Pokrevní bratři

Veľmi slušný rozjazd (kombinácia Ritchieho & Tarantinovskej poetiky) sa postupne režisérovi dejovo rozpadá a dopredia naneštastie každou minútou vystupuje čoraz väčšia nútená vykonštruovanosť samoľubého formálneho experimentovania brutálneho videoklipového razenia, čím s blížiacim sa záverom prerastá počiatočná sviežosť a hravosť v opakujucú sa nudu. Záverečné moralizovanie s evidentnou snahou o hlbší významový presah to celé ešte len zhoršuje, čo je škoda, pretože film obsahuje viacero zapamätania hodných scén (jednoznačne vedie tá s mačkou) a skvelý výkon W. Dafoea. (04.10.2004)

Těžkotonážní masakr, vedle kterého vypadají Ritchie s Tarantinem jako nudní patroni. Duffy hýří nápady, za každou vystřelenou kulku (a že jich je) přihazuje alespoň jeden politicky nekorektní vtip a celé je to tak neskutečně naspeedované, urvané ze řetězu a přitom dokonale natočené, až mě mrzí, že Duffy zatím nic jiného nenatočil. Snad dvojka vysoko postavenou laťku udrží... (13.09.2009)

Střílení, zbraně, zpomalené záběry, "fuckoidní" slovní palba a "svatá" trojice, na které to všechno stojí. Sean Patrick Flanery, Norman Reedus a Willem Dafoe. Dva irští bratři (chemie mezi nimi značná, zvláště jiskřivá je scéna, kdy se oba, do půl těla svlečení probudí z nočních můr a dopadají na ně ze stropu kapky a... my guilty pleasure:) versus brilantní, výstřední detektiv. Dynamická podívaná, která uplyne poměrně rychle. Jediné, co mě silně zarazilo, byl neurvale useknutý závěr. (04.01.2012)

Veritas & Aequitas...k těmhle slovům se snažím mít blízko, ale u takhle nářezové nejlépe řečeno asikomedie se opravdu nehodí hlubokomyslně filozofovat. Nebýt Willema Dafoea a jeho lahůdkového výkonu, dal bych těmhle pološíleným Irčanům maximálně sedmdesátku. Skvělé postavy a akce, kvalitní vtípky, nezvládnuté sesazení scén co do atmosféry (nebo možná povedený režisérský tah z rodu "umím i něco HODNĚ jiného než čekáte") a dost chabý konec, přes který se dostaneme do závěrečných titulků a od nich zase k atmosféře nebo spíš vyznění celého filmu. Jestli šlo o pokus o nějakou kontroverzi a vyvolání nějakého toho přemýšlení, nepovedlo se - paradoxně díky výborně odvedené práci. Jako gangsterská komedie totiž Boondock Saints nemají asi do tří čtvrtin stopáže chybu. I přes moje výtky a výhrady je to na 80%, protože "There is another kind of evil which we must fear most, and that is the indifference of good men." (18.10.2007)

MACHO GRANDE STYLE. Výborný scénář, jenž čerpá hlavně z comicsů, hýří vtipem a debutující Troy Duffy poprvé (a zatím naposledy) servíruje jednu nádhernou akci za druhou. Nečekejte nášleh ve stylu HK kickass movies, jen levnou, ale jaksepatří efektní kanonádu ve slowmotion stylu s říznými riffy za zády, kterou čas od času probleskne výborný nápad Duffyho. Prostě paráda! Třešinkou na dortu je Dafoe v roli homosexuála-geniálního detektiva. (09.12.2003)