Andaluský pes

Sledovat Andaluského psa je jako dívat se na slavný exponát v zaprášené muzejní sbírce, pod kterým jsou podepsáni dva neméně slavní mistři. Pro filmového fanouška je povinností je znát, pro snoba obdivovat a pro ješitu tvrdit, že jsem to pochopil. Surrealismus, to je pro mě Honza Švankmajer, Terry Gilliam nebo právě Luis Buňuel ve svých pozdějších filmech, jako je např. Anděl zkázy. Andaluský pes je experiment, který stál někde na začátku a dnes má pro mě už hodnotu jen toho zaprášeného muzejního exponátu, který mě nemůže po emocionální stránce nějak zaujmout a ze kterého mi v paměti ulpí jen to rozříznuté oko. Řekl bych, že jde o experimentální dílko pro nepočetnou menšinu intelektuálů. Vzhledem k počtu hodnotících je tento druh v českých luzích patrně značně rozšířený. Celkový dojem: 45 %. (28.11.2009)

Film trochu k zamyšlení, s dokonalou hudbou a ve své době jistě naprosto šokující a průlomový. (13.12.2009)

Tak toto opravdu není můj šálek kávy (jde o přesný opak). Marně přemýšlím, kdy mě naposled něco tak moc minulo. Nechápal jsem to a po celou dobu filmu se nudil (luštit nastražená a v některých momentech spíš domnělá podobenství mě po chvíli přestalo bavit a tvůrce podezřívám z toho, že si k realizaci svých snových výjevů přizvali i nějaké ty halucinogenní pomocníky). Profkláklé záběry s řezáním oka a mravenci mě nechaly chladným, to mě spíš z apatie probudilo „tahání klavíru“ a pak držení „částí ženského těla“ (to mělo svoji myšlenku, ehm), avšak 2 momenty na celý snímek jsou „poněkud“ málo. Pravděpodobně neumím docenit skutečné umělecké dílo, ale…nikdy jsem netvrdil, že ano, takže po zhruba 2 a půl letech hodnotím odpadem (a po takové době z toho mám skoro až dětinskou radost). (13.04.2015)

Král bizarnosti, který jde - bohužel - úplně mimo mě. Rozříznuté oko ovšem zvedá žaludek stále. (28.11.2009)

Andaluský pes je něco jako vrcholně surrealistická noční můra. S fantasmagorickými a bizarními výjevy, které vám zamotají rozumem. Je to jedinečná umělecká halucinace. Z celé tvorby Luise Buñuela jsem dosud zhlédla pouze tuto jeho prvotinu, Andaluského psa. A ač, neznalá jeho dalšími filmy, tento originální výjev bude vždy to první, co mi ve spojení s jeho osobou vytane na mysl. (02.02.2011)

Surrealismus jsem měl vždy rád. Tohle je naprosto skvělé. (06.08.2008)

Divné, zapamatovatelné, netradiční. Bizardní. Přehlídka šokujících scének, které nedávají smysl ani samy o sobě, natožpak dohromady. Surrealismus v malířské tvorbě Salvadora Dalího mi sedí, jeho nejslavnější filmový počin už však znovu vidět nemusím. Což ale nemění nic na tom, že je působivý a nesmírně originální. (08.01.2010)

Lynch nebyl první... (23.03.2006)

Surealizmus mi nikdy nič nehovoril a jednoducho som za šialenými obrazmi nevidel nič iné ako úsilie šokovať, čo sa filmu darí ešte aj dnes. Určite zaujímavé, ale nevidím dôvod pre opakovanú projekciu. (28.05.2006)

Zaujimave, kam az siahaju korene "weird cinema". Film posobivy svojim obsahom, ale velke caro spociva aj v tom, co vsetko si dovolil "predviest" vzhladom na rok svojho vzniku. Po druhom zhliadnuti sa vyjadrim obsiahlejsie. (8,5/10) (31.03.2008)

"Dokonce i název filmu je znepokojující – ve filmu není žádný pes, i když jsou tam mrtví osli, živí mravenci a transvestita na bicyklu." (28.01.2012)

Legendární surrealistická čtvrthodinová šílenost. Stojí to za shlédnutí, ale nedospěl jsem do takové fáze, abych jej dokázal ohodnotit. X%. (17.03.2009)

Tak můj druhý výlet do světa surrealismu se tentokrát s nadšením nepotkal. Na Zlatý věk který je podle mě geniální esencí anarchie na filmovém plátně se podle mě tenhle starší předchůdce nechytá. Pár zábavných výjevů, smysl to nedává ani vzdáleně. Spíš takový experiment. Víc nic.40% (03.07.2016)

Avantgardní veledílo - avantgardní blbost? Fakt se snažím najít nějaký hlubší smysl. Že je třeba chyba na mé straně a Dalí byl génius. Že Buñuel natočil úžasný chaos a já ho nepobral. Nebo je třeba chyba někde uprostřed a k prozření stačí být prostě a jednoduše vyspalý a mít chuť přemýšlet o světě. Možná najdeme odpověď, milí čtenáři, v Persistenci paměti od Dalího a nebo toho necháme a půjdeme se někam najíst. Varianta dvě zřejmě zvítězí..... (14.03.2009)

buňuela nemusím a dáliho takisto.proste haluz ktoré tak neznášam.ale scéna s okom je vážne mrazivá (09.05.2003)

Tak jsem se konečně podíval na onen skvost (?) před kterým do prachu padá každý správný intelektuál vybavený koleny (i když někdy nejsou vlastní, zdravíme loupeživou chobotnici sektoru Vhůůrl), jako správný ignorant a kulturní prabastard samozřejmě hodnotím i bez jakékoliv znalosti dobového filmu, natož filmu dobového Surrealistického, jenže... Je mi to úplně jedno, rozhodně neupírám Psu jistou zábavnost (obzvlášť ve dvou scénách, kterou jsou tak legendární, že je v alespoň deseti podobách viděl i takový člověk, který si myslí, že Dalí je jen exotická odrůda švestky), jenže to nějak nestačí, samozřejmě, ve své době to bylo nejspíš převratné a hluboce rozporuplné, ale odmítám tomu dávat pět hvědiček jen kvůli významu, svítiplyn byl totiž svého času taky brutálně nezbytný a dokonalý a stejně každý dáme přednost blbé žárovce. (17.05.2014)

Poutavá surrealistická zvrácenost, vyžívající se v nesmyslné návaznosti i absolutní nepochopitelnosti. (10.02.2008)

Slavný, zakazovaný, opovrhovaný, přezíraný...surrealistický ( skoro možná více dadaistický, dadaismus surrealismu předcházel a byl více hravý, stavěl na nesmyslu, provokaci, šoku, ale surrealismus vycházel především ze snu a podvědomí, tak dobře, více je surrealistický...) film dvou Španělů. Větší výtvarný podíl má Dalí, jehož halucinační sny celému snímku dominují. A k rozříznutému oku poznamenává - lidé lhostejně sledují zabíjení druhých např. ve válečných dokumentech, avšak obyčejné rozříznutí oka je naprosto šokuje a vyvede z míry - nevydrží se dívat... Svědčí to o stavu zkaženosti civilizace. A prosím, to oko bylo telecí.... Jako lakmusový papírek film vskutku obstál - při prvních filmových projekcích diváci halasně křičeli, protestovali, vrhali na plátno vajíčka, odpadky, utíkali z kina....a film byl zakázán. (07.08.2010)

Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo. (20.12.2006)

Naozaj sa ťažko popisuje čo som práve videla:) (12.02.2006)