Volavka

Black Bird má téměř nulovou akci, ale zato stoprocentní atmosféru, ze které mrazí - a ta dělá spolu s hereckými výkony ze seriálu dusný a nepříjemný zážitek, u kterého má divák pocit, že se stále něco děje, i když zpětně se toho ve skutečnosti moc nestane. Jde o tvrdou slow-burn konverzačku mezi precizním a vyspělým Taronem Egertonem a fanaticky přesvědčivým Paul Walter Hauserem, kterého registruju už ze seriálu Kingdom nebo Richard Jewell - tenhle chlap je prostě předurčen k divným rolím, je ve svém charakteru neskutečně nechutný a uvěřitelný, a to vše dělá celý zážitek ještě intenzivnější. Konečný výsledek je pak šikovně ukončená true-based série, která je v určitých místech sice trochu roztahována, ale vygradované emotivní finále to poměrně dobře zachraňuje a nechá v divákovi celkově dobrý a zároveň znechucený pocit. Za mě taková zlatá čtyřhvězda, která potěší, ale zároveň mám tak trochu tušení, že k plné palbě zde něco chybělo a že jsem z celého seriálu možná až moc "překonverzovaný". (09.08.2022)

Black Bird má svoje kvality (především herce), ale chci se zaměřit na dvě výrazná negativa, která mi bránila si tuhle minisérii užít tak, jako si ji zřejmě užila většina publika. 1. V některých momentech jde o učebnicovou ukázku, jak nesplnit pravidlo „show, don´t tell“. Ústřední gauner Jimmy je postavami policistů popisován jako charismatický hajzlík, který si každého hned omotá kolem prstu, což z něj činí ideálního kandidáta na post policejního špeha. Nicméně z toho deklarovaného charismatu nevidíme před Jimmyho naverbováním zhola nic, ani vteřinu interakce s jeho spoluvězni. Prostě je nám řečeno, že si se všemi skvěle rozumí, dokonce se přátelí se dvěma znepřátelenými vězeňskými gangy současně. Egerton je skvělý herec, a i zde to potvrzuje, ale ta postava by přece jen potřebovala i trochu interakce s ostatními. 2. Jde o dvouhodinový materiál roztažený na trojnásobnou délku. Potřeba roztáhnout jednoduchou zápletku na motivy skutečné události mj. vyprodukovala nepotřebné vedlejší postavy, které ani nedotvářejí prostředí (jsou to spíš nepříliš rozvinuté postavy typy – mafiánský kápo, šikanózní dozorce), ani nejsou nezbytnou součástí ústřední zápletky (dějová linie s detektivy začne být velmi rychle repetitivní). Naopak plní úlohu v jakýchsi povinných podzápletkách, peripetiích diktovaných šestihodinovou stopáží. Black Bird se snaží dostát potřebě vršit na protagonistu jeden průser za druhým, aby se divák nestihl nudit. Zkrátka ticking clocks. Jejich odstranění nejenže by nemělo prakticky žádný vliv na ústřední fabuli (jeden vězeň musí nenápadně vymámit informace z druhého), ale dalo by mnohem více vyniknout středobodu minisérie – pomalým, dlouhým, někdy až zdánlivě bezobsažným konverzacím dvou odlišných charakterů, jejichž „přátelství“ a interakce je čím dál více poznamenává. (05.08.2022)

Seriál inspirován skutečnou událostí se táhne jak sopel, přesto drží pozornost diváka až do konce. Shlédnuto na jeden zátah. Každá epizoda zbytečně natahovaná, lepší by byl 90 minutový film nebo si přečíst knihu. Líbil se mi moc, nemůžu ho dostat z hlavy, takže by asi zasloužil plný počet, když o tom pořád přemýšlím, čekal jsem nějaké drsnější vězeňské drama, ale toto bylo spíš psychologické a dostalo se mě to pod kůži. Tak už podruhé přidávám hvězdičku. (06.12.2023)

Nejlepší minisérie letošního roku má jméno Volavka a to si troufám říct i z pozice člověka, který jich viděl trestuhodně málo, jelikož se pořád radši věnuje dohánění postarších seriálů o větším počtu sérií. Taron Egerton celou svou kariéru formuje (téměř) jen pozoruhodnějšími projekty a doufám, že jen tak nepoleví. Tohle mu padlo jak na míru, ačkoli ruku na srdce - série patří Paulu Walteru Hauserovi a jeho preciznímu předobrazu notně nechutného vraha. [viděno na Apple TV+] (31.12.2022)

Dva díly jsem myslel, že koukám na nějakou tuctovou kriminální fabulaci a teprve až když jsem se náhodou dozvěděl, že je to dramatizace skutečných událostí mě to chytlo.. Ten příběh je ve své kostře tak nepravděpodobný (až absurdní) že bych měl k autorům pár zásadních kritických poznámek, ale když to píše život, můžu leda tak držet hubu a krok. Parádní je to hlavně v atmosféře a hereckých exhibicích. Hauser si svého úchyla dává na levelu Evana Peterse (což bude teď jakýsi "zlatý nadstandard" interpretace sériových vrahů). McLaughlin v nenápadné roli jeho bráchy tam sednul krásně, jako poslední dílek tisícidílkového puzzle. Liotta nad hrobem konečně vypadá a hraje parádně. Duo Kinnear-Moafi funguje jako metronom.. Snad jen ten Egerton vypadá umělohmotně, jako bratranec T-1000... Není to strhující, nezapomenutelné pecka, ale má to mindhunterovský vibe a to se sakra počítá. (11.10.2022)