Citlivý člověk

Tak kvůli takovýhle krávovině nechají páni filmaři shořet naší chatičku na muří nožce, která nám to tu zdobila od roku 93! Jezdili se na ní lidi dívat z celý republiky. Prý se teda měla stejně zbourat kvůli nějaké cyklostezce, ale moc se mi tomu nechce věřit ( zatím se tam nic neděje, nic nestaví ). Takový hercí a taková BLBOST... a já se na ten film tak těšil... Ta jedna hvězda je za tu naši chaloupku. (07.03.2024)

Něco mezi Nejasnou zprávou o konci světa a Šíleným Maxem. Měl jsem problém už se stejnojmennou literární předlohou Jáchyma Topola, scénáristé z ní navíc vypreparovali několik rovin (těšil jsem se na rovinu s Gérardem Depardieu a Ruskem, ta ale zmizela nenávratně) a vzniklo cosi hodně artového, bezdějová road movie bezčasím...samozřejmě zmizel i největší skvost knihy - totiž ten oslnivý Jáchymův jazykový projev, ten nádherný proud literární řeči, který se do obrazů převést nepodařilo - a posloupnost až surreálných výjevů, ze kterých je film složen, tu magii Topolova textu prostě nemá a mít nemůže...vrcholem snímku jsou tak Žiletky Jáchymova bratra Filipa a Psích vojáků...jediný moment, kdy mne mrazilo... (28.03.2024)

Dobrý, byť okleštěný námět, otřesná kamera! PS: Pan Husár dokonce ani netuší, že se narodil v Československu, nikoliv na Slovensku, jak je zde uvedeno. Když mu unikají základní věci jako jsou nacionále, pak už se ani nedivím jeho nezvládnuté práci s handkou. Kamera není iPhone, takže buď trochu posilujte ruce a záda anebo doporučím míň pařit během natáčení. Zdar (26.09.2023)

Solidní magořina balancující mezi obrazově-zvukovou poezií, surrealismem a knižní adaptací. Režisér při diskusi přísahal, že želvičky to přežily <3 Dle autora knižní předlohy se nejedná o autobiografii, ač mu teda hlavní protagonista je celkem podobný... Pokud se na to zvládnu ještě aspoň jednou podívat, tak by to mohlo aspirovat i na 5 hvězd. Každopádně jako skoro režisérský debut hodně dobrý! <3 (21.11.2023)

Po loňských nepočetných kvalitních zářezech na tuzemské filmové scéně se mohl jeden na uvedení Citlivého člověka až těšit a doufat, že mladší generace už se konečně zvedá a dá tomu velkému nezmaru konečně aspoň trochu na frak. Ovšem adaptace Topolovy prózy je velice odvážný krok, i když se tvůrci při prezentaci opatrně schovávají za "volnou inspiraci". Byl to tedy rozstřel, zda-li se bude jednat o svěží jízdu nebo to bude jedna velká katastrofa. Bohužel Citlivý člověk je to druhé. Chyba se jistě stala už při psaní scénáře, což se nepodařilo vybrat ani během produkce a vypiplat film aspoň po formální stránce. Film je totiž tak odfláknutý a téměř se na něj nedá koukat a to ani když pomineme Prachařův otravný herecký projev. Největší neduhem trpí sama mizanscéna, kdy diegéze je naprosto neuvěřitelná, snažíc se zprostředkovat postapokalyptický bezčasí svět, ale vše chce být hrozně zašlé a špinavé, přitom všechno ve filmovém rámu je tak jen nahodile pohozené, ale přitom je vše perfektně čisté a herci nemají za nehtem jediné smítko špíny a jejich kostými jsou směšné (jakoby nebyly koupené v sekáči, jak by se slušelo, ale místo toho vybrali slevy v HáEmku), nemluvě o všech špatně zvolených exteriérech, kdy filmaři sotva pochytili ducha Topolova Sázavska. Společně s Prachařovým přehrávání tak scény působí až divadelně, kdy se herci a kulisy chtěli vyvětrat na vzduch, ale jen tak na chvíli a všechno zas v pořádku vraťte zpět. To vše snímá kamera Dušana Husára, která se tváří kreativně, ale vlastně je úplně random. V Bangeru to možná mohlo fungovat, protože od začátku to hráli na iPhone a punk a všechny nedostatky bylo snadný schovat do neonových světel, ale zde vyvrhla na povrch všechna ta neschopnost jakkoliv funkčně nasvítit záběr. O prvoplánových věcech jako volba nejprovařenějšího songu Psích vojáků do soundtracku snad ani není třeba psát, i když se možná jednalo o nejlepší část filmu za předpokladu, že divák zavřel oči a poslouchal jen píseň s textem Topolova mladšího bratra. Jsem si jistý, že filmaři celou dobu neměli nejmenší tušení, co vlastně dělají. Velká škoda. Třeba příště. (05.07.2023)