Brutální vedro

Základní námět dobrý, působení přírodního extrému na chování lidí, byť z astronomického hlediska je pevný ulomený kus Slunce totálním nesmyslem. Možná, kdyby se podařilo trochu víc zpevnit příběh, ještě tak dvakrát-třikrát přepsat scénář, tak jsme tu mohli mít vedle Úsvitu a Bodu obnovy třetí velmi pozoruhodný snímek za rok 2023. (14.02.2024)

Aktuální téma je v punkovém debutu Alberta Hospodářského zpracováno odvážně a neotřele, zároveň však i nestrukturovaně a zmateně. Upocená a dusná atmosféra Pardubic a jejich okolí je předána rozhodně sympaticky, výsledek je však až příliš podivný jak pro diváka očekávajícího artové podobenství, tak pro vyznavače sžíravé satiry. Více zde. (01.09.2023)

Cenim zaobaleni do celosvetove klimaticke krize a pridani apokalyptickeho prvku v podobe kusu slunce, ktery hrozi znicit Zemi. Ale bez toho by to byla jenom cesta jednoho kluka na chatu, ktery si neumi pockat normalne na autobus a stava se mu jedna nehoda za druhou (dosti nerealisticke situace). Atmosfera “brutalniho vedra” byla vystihnuta vyborne, ale scenaristicky je to nuda a vysledna messege o tom, ze klima nam da nadeji a lide a zvirata se kvuli vedru chovaji mileji nez normalne, moc nedava smysl. Cenim hlavne babicku ve vlaku a dialog o kulne. LFŠ2023 (01.08.2023)

Hospodářský Hospodářský a pokus o dystopické scifi v alegorii zatraceného světa. A sakra divná věc, která se možná někomu bude líbit, ale mě nezaujala. Ten nihilistický chlapec se totiž dostává do úplně zbytečných malérů, které jakožto pragmaticky uvažující bytost asi také odmítnete. Ta vsuvka s webkamerou v garáži byla hooodně divná ale svým způsobem nadějná, škoda, že ty dvě nepředvedly víc (Bára Voříšková). Nejhorší ze všeho jsou dialogy mezi Vincentem a jeho kamarádem v telefonu! (17.02.2024)

Brutální vedro vzbuzuje možná tak brutální zívnutí. Experiment je to sic nadmíru zajímavý, zejména s ohledem na otázku, jak se český tvůrce - debutant Albert Hospodářský vypořádá s tématem ne menším než je samotný konec světa. Ale výsledek je nejenže trucovitě nedivácký a zauzlující se sám do sebe, do své pseudogeniality, ale také extrémně vyumělkovaný. Hlavní hrdina je nesympatický od první chvíle, protlouká se nebetyčně světem, jediné co se o něm dozvíme je, že pociťuje vyprahlost fyzickou i duševní. Prázdnota je vůbec pro Brutální vedro příznačná (viz. dialogy, totální statika a absence výrazu). Vše je inscenované jen jako. Náhodou někdo někam jede, náhodou někdo někoho mlátí. Ano, to vše by se dalo svést na pravidla existencialismu, kde se bezcílné bloudění a nahodilost stávají normou, avšak např. Camusovo Cizinec funguje i bez toho, aniž by ho autor musel po vydání čtenářům interpretovat či doplňovat. Vidím tu pouze drolící se organickou bytost, jež se zmítá v krajině ničeho, a u níž v dobrém smyslu slova zaujme možná tak úvodní masturbační okénko. Jestli tohle má být ten slibovaný progres českého filmu, s nímž se mladí tvůrci tak rádi před novináři chvástají, pak to jde celé pěkně do... Chválu si nicméně zaslouží hudební složka, která alespoň nepříjemně zarezonuje v uších. To je však první a taky poslední dotyk, jaký Brutální vedro na diváky přenese. Škoda. Slabých 50% a to ještě zohledňuji, že jde o debut. (15.01.2024)