Carnival of Souls
Karneval duší
Režie:
Herk HarveyScénář:
John CliffordKamera:
Maurice PratherHudba:
Gene MooreHrají:
Candace Hilligoss, Frances Feist, Sidney Berger, Art Ellison, Stan Levitt, Pamela Ballard, Reza Badiyi, Herk Harvey, Bill de JarnetteVOD (2)
Obsahy(2)
Mary má zřejmě štěstí v neštěstí - z autonehody, při níž umírá její kamarádka, vyvázne živá. Krátce na to se jí však život mění - bezdůvodně ji přitahuje opuštěný plážový pavilón, děsí ji všudypřítomný neznámý muž a i ve společnosti jiných lidí se často cítí osaměle. Mění bydliště a pokouší se utéct všem nočním můrám. Události tím dostávají rychlý spád a Mary zjišťuje, že před některými věcmi se skrýt nedá… (bebsie)
(více)Recenze (83)
Popravde, čakal som niečo menej poctivé. Niečo, čo "naozaj" inšpirovalo Romera. Lenže toto je serióznosť ako hrom. Krásne natočené, atmosféra bravúrne budovaná, postupné šialentvo hlavnej hrdinky precízne vystavané. Miestami som mal skôr pocit, že pozerám niečo od Hitchcocka než predchodcu zombie filmov... V podstate je tu len jedna scéna evokujúca naháňanie človeka mŕtvymi, ale aj tá je v úplne inej významovej rovine... ()
Díky znalosti pozdějších filmů, které se "Karnevalem duší" nechali inspirovat, jsem pointu brzy celkem správně odhadl, ale za to tento snímek opravdu nemůže. Candace Hilligoss chvílemi na můj vkus poněkud příliš tlačila na pilu, ale to je všechno, co lze tomuto hororovému kousku, v němž se smazává hranice mezi snem a realitou a který disponuje vynikající hudbou a kamerou, vytknout. ()
Príliš mnoho technických chýb aj na priemerný film. Čakal som zaujímavejšiu a nápaditejšiu story. ()
Průměrný snímek, který má velice zajímavý děj, který bohužel dost často zápasí sám se sebou a docela často se u mě dostavoval pocit nudy. Hlavně kvůli zdlouhavým zbytečným scénám, které stejně nic kloudného nepřinesly. Hudební doprovod a výkon hlavní herečky patřil k tomu nejlepšímu co bylo k vidění a slyšení. Na úkor malého rozpočtu se mi filmové efekty a masky moc nelíbili. Myslím si, že 50% je tak akorát. ()
Nebýt skvělé varhaní hudby, docela dobrého hereckého výkonu hlavní představitelky, obstojné kamery a opravdu děsivého chlápka s bílým ksichtem (společně se všemi dalšími duchy), asi bych u toho usnul. Ono se zdá, že můj výčet pozitiv by alespoň na průměrný film (horror) stačil (připočteme-li k tomu černobílé provedení, což je u mě vždycky plus), ale v tomhle případě nestačí. Pokud tam není chlápek s bílým ksichtem, je to nuda. Navíc mě strašně sral soused hlavní hrdinky. ()
[FOD 2013 Special] Klasická a u nás téměř neznámá duchařina, kterou se inspiroval Shyamalan v době, když ještě netočil sračky. Dobře napsané, natočené, zahrané a s řádně hustou atmosférou. ()
Tento čiernobiely horor musel byť v 60. rokoch v rámci vtedajších možností pre divákov poriadne desivý a pôsobiť na nich minimálne tak, ako na súčasníka Ju-on: The Grudge. Film disponuje svojským záverom, ktorým sa neskôr inšpirovalo niekoľko, dnes vysoko uznávaných duchárskych filmov. ()
No tak ale... bol som unesený! Dokonalá atmosféra, ktorá vo svojej dobe musela byť takmer až neznesiteľná, krajne sympatická hlavná hrdinka s ktorou to celé prežívate o to viac. Hororová poéma o umieraní akú som nevidel. Nemám na to vedomosti, ale veľmi ľahko si dokážem predstaviť, nakoľko až žánrotvorná (z pohľadu viacerých tvorcov, nie len Romera) bude táto záležitosť. ()
"Vy si myslíte, že jsem alkoholik ?? Já jen chtěl začít den volna s dobrou náladou.." - "Tak to musíte být v poledne opravdu veselý !!" ;) ()
Čekal jsem od toho trochu něco jiného. Nicméně to co mi Herk Harvey nachystal bylo moc dobré. Atmosférická paráda od prvních minut s Candace Hilligoss v hlavní roli, o jejíž postavě Mary Henry člověk neví co si myslet. Je v pořádku, nebo utrpěla opravdu tak velký šok po nehodě a klame jí představivost? Z pohledu dnešní doby již jsme na podobné scénáře a jejich konce zvyklí a tak není pro nás těžké si domyslet jak to celé bude. Pro lidi v roce 1962 to ale až tak zvyklé nebylo. Vizuálně dostačujicí, dramaticky se stupňující a hlavně opravdu, i z pohledu dnešní doby, dost atmosférický snímek. Hlavně díky ponurému černobílému provedení. ()
Dnešní namlsaný divák by mohl Karnevalu duší vyčítat hlemýždí tempo a nedostatek spádu, ale to by se dalo odpustit. Je to čumenda spíš pro milovníky oldschool makabrózní atmosféry, které černobílá přidává magický nádech. Musí se brát také v potaz, že na rok 1962 se jednalo pro nemálo lidí o duchařsky napínavou podívanou, která si na nic nehraje. Pochmurnou náladu vedle černobílé posiluje i hudba hraná na varhany, jež koresponduje s hlavní hrdinkou, která je profesionální hráčkou. A taky pečlivě vedená kamera, co dokáže v několika momentech navodit lehkou úzkost. Bohužel pocity nudy se sice můžou dostavit, ale na Karneval duší hledím s úctou. ()
Trochu uťahaný, ale mimoriadne atmosférický horor, ktorý ale nieje pre každého. Rozhodne nie pre tých, ktorých zaujímajú jedine teeneagerské vyvražďovačky. ()
Tento horor byl pro mě velkým překvapením. Vynikající syrová, lehce surrealisticky laděná atmosféra je zdůrazněna depresivní hudbou varhan a chlápek s bílým obličejem je skutečně děsivým přízrakem. Místy jsem měl u sledování tohoto snímku dost nepříjemný pocit a občas jsem se i bál :-) ()
Celkový dojem: Aj napriek tomu, že Carnival of Souls je pomerne krátky film, som si ho musel pretáčať kvôli prehnane dlhým, zbytočným a nudným scénam kde hl. hrdinka len 10 minút niekde beží s tým, že ju niekto prenásleduje, pričom som ja, ako divák mohol vidieť akurát pár záberov na záhadnú postavu niekde v kútiku, a ďalej som mohol len znechutene zívať. Takto by som asi opisal Carnival of Souls, keby bol novodobý, lenže musíme si k srdcu zobrať aj to, v akej dobe bol tento film nakrútený. Atmosféra bola miestami veľmi nepríjemná a v tej dobe by sme vlastne nemuseli spať. Síce mi liezli na nervy otravní herci a nudou som sa užieral k smrti, som ešte celkom spokojný. Reprízu si ale asi nedám. Moje hodnotenie: 60% ()
Nadherny oldschool horor. Jeden z tech kousku, ktere nepotrebuji ani spetku krve, ci brutality k tomu aby i presto byli maximalne efektivni a strasidelne. Vyborne tema a pointa, skvela atmosfera, uzasna hlavni hrdinka, ktera vypadala jako retro verze Tori Amos. Uz to, ze pracovala jako varhanistka v kostele budi respekt a s tim souvisi skvela hororova hudba. Nechapu, proc po tak skvelem vykonu Candace Hilligoss uz vicemene nikdy v nicem nehrala. Kazdopadne diky ni bude tenhle psychologicky horor hodne popularni u zen. "You cannot live in isolation from the human race, you know. "8/10 ()
Pointa mě sice nepřekvapila, protože jsem napřed viděla filmy, které se Karnevalem inspirovaly, ale nijak to nevadilo. V některých chvílích mi opravdu naskakovala husí kůže, a to z prostého důvodu. Zvuk varhan mi spolehlivě nahání hrůzu. Vzhledem k tomu, že i na koncertech varhanní hudby sedávám výhradně na konci řady v bezprostřední blízkosti únikového východu, účinky zde byly nedozírné (hercna rumpluje). Působivost filmu dodává i výborná Candace Hilligoss v hlavní roli. Ještě jedna věc mě zaujala - pavilón Saltair, dějiště mj. závěrečné scény, který pár let po natáčení vyhořel: historytogo.utah.gov/utah_chapters/statehood_and_the_progressive_era/saltair_exhibit/ Film je volně ke stažení na archive.org ()
Silné 3.5 Mám podezření (což částečně potvrzuje zdejší text či wikipedie), že se tímto velmi inspiroval Romero o 6 let později (kamera+hudba, kterou bych zvláště vyzdvihnul a která díky varhanním pasážím, dává vzpomenouti na mj. Eraserhead), byť pochopitelně s ne-duchařským námětem. Hl. představitelka byla zajímavá a stejně tak její, ve filmech obecně a u tohoto typu dívky/ženy, atypického povolání. Celkově to určitě (pro podobně naladěné diváky) stojí za to. Jen s tím šátkem na hlavě nemusela se ve 2.pol. producírovati. Vypadala, jak stará bába.:( A onen The Muž aka hl. Ghůl, co pronásleduje naši hrdinku svým mrtvolně bledým obličejem, jest samotný režisér.;-) Později se objevil i v Myerově, Dni Poté. Na pozdní večer, jak dělané. Jen mě trochu mrzí, že jsem pointu uhodl v pol. a ona se potvrdila. Což jest můj problém, nikoli filmu. Pozn. je určitě dobře, že byl tento film restaurován, ale nedovedu si ho představiti v barvě. I ta Romerova, Noc Oživlých Mrtvých, byla barvou naprosto sprasená. ()
impozantni vykon hlavni predstavitelky..... vyborny scenar, rezie.... dechberouci danza maccabra konec.. tak, tady to Shyamalan vykradl ! .... 9/10 ()
Skvelý atmosferický horor zo starej školy, ktorému riadne pridáva na sile čiernobiela kamera. (To je jeden z dôvodov, prečo novší remake nesiaha tomuto originálu ani po členky). Výborná je kamera, organová (veľmi nepríjemná) hudba, a uveriťelný herecký výkon hlavnej hrdinky. Ďakujem Řitke, že som mohol tento skvost vidieť. Od maximálneho hodnotenia som ale upustil kvôli slabším hereckým výkonom ostatných postáv a ľahko odhadnutelnej pointe, ktorá bola jasná od prvých minút filmu, a to my znemožnilo to správne mrazenie v chrbte ()
Slibný námět podstatně snižuje banalita jeho ztvárnění. Co se ale dalo očekávat od rutinního režiséra výchovných filmů a podobného braku, jaký dnes dokáže zaujmout jen letmo zachyceným koloritem? Příběh se zde sice vypravuje spontánně, ale současně také spoutaně, předpojatě a navykle. Spád strašidelné povídačky brzdí, ba přerušují jak scény nedějové, které by měly navodit hrdinčinu vzrůstající úzkost nebo zpřítomnit v tělesném světě ono záhadné transcendentno či přímo zásvětí, tak ty, které tento duševní sestup, který jako by parodoval skvěle zachycený psychologický rozklad Repulsion Romana Polanského (natočeného ovšem až po třech letech po tomto smutném masopustu), rámcují, přesněji řečeno: nechtěně tragikomicky měří čas. Zároveň ovšem vzniká – jakkoliv nezáměrně – něco jiného. Varhanice připomíná děvče z ochotnického divadla, které si vybojovalo svou první filmovou roli. Polohy, které jí „jdou“ nebo jí (její zkušenosti) nějak odpovídají, rozehrává naplno, a tedy i vyhrocuje, ale většinou se přizpůsobuje tempu svých hereckých partnerů, a psychologicky tak svou postavu štěpí, její osobnost činí nekohezní (ne však rozporuplnou), což se vespolně podílí na zlomkovitosti pomyslného celku, k níž přispívají i zaznamenané zcela zanedbatelné okolnosti, zbytečně natahující čas. Jízdy autem, snídaní, hovor s knězem..., to všechno jsou jen etudy, které vlastní příběh nijak nedokreslují, ale jeho předpokládanou ideu znásilňují zbytnou celuloidovou mlhou, byť se v nich i objeví bubáci, o něž nakonec – naneštěstí – jde především. V tom všem, v čem film jako film selhává, ovšem zároveň uchvacuje – nikoliv však již jako hrůzostrašný film, ale jako "skutečnost". Tedy již zde není dívka pronásledovaná duchy, což film vítězoslavně dotvrdí, ale už žena vyviklaná z řádu, hodnot a citů, posílená a ponížená zkušeností blízkosti smrti a šokovaná vlastní bezcitností a tísněná halucinacemi, bludy a vlastním tělem, jitřeným zhovadilým poživačným sousedem z hotelu, který se však okamžitě zalekne aury šílenství. (A to vše ztvárnil pozdější Repulsion dokonale.) Horor se tak snadno může překlopit v drama psychologické, k čemuž zde stejně nedojde, neboť by i to selhalo na stejných, výše vypočtených prvcích, nadto jednoznačný závěr takovou interpretaci vylučuje. Takovému možnému, ale nenaplněnému pojetí nicméně napomáhají elementy jiné, které s hororem naopak nemají nic společného, ale ocitly se zde snad pro svou imanentní neoddělitelnost: především předimenzované znění věcí a dějů (naneštěstí jen skicovitě a selektivně spojené s vlastním hrdinčiným vnímáním, jemuž ovšem primárně odpovídá, byť zní, i když hrdinka „neslyší“). Režisér jím atakuje – v souladu se svou navyklostí, zvykem ozvučit realisticky prostor fikce – samu atmosféru a činí ji (zřejmě nevědomky, ale přesto /nebo právě proto/) neobyvatelnou. Chvilkovou hluchotu tak polarizuje hypersenzitivní slyšení (které slyší trávu růst, dalo by se s úsměškem dodat), které ovšem přiléhavě odpovídá hrdinčině profesi. Troufám si říci, že tento prvek nepramení z režisérovy auditivní osobnosti a je „jen“ naivně „hyper-realistický“ – i tak však funguje výborně. Skoro stejně jako v Polanského vzpomenutém filmu. A tak si říkám: viděl Polanski tento film předtím, než natočil Hnus, nebo Harvey potkal někoho podobného své hrdince? Z jeho představivosti jistě nepovstala. () (méně) (více)