Obsahy(1)
Šofér nákladní autodopravy Standa Fajt (J. Vinklář) dal po smrti své ženy malou holčičku do adoptivní péče a snažil se najít smysl života v dálkových jízdách. Nyní stárne a touží po domově a rodinném zázemí. Pravým opakem je jeho mladší kamarád Pepík (J. Vala), který vidí před sebou jen řidičskou kariéru. Děvče má „v každém přístavu“, ale teď si namluvil pohlednou čtyřicetiletou servírku v motorestu a cítí, že se z tohoto pouta jen tak nevyvlékne. Je přeřazen na zahraniční jízdy a bojí se své partnerce říci do očí, že se rozcházejí. Pošle za sebe s touto zprávou právě Standu. Jeho setkání s Alexandrou Drozdovou, které jde vyřídit kamarádův vzkaz o rozchodu, se mu ale stane naopak příslibem nového vztahu… (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Skvěle zahranému dialogu dvou osamělých poněkud ubírá celý ten kontext, především rozpravy na pracovišti, které chvílemi působí, jako by měly především obhajovat Standovo počínání. Myslím, že pouhý dialog muže a ženy, z něhož samého by vyplynulo všechno, co je obklopuje, včetně situace, která je spojila, by byl působivější a živější – a obešel by se i od trochu násilných mythologických analogií. ()
"Každej má nějakou tu ranku…když budeme ohrnovat nos nad každou tou rankou…" Že je Oldřich Daněk skvělý autor jsem zatím více slyšel, než měl tu čest zažít na vlastní kůži. Tahle konverzační televizní inscenace plná štiplavých i posmutnělých dialogů se mi rozhodně moc líbila. Nechybí v ní jak humor ("Ty se tváříš, jako bych ti zavraždil babičku…" nebo "Já jsem vám řekla, abyste si sedl a ne byste mi dělat psychiatra"), tak i životní moudrost ("Štěstí chodí pomalu, ale zdrhne hned."). A když se k tomu přidají skvělí herci počínaje Janou Hlaváčovou, jejíž postava se snaží přistupovat k životu se stoickým klidem ("Děkuji Vám, nepotřebuji nic....Tohle je můj život, já jsem ho ještě nevzdala") i když ji to úplně nejde, přes Jiřího Valu coby šoféra, jež má pocit, že "když vyjede z brány, má nad sebou jen nebe a střechu od kabinu" a konče filosofujícím Josefem Vinklářem („Na silnici jako v lásce, tam taky nikdy nevíš…“). Jako bonus jsou tu pak mladí Tatjana Medvecká s Jiřím Lábusem, jejichž jiskřivý dialog rozhodně pobaví ("já jsem se dokonce modlila, abych se zamilovala do někoho, s kým bych mohla mávat.....", "já už jsem úplné mávátko"), i když se opět dotýká i vážných témat jako je vztah dcery k otci ("Tys ho měla rád?...Hůř já mu věřila") či volby životního partnera. ()
Další z krásných filmů čs. televize. TV filmy z první poloviny sedmdesátých let se mi hrozně líbí a tento není výjimkou. Tehdy se to prostě umělo. Výborný scénář, výborní herci a příbeh, na který vás prostě baví koukat. Líbí se mi názor Snorlaxe, který to vystihl naprosto dokonale. Zvláštní efekty, 3D a podobný blbosti mě opravdu ve filmu nezajímaj, zvlášť když ten film má naprosto idiotský děj, ale tady prožijete 3D film i bez různých efektů a "vychytávek". ()
Celú dobu som rozmýšľal prečo mali tieto inscenácie u divákov úspech a aj v ČSFD majú vysoké hodnotenie. A došiel som iba k tomu, že vtedy toho na pozeranie veľa nebolo a tak stačilo angažovať dvoch populárnych hercov, dať im texty, ktoré šofér a čašníčka nikdy nepoužívajú a vtedajší diváci boli spokojní. Dnešní pozerajú niečo úplne iné a tak tam ostalo tých 80 %, ktoré ma zmiatli. ()
Baba, která neví, co chce, pojedu nepojedu pojedu, a sáhodlouhé debaty. Více zde neuvidíte. Jen neustále uslyšíte, že řidič je řidič, kam jel či nejel jeden z hrdinů „příběhu“, který je naprosto o ničem. Jen vyhrožování stranickým úkolem je nervák, a pak sem autoři vrazili pro jistotu i policajta, asi aby se konečně něco dělo. Ne, tohle není moje parketa. Snad, kdyby to bylo v rozhlase… ()
Galerie (3)
Zajímavosti (1)
- Standa Fajt (Josef Vinklář) jezdí s vozem Praga V3S a Pepík (Jiří Vala) s nákladním trambusem Škoda 706 RT. (sator)
Reklama