Přízračný svět

Zbytečně nadhodnocený film, který se nemůže rozhodnout, jestli bude komedií nebo dramatem a nakonec dopadá jako nahořklý příběh o klasickém hledání životních cest. Bohužel ale snad všechno, co je v něm k vidění, už tu nejméně jednou bylo. Zajímavý loser, znuděná a cynická dvojice holek, epizodní role jednoduché premiantky nebo třída plná divných existencí s uměleckým zaměřením. Jestli je něco prvotřídní, je to Steve Buscemi, kterému jsem věřil všechno, od neurotických záchvatů po lásku k deskám. Škoda trochu vypočítavě nedořečeného konce, zbytek je příjemný, ale rychle zapomenutelný. (19.01.2007)

Takový milý malý americký nezávislý film o dospívání. A taky o tom, že má smysl jít pořád dál i někdy třeba jen tak trpělivě čekat. Nakonec totiž přijede i ten váš autobus, protože všechno jde pořád dál... :-) Čtyři a půl hvězdičky jen lehce zaokrouhlené dolů - a poslechněte si občas i nějaký to lehounký tichý starý blues... - - - P.S. A vlastně - teď to došlo po těch letech od prvního okuku i mně! Pro to blues nahoru. Za pět! (13.03.2006)

Drama! Drama s vtipnými, ironickými až sarkastickými glosami životních situací od holek, které se nechtějí jen tak zařadit. Pravdivý film o tom, že i ti z nás, kteří nemusejí mít to nejnovější zboží a nemají v jednom kuse namontovaný úsměv č. 4 různých vypatlanců z reklam, mají právo na život. Opravdu jsem nečekal, že se tak výborně pobavím, budu obávat i dojmu. Všichni z nás mají právo na porozumění ve slabší chvilce. Což myslím není příklad tvůrců filmu. DO PODZIMU BUDEŠ V KUNDÍM RÁJI. (14.03.2006)

Mňam! To byla lahůdka! Celý ten přízračný svět mi byl nějak povědomý. Stačilo se trochu zavrtat do mé nedávné minulosti a hned jsem v ní objevil jeho střípky. A mám takový pocit, že se v budoucnu občas ozve znovu. Hledání místa ve "světě", hledání sebe sama a touha něco s tím vším udělat, i když nevíme co, skvěle symbolizuje závěrečná scéna s autobusem. Já už jsem do podobného před několika lety nastoupil. Myslím, že to nebylo poprvé (ani naposled). Opovrhování nad (ne)normálností a trademarky všedního života někdy chytí i mě, čili i po této stránce sympatizuji s hlavními aktérkami. Film pro mě byl jakousi terapií, jak pochopit věci minulé a zvládnout věci budoucí. Tak zase někdy ahoj, přízračný světe! (17.03.2006)

Ani nevim, kolik let si řikám, že bych měl Přízračný svět taky okomentovat, ale dokopal jsem se k tomu až teď. Poprvé jsem to viděl někdy v době, kdy jsem měl taky čerstvě ukončenou střední školu, a Enid a Rebeccu jsem si okamžitě zamiloval. Od tý doby tak každýho půl roku vždycky dostanu chuť se na film znovu podívat. Za ty roky jsem teda Přízračný svět viděl dohromady možná tak 30× a s každym dalšim zhlédnutim mám ten film a ty dvě ujetý holky snad ještě víc rád. Sice většinu času tvořej jenom různý absurdní rozhovory a různý takový poflakování od ničeho k ničemu, ale mně se to prostě líbí. Je to taková (anti)romantická komedie pro nás asociály a antisociály. Jinak pro mě životní role Thory Birch a asi i Scarlett Johansson a jedna z nejlepších rolí Steva Buscemiho. V menší roli odved dobrou práci taky Brad Renfro. Škoda, že Thora Birch skončila někde v propadlišti dějin a Brad Renfro skončil na krchově. Dokázal bych si představit asi na konci nějakou pointu, ale pod 5 hvězdiček prostě jít nemůžu. (07.10.2016)