Zlá krev

Aj keď mi to pripomínalo It's All About Love a Million Dollar Hotel dokopy (dva filmy, ktoré sú tu podľa mňa značne podhodnotené), disponovalo krásnymi ženami, dobrou hudbou a pár zaujímavými scénami, či skôr obrazmi, bol to ten prípad, kedy ma ART viac zmätie ako obohatí (čoho dôkazom je aj to, že ma donútil napísať len jednu nevkusne dlhú vetu). (15.04.2014)

Generační výpověď. rod českých Žiletek. Kdo neprošel přelomem devadesátek, asi tenhle tenhle svěží vítr pochopí jen napůl, asi jako třeba já Rebela bez příčiny. Krásné záběry!!! Postavy jak z Uzřela oslice anděla, krásné ženy, osten Věčného návratu. Odpustí se tomu detektivka, klipovitost i přitaženost celku za vlasy. Silné! (18.12.2014)

Absolutně jsem nepochopil vo co jde. Jestli je to o lásce, tak fajn, ale tu já si představuju úplně, ale úplně jinak a estli o něčem jiným tak jsem to nepochopil dablovaně. Situaci neusnadňoval ani promítač ve Světozoru, když půlku filmu promítal na strop a 20% na šířku šlo občas za oponou. Možná to tak mělo bejt u těhle intelektuálních sebeonanií člověk nikdy neví. No, čet jsem si zdejší komentáře, abych třeba pochopil co mně uniklo, ale zvuk, obraz, styl neobaroko, David Bowie, krásný ženský, zjevně mně neuniklo nic, ale já chodím do kina na strhující příběhy a ne na písničky z radia. Alespoň že ten konec měl koule. (25.11.2012)

Ty jo ty jo, tak jsem nějakým úplným omylem začala pracovat. Asi to znáte, jde o instituci, kam člověk chodí denně na osm hodin, aby se usilovně po celou dobu těšil, až půjde domů, bývám z toho odpočítávání vteřin do konce každé směny tak hotová, že u většiny filmů usínám do pěti minut. Na takovejch Osm hrozných koukám už dva měsíce a ještě mi půlka bijáku do konce zbývá. Takže, když se objeví snímek, u kterýho vydržím bdělá až do závěrečných titulků, tak to považuju málem za zázrak. A jako Mauvais sang jsem dala za jediný večer. Tedy napřed jsem si podle názvu myslela, že jde o něco japonskýho, což mi přijde vtipný, páč jsem se učila francouzštinu asi osm let. Až mi tedy bylo divný, kde by se tam vzala Juliette Binoche. Na tuhle herečku jsem náhodou expertka na slovo vzatá a jedna z informací, kterou o ní vím je, že to není Asiatka. Nicméně, jestli mě v tomhle snímku někdo dostal do kolen, pak to byl určitě Denis Lavant, anžto měl všechno, co od mužů očekávám, tedy spoustu knih, žlutou koženou bundu a rychlý ruce. To je pak těžký se nezamilovat. (14.03.2016)

Tak na francouzský film zas chvíli nebudu mít náladu. Prvních 45 minut bylo jako věčnost! A to fakt nejsem z těch lidí, kteří neustále potřebují nějakou akci. Ale tohle bylo moc. Pokus o umění (asi?), ale přitom čirá demence. Týpek nesympatickej, chová se jak magor, ale oni vůbec všichni se tam chovají jako chovanci ústavu pro duševně chorý. Nezachránila to ani Modern love od Bowieho (to jsem uvažovala o jedné hvězdičce, protože ta scéna má k umění asi nejblíž). Jedna hodina padesát dva minut, za kterou jsem si asi pětatřicetkrát řekla "bože, to je ale ptákovina". (28.03.2018)