Bouřlivé výšiny

Souboj romantismu s osvícenstvím (přičemž vizuálně tvůrci jednoznačně straní prvnímu směru), zasazený do prostředí jako z gotického hororu. Nepochybuji, že předloha obsahuje stále platné myšlenky a dokáže čtenáře emocionálně vyždímat, tato adaptace ale nabízí jenom značně neuspokojivou ochutnávku. Dvojitý skok do minulosti, ani samotný fakt, že celý příběh někdo vypráví, není filmem nijak odůvodněn. Tedy kromě snahy pomoct nám s orientací ve složitých rodinných vztazích, trochu incestních a zřejmě i lehce nekrofilních. Nelimitované utrpení ženské hrdinky k melodramatu patří, zde ale neplní svou funkci. Nevyvolává soucit s Cathy, která se ke svým blízkým občas chová jako mrcha mrchatá, ani s jinou ženskou postavou, protože žádná z nich není výrazněji prokreslena. Ještě obtížněji se cesta hledá k Heathcliffovi, jenž je vykreslen jako podlý psychopat, kterého ke Cathy nepoutají čisté city, ale šílená láska (a k nikomu jinému se dobře nezachová). Zkuste si pak užít melodrama s vesměs nesympatickými postavami, které ubližují sobě navzájem i lidem, jež se jim snaží pomoct. Mít přečtenou knihu, třeba bych jejich jednání vnímal v jiném světle, takhle jsem si však odnesl jenom hodně negativních emocí a vzpomínku na sugestivní záběry krajiny, které by se dobře vyjímaly jako ilustrace v některé z knih třeba od Byrona. Zajímavé komentáře: Madison, Gilmour93 60% (17.12.2012)

Taková hanba!!! Přiznávám se, že Wuthering Heights jsem viděla teprve nedávno, ke všemu jsem o ně 'omylem' zavadila na profilu Ralpha Fiennese. Mrzí mě má nepozornost, má nevědomost, protože jsem se ochudila o možnost vidět tento film už v dětství. Byla by z toho nádherná euforie mixnutá nostalgií vždy, kdy bych se rozhodla Bouřlivé výšiny vidět. Jinak musím říct, že přesně takhle nějak jsem si vysnila svět Emily Brontë, když jsem se prodírala skrze kapitoly Větrné hůrky. Stává se málokdy, že se potká svět v mé hlavě, tedy v knize, se světem na plátně a jsem velice ráda pro objevení dalšího filmu, který mohu zařadit do kategorie 'kniha=film'. Příběh je dokonalým zprostředkováním pohledu na nenaplněnou lásku a nelítostný osud. A vy byste to těm dvěma tak přáli! Ze všech snímků Ralpha Fiennese, které jsem měla možnost vidět, mě v konkrétně v tomto okouzlil nejvíce... Před jeho uhrančivým pohledem by jeden raději i uhnul, před sebou ho stále vidím. Ještě nesmím zapomenout vychválit nádhernou hudbu, ze které vstávají chlupy na zádech, a také dechberoucí kameru. (19.05.2010)

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili. (15.09.2011)

„Bodaj by už bol koniec,“ hovorí v istej scéne postava. A hovorím to veru aj ja. Čítal som knihu a videl som túto verziu a môžem s čistým svedomím skonštatovať jedno. Príšerný príbeh. Proste príšrený. Ale ozaj. Nesympatické postavy, ulepené, patetické dialógy, nepochopiteľné, nelogické správanie postáv, smiešny, nedôveryhodný dej o láske a v tomto prípade i hororové herecké výkony. Neviem, či bola otrasnejšia Juliette Binoche alebo Ralph Fiennes (ich neskoršie stretnutie v ANGLICKOM PACIENTOVI bolo neporovnateľne lepšie). Obaja boli takí hrozní, že som takmer plakal od bezmocnosti. Snímke jemne pomohla pôsobivá výprava (to prostredie je ozaj fenomenálne, to treba uznať aj knihe), ale rozhodne som čakal stokrát viac hmlistých ponurých interiérov a burácajúcich horských bystrín. (28.05.2011)

Dobré zpracování klasické literární temnější romance. Není to nijak překvapivě výrazné, není to novátorské, je to spíše taková klasika, kde se hraje na dobré kostýmy a hlavně věrohodné prostředí, ale to vše by bylo k ničemu, kdyby tu nebyly dobré herecké výkony. A ty zde v podání obou hlavních herců jsou. (30.06.2017)