Manderlay

Mírný pokles kvalit oproti prvnímu dílu. B.D. Howard se nevypořádala s roli Grace tak dobře, jako Nicole, avšak to možná bylo způsobeno tím, že obě herečky působí na venek naprosto jinak. Nicole svým herectvím vytyčila jistý charakter a pro její následovnici jistě nebylo snadné se do něj na 100% vžít.Ve své roli naopak přímo zářil Danny Glover. Ostatní výkony však byly velmi slabé. Nejvíce na škodu však asi byla změna ústředního tématu. Zatímco v Dogville byl řešen hlavně problém lidství a slabosti, zde dal Trier přednost tématu politickému. Postavil se ostře kriticky vůči americkým "demokratickým" praktikám a vůči rasové nesnášenlivosti. Taky se mi zdá, že si tvůrce tentokrát trošku méně vyhrál s kulisami, které byli v Dogville tak působivé. I přes tyto mé výtky se však stále jedná o velmi kvalitní podívanou. 8/10 (11.01.2008)

Trierova trilogie mě začala hodně zajímat už s jejím prvním "dílem" Dogville. Manderlay je snad ještě o stupínek lepší. Trier v něm opět nastavuje zrcadlo americké společnosti, a ten obraz se zdaleka nemusí všem líbit. Ale mně se líbil, a moc. Naprosto odzbrojující je závěrečná čtvrthodinka, kdy již tak skvěle napsanou postavu Grace (velice dobrá Bryce Dallas Howard "alternující" Nicole Kidman) trumfne Wilhelm v podání Danny Glovera. (09.07.2005)

SVOBODA – co znamená, jak s ní naložit? Seznamte se s Manderlay a pohleďte, jak se Grace, se kterou je těžké pořízení, v 8 kapitolách vyrovná s jeho obyvateli. …. Teď již nebudete přemýšlet, co na vás L.v.Trier připravil. Se vším počítáte a vlastně to TAK CHCETE! A těšíte se, co nového přinese příběh. O ten tady přece jde. Ruku v ruce s hereckými výkony. Jen tak mimochodem, Nicol mi chyběla, přestože B.D. Howard není zase tak špatná. PŘÍBĚH:**** myslím, že Dogville bylo zajímavější. Alespoň ta ,,výpověď“ mi přišla naléhavější a aktuálnější. To je můj jediný (ale veliký) ,,zápor“./ HUMOR:0 ale kdež . AKCE:0 / NAPĚTÍ:0 nebo ****. Jde tu totiž o ten pravý kontakt s divákem, který můžeme zažít v divadle. Sledujeme drama, které může vzniknout mezi lidmi rozdílných barev a názorů, které vnímáte bez různých přikrášleních téměř z první řady. A o to v těchto filmech jde. Proto je mám rád. (10.02.2008)

„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí plánované trilogie se prostě neubráním. Opět je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě, kam informace o zrušení otroctví ještě nedorazila a je potřeba to napravit . „To co jsme udělali, holčičko, bylo celé moc vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem, udělala jsi všechno jen mnohem horší.“ Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která, jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou důležitost. Protože otroctví mělo, oproti svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“ Tentokrát není prostor rozkreslený křídou, zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí. Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a deprimující jako Dogville, které mě, ale omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co mě čeká už připravená. Možná mi chyběla Nicole Kidman v roli Grace. (23.07.2006)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)