Krysař

Nekompromisně pochmurná atmosféra, která dokonale koresponduje s legendárním příběhem, stojí hlavně na neodolatelně dekadentních kulisách, výborné hudbě (Pavlíčkova kytarová „Krysař theme“ je dokonalost) a v neposlední řadě skvělých loutkách, které i přes hodně expresivní formu dokonale vyjadřují emoce i dané charaktery (samotný Krysař je zatraceně charismatický kus dřeva). Tak jako tak, začínám chápat, proč jsem se coby malé robátko raději klasické české loutkové animaci programově vyhýbal, pro děti v ní opravdu moc není. (25.10.2009)

Po dlouhých letech mě tenhle film opět chytl za srdce. Jen považte - všechny loutky, kulisy, scenérie - ruční práce! Nemluvě o malované sekvenci v duchu romanticko naivistických krajin. Původní záměr použít cvičené krysy se neukázal jako dobrý, tudíž až na pár záběrů i ony jsou animované. Hudba členů Pražského výběru + skřeky části z nich snímku na kvalitě přidaly. Obecné poselství je aktuální v každé době, dnes možná ještě více. Honba za penězi a majetkem nemůže nakonec skončit jinak než záhubou. Celkově chmurná atmosféra snímku předpovídá od začátku jeho směřování... Stará německá legenda zůstává nadčasovou stejně jako např. zpracování V.Dyka. (17.01.2011)

pro mne absolutní vrchol animační práce s loutkami, kde nemůžu najít slabého místa, neboť vše je z hlediska času krásně vyvážené a žádná pasáž netrvá tak dlouho, aby mohla začít nudit, byť jen na okamžik. Skvělá je taktéž hudba s vrcholem v podobě " Krysaří písně ", která krásně spojuje prostotu tónů s obrazovou temností. Vážně ony lidské pazvuky dělali lidé zmínění jako hrající? Snad jen toho Čoka bych tam poznal (28.02.2013)

Aktuálně pichlavé - a možná proto tak krásné! Řinčení řetězů a expresivně pokřivené kulisy důkladně utahují smyčku sebepoznání, a co potom, když ozubené kolo města Hammeln spolyká ty, jež holdují obžerství? Rozhostí se ticho, které prolomí pláč dítěte. Snivost se prolíná s hororem a láska se smrtí; Bartův umělecký počin trhá rekordy a klamně mate mysl. Tak zvláštní jako sny, co mě v noci svazují... (16.05.2011)

Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů, město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova krysaře. Surreálné loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství poučeného českým rondokubismem. Doplňovány jsou ovšem reálnými rekvizitami (jídlo, víno, krev). Řeč je nahrazena skřeky. Městu vládne atmosféra rušného schraňování a schánění. Lidské úsilí se příliš neliší od krysího. Lidé a krysy se navzájem podobají a dlouho žijí v určité symbióze. Ve dne se lopotí lidé a v noci město ovládnou krysy. Obludně velké krysy však nabírají navrch. Jednoho dne však vkráčí do "Města" Krysař jako fantastické stvoření z mýtů a vyčistí město od všech krys. V závěrečné sekvenci nabírají lidé spolu s krysí povahou rovněž krysí vzhled. Jejich konec je neodvratným a logickým vyústěním příběhu. - Jiřímu Bártovi se podařilo natočit mrazivě pravdivé ztvárnění Dykova příběhu. (24.05.2004)