Jean od Floretty

Občas se budím v noci ze sna při hrůzné představě, že bych se musel živit fyzickou prací. A neuklidnilo by mne ani to, že bych měl statistické údaje o počasí v kapse, protože jsem stejně naivní jako Jean. I já bych totiž zbaštil Ugolinovi jeho falešný úsměv a při únavných výpravách za vodou bych si nevšiml kudly ve svých zádech. Jenže Jean je na rozdíl ode mne plný optimismu, který je krásně nakažlivý a který ostře kontrastuje s jeho osudem. Bez odhalení rodinných vztahů ve druhém dílu to zase nijak zvlášť silné drámo není. A hodně mne zklamala scéna ve vesnici, ve které se Jean naprosto neadekvátně rozčiluje na vesničany, které potkal poprvé, což jsem nucen považovat za špatnou práci střihače, který mi nějaký předchozí konflikt musel ušmiknout. (05.05.2013)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

Ak máte chuť preniesť sa do sveta vizuálneho potešenia, božských scenérií, nieje vám cudzie prirodzené herectvo, umiernená réžia kopírujúca štylistickú jednoduchosť a pomaly plynúce tempo rozsiahlej prózy, tak tento film vás tam dostane prvou triedou. Príjemný výlet, ktorého sem-tam narúša až príliš nudný priebeh, ale inak dávam organizátorom palec hore. 80%. (26.02.2015)

Silný příběh o tom jak dokážeme myslet jen na svůj prospěch a kam až dokážeme zajít. Přitom by stačilo si jen pomoci a nejen, že si splníme sen, ale získáme i mnohem více a to přátelství. Takhle jsem se skoro celý film modlil za déšť a držel Jeanovi pěsti. Gérard tu hraje jednu z Top rolí, pracovitý sympaťák, kterému by byla radost pomoci. Daniel svou roli hraje taky zatraceně dobře a nejen on. K tomu moc krásná hudba a už teď se těším na druhé pokračování. 9/10 (13.02.2018)

Pěkný příběh zpracovaný v ušlechtilém scénáři, krásné prostředí, plejáda francouzských herců konce 80. let, citlivá režie. Ale co dál? Snad ještě to, že na vesnici to tak doopravdy chodí, ať na provánské nebo moravské. A Ugolin to reprezentuje nejlépe, emoce se posunují sem a tak, ale poslední dotek je vždycky styk s majetkem (pokud možno vlastním). Pozn.: Honza od Florety je v Itálii i ve Španělsku (podobně Pako od Lucie - Paco de Lucia) označením hocha, u nějž je otec více či méně neznámý. Pozn.: Proč tedy jen tři hvězdy? Vezměme si jednu z mých slavných rovnic v normovaném tvaru "Realita + Suma virtualit = 0". Zde to neznamená nic víc, než Claude Berri natočil film tak reálný, že všechny virtuality jsou v podstatě nemožné. "Bude to tak a nejinak", ustavičně opakoval v Benešovských kasárna Major Crhák. (22.11.2017)