Karneval duší

Priemerny horor so slusnou strasidelnou atmosferou, dobrym pribehom a zaujimavymi dialogmi. 69 % (27.04.2013)

Za málo peňazí veľa muziky. Geniálna hudba, ktorá sa dostane pod kožu. (28.02.2013)

U nás méně známý nezávislý horor platí v anglosaském prostředí za kultovní dílo, které, pravda, ve své době zapadlo, velice záhy si však vydobylo patřičnou pozornost do té míry, že se k jeho vlivu hlásí taková jména jako George Andrew Romero nebo David Lynch. Neplést s nuzným remakem shodného jména z druhé poloviny 80. let, za jehož produkcí nestál nikdo jiný než Wes Craven. Karneval duší představuje starobylý artefakt, který v sobě uchovává zeitgeist minulých dekád a působí nepřístojně svým vsazením do 60. let podobně jako je dle tradičních vzorů ztvárněná Maska démona (1960) Maria Bavy nebo v našem kulturním prostředí Mrazík (1964), jenž by klidně mohl být potomkem budovatelského rozpuku 50. let. I americký film Karneval duší v sobě nese něco z nízkorozpočtových fantasy či science-fiction filmů období studené války: invazi všudypřítomného nebezpečí vtěleného do archetypu monstra (zde v podobě umrlčího přízraku ztvárněného samotným režisérem Herkem Harveyem), které ohrožuje hodnoty maloměstského bílého Američana, zasaženého paranoidním, až hysterickým strachem; jeho zkroušený psychický stav – respektive její, v hlavní roli výtečná Candace Hilligoss – ujařmený do typicky klaustrofobicky těsných, nebo naopak zcela vyprázdněných prostor americké periférie. Rozpolcenost hlavní hrdinky, míšení dobra a zla, odcizení muže a ženy, všeobecně pochmurný tón snímku a šerosvitná městská obrazivost jej zase prolínají s tradicí noirového labyrintu. Aby těch zákrutů nebylo málo, Karneval duší sice pracuje se syrovou realitou každodennosti, ale také s výraznou umrlčí stylizací dovolávaje se tím nejen universalovských nízkorozpočtových hororů, nýbrž i děsivé grotesknosti německého expresionismu. Dokola přehrávaná varhanní hudba pak pouze zintenzivňuje zádušní atmosféru filmu, jenž z dnešního pohledu občas může působit úsměvně, přesto však neztrácí nic ze své přitažlivosti. (12.11.2013)

Parádní starší snímek, který ve vás určitě vyvolá příjemné mrazení a sem tam tu kapku úzkosti. Vydatně mu v tom pomáhá, jak zmínil Obitus, ponurá varhaní hudba. Nemám zde co vytknout, jasný plný počet. (01.02.2009)

Iba nízkorozpočtová mysteriózna záležitosť, ktorá sa hrá na horor. Má minimum hororových prvkov a vsádza predovšetkým na atmosféru. Tá občas funguje, občas menej. Záver ale celkom podarený, ako vystrihnutý zo seriálov typu Krajné medze. Inak všetko smrdí lacným grošom - od hercov cez triky až po réžiu. (07.09.2023)

Na ten rozpočet... spousta muziky. Vždy't tohle působí jak euroart od Clouzota nebo Polanského, sakra! A ještě ke všemu to mají Američani rádi, dá se to (teoreticky) vidět i v drive-in kině. Pokud se filmy občas musí udělat na koleně, pak tohle je ten nejlepší způsob. Vizuálně nezapomnutelné, trochu naivní, přímočaře jednoduché. Nač gumové hororvé masky a litry syntetické krve? Stačí nabílit ksicht a dobře nasvátit a načasovat! Jeden z těch stařičkých, velmi dobrých pohyblivých obrázků, při nichž se otáčíte, jestli za vámi náhodou nestojí sinavý umrlec a nevztahuje po vás pracky... A pak se štípete do tváře: sakra, jsem ještě vůbec naživu? Tak to má s filmy být. (15.06.2009)

proste nie...hudba a atmosféra asi áno...hl. herečka vôbec...príbeh trochu predvídateľný a nie moc zaujímavý (27.03.2012)

Hodnotu má hlavně konec: nápadem, a také tím, že přichází už po 78. minutách. Jinak si toto dílko udržuje úroveň těsně nad tragikomickými horory mistra Eda Wooda: 25% (aktuálně 442 hodnotících, neuvěřitelných 66%, 3 členové fanklubu). (31.07.2014)

V době vzniku to musel být pecka, dneska celkem nic moc, ale i tak si tři hvězdy zaslouží. (07.06.2010)

Videl som farebnú verziu director’s cut. Asi životná práca režiséra Herka Harveyho, (ktorý si s chuťou zahral aj hlavnú zápornú úlohu) kamera a strih excelujú už od začiatku, v rámci vtedajších možností. Výzva na divokú jazdu, dve staré autá tlačiace sa o seba na úzkom moste. Pád auta do vody, smrť, pôsobivé úvodné titulky pri potope a nečakané znovuzrodenie, veľmi pôsobivý organ. Následná jazda autom má trochu viac záberov, ale strašenie nemŕtvymi v maskách poteší. „I not only drink really, I really drink!“ Noc a nasvietenie pumpy sú pôsobivé. Po ukázaní cesty sa strihom presúvame priamo do domu, ktorý hlavná hrdinka hľadala. Opakovaným výjavom nemŕtvych a záhad chýba gradácia (prešli sme 36 zo 78 minút), ktorá je len v paranoji hlavnej hrdinky, čo uberá obsahovej kvalite filmu. tá vizuálna je však stále výborná napríklad v scéne vychádzajúceho červeného slnka, ktoré zaleje krvou celý výhľad. Romantická línia má asexuálny podtext, tá mystery hororová atmosféru, ktorá sa stupňuje pomaly a dá sa napriek počiatočnej nepredvídateľnosti predpokladať. Film si cením, nezabrnkal však úplne na moje struny. (07.06.2021)

Pointu jsem si přečetl bohužel v komentářích, ale byl jsem zvědavý, jak k ní tvůrci dospějí. Bohužel pointa prostě je a vysvětlení, rozuzlení nebo zpětná logika neexistují. JInak je ale Karneval duší skvělá záležitst podpořená psychedelickou hudbou a stejně psycho hlavní hrdinkou. Přízrak s bílou tváří je děsivý, stejně tak některé brutální scény (například hrdinka procházející městem, kde na ni nikdo nereaguje). Celkově je to i jakžtakž strašidelné, což je na horor z roku 62 opravdu úspěch. Horor roku 1962. (08.12.2013)

Je mi líto, ale tomuhle filmu nepomohlo ani to, že jsem ho sledoval sám za deštivé noci. Vzpomínku na jeden nejmenovaný film s Brucem Willisem vyvolá už text na přebalu DVD, takže na zdejší "hnus spoilery" se ani nelze zlobit :-)) (16.11.2008)

Napětí není budováno přepudrovaným panákem, který by měl představovat duch, ale všudypřítomnou plíživou hudbou. Režisér si s dílkem evidentně vyhrál a přestože jsou takto staré horory spíš pro studium toho jak se kdysi točilo, tento skutečně umí i vyděsit (15.02.2009)

Z šedesátých let pochází spousta dobrých hororů, ale tenhle mezi ně opravdu ani náhodou nepatří! Čekal jsem o mnoho víc, dostal jsem jen enormně zdlouhavý triler s divným finále. (27.04.2013)

Režisér Harvey je muž jediného filmu možno aj preto, že publikum nebolo na jeho Karneval duší pripravené. Čas ale toto dielo otestoval a hľa, stalo sa vo svojej škatuľke dôležitým. To dokazuje aj fakt, že na ňom stavali svoje úspešné projekty nové generácie režisérov, a pritom nešlo o žiadny hollywoodsky trhák s obrím rozpočtom a ostrieľanými tvárami. Ide o nízkorozpočtový film, ktorého soundtrack by vás zabil, keďže miesto štandardnej hudby útočí na sluchové zmysly disharmonickou náložou varhanov. Tento hudobný nástroj obsluhuje mladá deva, pre ktorú sa okolitý svet začne po autonehode vytrácať. Postupne sa čoraz viac odcudzuje ľuďom až zostane len ona a tajomný muž. Mrazivá atmosféra má mamutí podiel na celkovom dojme z filmu. Režisér navyše sebavedomo stavia na zapojení poézie vtedy, kedy by iní režiséri hľadali šablónovité riešenia. Aj preto je záverečný tanec v opustenom sídle toľko intenzívny a záverečná pointa? Čo vám budem hovoriť. (29.01.2014)

Na rozdíl od Šestého smyslu se na tento film dá koukat, i když znáte pointu, tohle má totiž na rozdíl od svého mladšího bratříčka atmosféru. (04.07.2014)

Zimomriavková jednobunka bez poriadneho deja. Taký malý predchodca šiesteho zmyslu. Nie je toho veľa čo by som tomuto filmu vytkol, no snímok ma moc nebavil. (60%) (10.11.2016)

Nechápem prečo sa rímejkuju filmy ako napríklad Stopár s Rutgerom Hauerom, ktoré majú sotva 20 rokov a klenoty ako je tento(aspoň čo sa scenáru týka) zostávajú nepovšimnuté...tá kamera bola fakt hnusná. (01.05.2009)

V té době film opravdu mohl navodit pocity neklidu a uhranout mysteriózním příběhem, ale to jen proto, že nároky byly stále poměrně nízké. Karneval Duší jistě měl vliv na lepší filmy a kvalitní výtvarnou stránku mu upřít nemohu ani ku dnešnímu dni. Některé obrazové kompozice a scény mi připomínají to nejlepší z Lynche nebo Hitchcocka. Jako celek to ale opravdu nefunguje, protože jednotlivé pasáže a dění v nich obsaženo působí příliš kostrbatě. Chybí tomu jakási organičnost, lehkost a hloubka. Zpracování mnoha momentů se mi často zdála příliš umělá a tedy i nefunkční. Film mě tím pádem vůbec nevtáhl. Jednak je to chyba nedostatečně propracovaného scénáře a jednak režijním vedením na place, kde se řeší, jak má i to nejdrobnější dění navazovat na sebe tak, aby došlo ke koherenci, organičnosti, přirozenosti, šířce a hloubce - zkrátka tomu, díky čemuž divák může být do filmu vtažen i během jednoho dialogu. K tomu je však vyžadován vybroušený cit a ten zkrátka každý nemá. Naštěstí pro mnoho tvůrců ho nemá ani většina diváků... (16.10.2021)

pardón,ja som pozeral asi inú verziu, než je ta čo je tu ohodnotená na 71%. Ta moja totižto obsahovala asi 200 scén s napúdrovaným chlapíkom a počas celej tej nudy hrala ešte nudnejšia varhanová hudba...Nuuuudaaaaa (23.08.2009)