Pan Novák

Budovatelská komedie a komunistická agitace. Je to až strašidelné, když se takto manipuluje s člověkem a vštěpuje se mu ten správný názor. Úředníci netřeba, nejdůležitější a nejpotřebnější je pracující dělnický lid. Ale ti, kdo se měli dobře, stejně nepracovali, ale opájeli se na nekonečných schůzích, kde se schvaloval další postup. Obdivovat se zde dá snad jen Plachta, Effa a skupina úředníků nastupující do továrny. Tam alespoň občas proběhne nějaká vtipná a trefná hláška. Nemíchat se do politiky je prozíravá věc. Ale ani to nepomohlo úředníku Novákovi (Jindřich Plachta) v jeho klidu. A v rámci potřebné komunistické transformace byl přeměněn v hrdého dělníka s uvědomělým a pokrokovým myšlením komunistů. Z dalších rolí: Novákova oddaná manželka Emilka (Meda Valentová), Novákova naivní dcera Dana (Ludmila Fraňková), přemoudřelý průvodčí tramvaje Karel (Josef Pehr), zkažený mladík Vašek Kunc (roztomilý Karel Effa), podvratný prokurista Robert Pánek (František Kreuzmann st.), domovník a dělník Šusta (Bolek Prchal), řízný dělník Lojza Soukup (Jaroslav Zrotal). A půvabná šestice úředníků převelených do továrny: Bejček (Josef Křikava), Novotný (Jiří Valenta), Fiala (Ota Motyčka), Hurych (Josef Hlinomaz), Dobeš (Václav Trégl) a Jirotka (Miroslav Horníček). Bylo by to všechno chvályhodné, kdyby to nebylo překroucené, upravené a pokrytecké. Vize rovnosti a blahobytu je zajímavá, ale v kontextu s dobou a skutečností lživá a zavádějící. Bylo by krásné státi se šťastným dělníkem. (09.11.2014)

Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. (22.06.2014)

Jistě to byla agitka v rámci akce "70 tisíc z administrativy do výroby", která dnes může připadat zcela jinak úsměvná než těm, kteří ji vídali v 50. či 60. letech. Sešla se tu však plejáda vynikajících herců starší i nastupující generace a hrála s opravdovým zaujetím. Do jaké míry to bylo zaujetí pro námět filmu, to nechci posuzovat, ale věřím, že většina to tenkrát hrála upřímně. Jindřich Plachta jako čestný a poctivý komunista, který věřil v lepší a spravedlivější svět a tomu obětoval i zbytek svého zdraví, aby nás navždy opustil, si v tomto filmu postavil tomuto přesvědčení pomník. (13.11.2014)

Agitační komedie na podporu náborové akce 70. tisíc z administrativy do výroby, tudíž ve své době svinstvo, dnes těžko pochopitelné, ale na škodu by to občas zopakovat nebylo:-) Jedinou světlejší stránkou filmu je snad jen obsazení J. Plachty do hlavní role úředníka pojišťovny, přeřazeného do továrny ke stroji, kde si musí zvykat jednak na nové prostředí, nové lidi, ale i na nový duch doby. Téma ve svém principu není nikterak vtipné, bohužel, jen poplatné tehdejší politické situaci. Plachtův výkon ovšem film zlidšťuje a uhlazuje jinak dost ostré ideologické hrany. Plachta byl tehdy velice žádaná a skutečně velmi populární filmová hvězda, která zajistila v té době alespoň vysokou návštěvu když už nic jiného, ale film byl nejspíš ve své době i povinností. Určitě stojí za připomenutí všechny ty Plachtovy komické výstupy (nemotornost, komické drama šedivého kancelářského dříče, maloměšťácký strach z hlomozu a rytmu továrny, strach z drsných rukou dělníků), které ve mně vyvolávaly obrovské salvy smíchu, a to určitě nejen u mě. To všechno zde Plachta vylíčil přímo mistrovsky, svými velmi úspornými pohyby, lakonickými větami, nepatrným zachvěním v obličeji s dlouhým nosem, lehkým mrknutím dobráckého oka, i když poněkud často vyděšeným z nového prostředí, atd atd. Scény, kdy jeho značně vychrtlé tělo prohlíží doktor u komise a on mu říká, že je naprosto zdráv, což musela být v té době obrovská provokace, anebo kdy se ho dělníci v továrně ptají, u čeho pracuje, a on jim odpovídá jednoznačně a dobrácky, že u lisu, a oni na něj: "Tak na něj dávej pozor, abys ten lis nezchvátil!", jsou vesměs tragikomické. Nebo když si jen tak odložil nohu na jeden z těch obrovských strojů, který se náhle spustí, a on skáče po jedné, to jsou vše výborné gagy podobné Chaplinovým z filmu "Moderní doba". Dávám za 3*, a to jen díky Plachtovi kterého mám rád a který po následujících dvou filmech za pouhé dva roky zemřel.. (05.06.2006)

Hnusná a nechutná agitka oslavující Únor 48. Mám rád herectví Jindřicha Plachty, ale tady předvedl takovej blivajz, že mě byla za něj hanba. Všichni úředníci jsou po Únoru posláni do fabrik (nesmí chybět poznámka, že na Západě by jim ani žádnou činnost nenabídli) a tam přijdou na chuť práci u soustruhů. Po krátkém čase jsou radostí bez sebe a když je mezi svá křídla vezmou normální úderníci a dohromady udělají pořádný pracovní kolektiv, to by i prase blilo. Plachta sice do své postavy Nováka dal určitou komiku, ale v tomhle zpracování to působilo vyloženě trapně. Fuj, odporná oslava komunismu, ideologický blábol, nic jiného v tom nevidím. Následné filmy Bořivoje Zemana o Andělovi jsou sice taky agitační, ale neopěvují tak okatě bolševickou propagandu. (30.04.2021)