Podivuhodné příběhy

Hodnocení povídky "Toby Dammit" v režii F.Felliniho. Maestro měl točit horory častěji. Tohleto zpracování Poeovy historky se mu povedlo, byť je pravda, že s předlohou má společnou akorát to vidění ďábla. Zde postava Tobyho není autorův přítel, nýbrž anglický charakterní herec - osobně tohle metamorfování vidím jako klad, jelikož se tak otevírá prostor pro několik nezávisle na sobě působících jevů: 1) autoreflexe Federicova profesního rozpoložení (pokud se nepletu, někdy v téhle době experimentoval s LSD a bezeslovná druhá půlka mi navazuje teoretickou definici účinků této drogy), 2) opětovný pohled na filmový průmysl (tentokrát spíše pomrkávání typu Sladký život), 3) kritika filmových festivalů (soudím tak dle hororové ironizace, která mi třeba naznačuje, že Fellini asi tyto zájezdy neměl moc rád). Kvalitní je i vizuální a symbolická stránka, která mě jednak připomněla Spalovače mrtvol (ztělesnění ďábla) a především filmy Daria Argenta typu Suspiria - ani bych se nedivil, kdyby jedním z jeho záchytných bodů bylo právě toto dílo od jeho krajana, ač vím, že se inspiroval třeba Hitchcockem. Kdybych měl brát adaptace Poeových děl z hlediska emocí, považoval bych za nejzdařilejší zpracování ta od Švankmajera, ale i přes dobrou drásavou atmosféru se tenhle kousek snaží více ztělesnit spisovatelovu osobnost, která nebyla děsivá, jako spíš lehce ujetá - proto mi je Fellini se svojí troškou do mlýna sympatičtější. 90% (03.06.2010)

Vadimova psychedelická povídka je tak tak na jednu hvězdičku a to pouze díky přítomnosti krásného koně. Jinak se Vadimovi nepovedlo vůbec nic. Naopak Malle vytvořil parádní kousek s vynikající atmosférou, škoda, že nelze hodnotit samostatně, protože ten je na plný počet. A Felliniho fraška je takový zdravý průměr. (22.02.2012)

88% - Tři vydařené volné adaptace strašidelných povídek Edgara A. Poa. Metzengerstein Rogera Vadima je především hypnotický koncert dvou sourozenců Fondových a jednoho démonického koně. Divák si užije jak strašidelnou atmosféru plnou pocitu viny za cizí utrpení, tak nádherné jezdecké scény. William Wilson (r. Louis Malle) je zoufalý muž, který stále prchá před svým dvojníkem. Ten ho pronásleduje všude po světě, objevuje se nečekaně, a hatí jeho zlé skutky. V hlavní roli exceluje Alain Delon. Toby Dammit je dynamická podívaná plná typického felliniovského "detailního chaosu". Slavný anglický herec (Terence Stamp) přijíždí di Itálie natočit film. Je pronásledován démonem převtěleného do dívky s míčem, propadá drogám a alkoholu, a únik se mu nabídne v novém Ferrari... Typický Fellini, typická hudba Nina Roty, typicky geniální. (25.11.2007)

Podivuhodné příběhy jsou ovlivněny prostředím doby šedesátých let a touhou provokovat. Jde o nález erotické stimulace a fetišismu v povídkách Edgara Allana Poea, nadsázka je povinností, stylizace se vyznává z hravosti. Každý příběh se drží vyznání svého vlastního filmového režiséra, někomu sedí ten, druhému onen, třetímu ani jeden. Sarkasmus a odlehčení s vitalitou a touhou mají schopnost pobavit. Roger Vadim předložil Metzengerstein v cynickém hledání a nalezení vrcholného stupně erotického dráždění, elektrizujícího stavu maximálního sexuálního vybuzení a slastné kopulace ve vášni prožitku. Hraběnka Frederique de Metzengerstein (Jane Fonda) zneužívá vlastní mocenské postavení za účelem extravagantního sexuálního prožitku. Zaujme hraběnčin bratranec a milovník koní baron Wilhelm Berlifitzing (Peter Fonda), svědomitý starý čalouník (Georges Douking), či hraběnčin všehoschopný poskok Hugues (Serge Marquand). Louis Malle předal Williama Wilsona, kde s jemnou ironií narazil na niterný rozpor idu a superega. Ctižádostivý vojenský důstojník William Wilson (Alain Delon, jako chlapec Marco Stefanelli) nutně potřebuje opojnou vůni sadismu k dosažení erekce a ejakulace. Zaujme hrdá kurtizána Giuseppina (Brigitte Bardot), neochotně zpovídající kněz (Renzo Palmer), univerzitní profesor medicíny (Daniele Vargas), či pitevním stolem k smrti vyděšená a navždy znechucená mladá dívka (Katia Christine). A Federico Fellini rázně rozhodil rozjásaný sarkasmus jménem Toby Dammit. Dostává se nám lehká forma niterného sebepoznání, surrealisticky rozježené odlehčení a roztomilé znevážení filmového světa. Toby Dammit (Terence Stamp) je rozkošnou ukázkou rozkladu cynismu při hledání útěků a volného pádu. Zaujme mámivé provokování skutečné potřeby (Antonia Pietrosi), připravená televizní moderátorka (Anne Tonietti), režiséři filmu a bratři Manettiové (Ivan Angeli a Ernesto Colli), či provokativní obraz skutečného ďábla (Marina Yaru). Podivuhodné příběhy nemají vystrašit, ale naopak rozveselit a rozvášnit. Nadsázka a hravost si nedokáží odpustit provokace a vztyčené prostředníčky, stylizace je vkusnou oporou choreografického rozmaru a rozjařeného odlehčení. Potěšitelně zábavné. (11.09.2019)

Fíha. Tohle byl zvláštní kousek. Z Poea nějak zvlášť odvařený nejsem a k jeho filmovým adaptacím přistupuji vždycky obezřetně, protože ne vždy se, poplatny mé ne moc velké oblibě autora předlohy, povedou. Tohle mi ale přišlo zajímavé hlavně hereckým a režisérským obsazením. První povídka je zvláštně chmurně poetická a boduje mnohem více formou, zpracováním a masturbační ikonou Jane Fonda (ty kozačky až na stehna!) než samotným příběhem. Roger Vadim dokázal skvěle skloubit prostředí s kostýmy a středobodem Jane. Když vypnete mysl a budete se koncentrovat jen na obraz, má to své kouzlo. Druhá povídka je co do atmosféry údernější a horrorovější. Malle se zcela přidržel Poeovy atmosféry a stylu a i když je příběh čitelný již po nějakých pěti šesti minutách, i přesto diváka utáhne až do konce. Paradoxně největším negativem téhle povídky je Alain Delon, který svou postavu a její povahu prostě nezvládl. Přesto ale nejlepší povídka filmu, co do příběhu, atmosféry i zpracování. Poslední povídka je podivný surrealistický úlet, až protivný. Raději jsem u ní někde v polovině usnul a probudil se až na důležitý záběr v jejím záběru. Podstatu příběhu jsem tedy odhalil. Dívat se na to ale nedalo. První dvě povídky tedy docela fajn, na obě se kdykoliv rád podívám znovu, před tou třetí to ale vždycky vypnu. (07.07.2016)