovrhovanost a pomsta. Služebnice vášní, Tristana, rozhazuje sítě psychologicky nepolevujícího dialogu se snovými průsečíky s přeměnou nevinnosti ve zkaženost, zkaženosti ve sladké zlo, oddanosti v pachuť zloby. ()
Surrealismu minimum, vrch má Buñuelův oblíbený motiv prapodivně zparchantělých mužsko-ženských vztahů a karikování měšťáckého, křesťanského, volnomyšlenkářského, ale hlavně patriarchálního pokrytectví. V porovnání s jinými Buñuely nezvykle málo naštvané/provokativní/ironické, snad by se spíš než „karikování“ hodilo „smutné kroucení hlavou“ nad tím, co všechno jsou si lidé v bludišti společenských konvencí i jejich halasného bourání, mezi mlýnskými kameny přetvářek, póz a potlačovaných tužeb schopní způsobit navzájem i každý sám sobě. Nemilé, ale ne nepříjemné, herecky excelentní, hořce vtahující pokoukání. ()
Pohádka o bláznovství starých můžů a naivních touhách mladých žen v Bunuelově režii, která v tomto snímku není ničím výjimečná - až na závěr. ()
Luis Buñuel. Nemusíte s ním úplně ve všem souhlasit, abyste jej mohli takořka bezmezně obdivovat. ()
Dobre je zachytená premena mladej ženy na zlého človeka, pričom ona za to ani nemôže. Nepodarilo sa mi ale vytvoriť žiadny vzťah ani averziu k niektorej postave a to sa mi zdá ako chyba fimu, že ma žiadnou scénou nedokázal zaujať natoľko, aby som sa aspoň na chvíľu cítil zainteresovaný v deji. Celkom priemerné pocity a tri hviezdy. ()
Všechno co se ve filmu událo sedlo do sebe.Je na divákovi jak se k ději postaví.Nádherná Deneuve (bylo jí v té době 27 let) ztvárnila svoji roli trýzněné dívky famózně.Ani jsem ji nejdřív nepoznala.Jeden z mála filmů na které neusedla patina času.Slováci mají pečlivý výběr a upřednostňují kvalitu před kvantitou.I když někdy řádně "ujedou". ()
Zlý sen je lepší než žádný. Jen mrtvým se nic nezdá. Homeopaticky surrealistický portrét starého chlíváka, kterému hučí z mladé schovanky nejen v hlavě jako po úderu zvonem, a s ním i celé jeho odpudivé kasty. Komu se Deneuve (nebo jinde a jindy nezapomenutelná 'dvojka' Bouquet/Molina) nesvlékají v práci před kamerou, hledá jinde. Třeba i v dětském pokojíčku. Kromě hlubokého vhledu do temné, dalo by se říci surrealistické mechaniky mezidruhových vztahů je film nemile aktuální zobrazením výběrového liberalismu - takového, který z kritiky tradičně nespravedlivých poměrů vynechává otázku legitimity vlastních privilegií. ()
Přiznám se, že mám o něco raději Buñuelovy typicky surrealistické filmy, zejména pak jeho poslední tři. To neznamená, že Tristana takovým není, některé snové pasáže(zejména ta často opakovaná s hlavou na zvonici) jsou pro tento styl přimo ukázkové. Svým obsahem jde ale spíše o rodinné drama. Stejně jako v režisérových jiných filmech, tak i zde můžeme najít častou kritiku církve a zejména státního zřízení, čímž se Buñuel po svém vypořádává s tehdejší frankistickou diktaturou (Rey např. odpovídá na otázku, proč pomohl utéci pronásledovanému zlodějovi :"Protože policie reprezentuje moc"). Jednoduchý příběh je postaven hlavně na téměř bezchybném výkonu Catherine Deneuve, svoje si tradičně odvádí i Fernando Rey (opět v jedné ze svých mnoha rolí stárnoucího elegána). Podle mého názoru (z toho co jsem zatím viděl) Tristana nepatří k těm úplně nejlepším Buñuelovým snímkům, díky své srozumitelnosti ale určitě patří k těm nejpřístupnějším. 80% ()
Úžasný příběh a výtečný výkon 27 leté Catherine Deneuve, která vstupuje na plátno jako téměř rozpustilá školačka a ke konci filmu věrohodně působí jako zralá a jedovatá čtyřicetiletá žena. ()
První film od tohoto slavného režiséra, který jsem viděl. Nebylo to špatné, ale žádná pecka. Ony ty staré filmy jakoby klouzaly po povrchu, jen tak naznačují. Což nemusí být zákonitě na škodu, ale v tomto filmu to prostě jaksi proběhlo. Jediná postava, kde došlo k nějakému vývoji je Tristana. ()
Přepsáno v dubnu 2019. Tristana je působivým existenciálním dramatem a kritikou maloměšťácké morálky. Luis Buñuel obratně zamířil mušku zpracované Galdósovy literární předlohy do ctihodných řad buržoazní vrstvy v časech vlastního mládí. S jízlivou štiplavostí si vychutnává odtajněnou přetvářku, postoje a skutky mají rozdílnou vlnovou délku i přes urputnou snahu. Čest je pofiderním pojmem, jímž se maskuje pouze interní pocit ublíženosti a nespravedlnosti. Sleduje se niterná rozepře idu a superega, majetnická touha podrážděně reaguje na možnosti ztrát svého ukořistěného intimního vítězství. Zabývá se posedlostí chtíčem, zamýšlí se nad záští a nenávistí, ohlíží se za jejich prameny, vývojem i důsledky v kontextu se společenským soužitím. Surrealismus nabývá tvar noční můry, obrazové kompozice uchvacují navozením tísně niterné rozervanosti. Tristana je zaujatá ušlechtilost lidského ducha v prachu jeho vlastní přízemnosti a sobecké nenasytnosti. Hlavním objektem dramatického zájmu je Tristana (skvělá Catherine Deneuve), osiřelá dívka a křehká linie nevinného kvítku, rozkvétající do podmaňujícího ženského půvabu. Naivní důvěřivost je využita i přes znepokojivé vnitřní varování. Známý svět je přísně vymezen, jiný kontakt s realitou probouzí pochybnosti. Pomalé poznávání okolního světa přináší odpor, ten se mění ve zlobu, pomalu přechází v otevřenou nenávist a touží po odplatě a krutém potrestání. Cit náklonosti je těsně svázán se zhnusením, přesto si volí život v pohodlí a zabezpečení. Hlavním terčem morální kritiky je Don Lope (vynikající Fernando Rey), starý mlsný kocour a dobrodinec osiřelé mladé dívky. Nepatří mezi náboženské příznivce, svou ušlechtilou morální etiku veřejně hlásá a nestydí se za svou erotickou potenci. Lákavé zboží je na dosah ruky, porušení vlastního předsevzetí lze vždy rozumně ospravedlnit a špatné svědomí uchlácholit. Touha má majetnické vlastnosti a podrážděně reaguje na narušení svého manželského, či otcovského práva. Láska sklízí nenávist. Důležitou postavou je Horacio (sympatický Franco Nero), mladý talentovaný malíř. Romantické okouzlení dostává ve víru vášně parametry osudového vztahu, přesto minulá pouta nejsou nikdy zapomenuta a realita dostala vzletnou jedovatou nuanci. Výraznou postavou je Saturna (velmi zajímavá Lola Gaos), věrná Lopeho služka. Její oddanost je rozprostřena na obě strany, přirozený soucit ji ani jinou možnost nedává. Brousí ostré hrany bez výraznějšího efektu. Z dalších rolí: Saturnin hluchoněmý syn s vilnou touhou po Tristaně Saturno (Jesús Fernández), nejbližší Lopeho kamarád Don Cosme (Antonio Casas), Lopeho příznivec a katolický otec Don Ambrosio (Vicente Soler), Saturnin bratr a chrámový zvoník (José Calvo), rodinu ošetřující lékař Dr. Miquis (Fernando Cebrián), či Lopeho starší, lakotně bohatá a cudná sestra Armanda (Denise Menace). Tristanu lze porovnávat porovnávat s další Buñuelovou filmovou tvorbou, vždyť posedlost, chtíč, nenávist i cynická kritika morálního pokrytectví se nese celým časem a nepřestává působit pálení močové trubice. Působivý filmový výtvor. () (méně) (více)