Podezření

Parádní ukázka hereckého umění ostřílených veteránů Hackmana a Freemana. Na to, že je celý film vystavěný na jejich dialogu, má celkem zajímavou režii. Kdyby se mi závěr nezdál přinejmenším podivně vykonstruovaný (nemůžu se zbavit dojmu, že ani moc nedával smysl), dal bych klidně i čtvrtou hvězdičku. (04.06.2005)

Ono se to na první pohled tváří jako detektivka, ale je to vlastně spíš psychologická studie, jak se policajt vyšetřující dvojnásobnou vraždu rozhodne, že ji spáchal jeho přítel právník, a za každou cenu se ho snaží dokopat k přiznání. Po herecké stránce je to lahůdka, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje to, že jsem ne úplně pobrala, proč si detektiv Morgan Freeman na svého přítele tak zasedl a co udělal chudák Gene Hackman jeho poskokovi, že se po něm tak vozí. (27.11.2019)

Zaujímavá konverzačka, ktorá nenudí a napriek tušeniu, že tu niečo neštimuje, že sa dočkáme prekvapenia, nie je všetko dopredu uhádnuteľné. Ja som polovicu tajomstva rozlúskol, keď prvýkrát prehovoril na výsluchu druhý policajt – Thomas Jane – tá jeho zainteresovanosť v príbehu z neho priam sršala. Na druhej strane vyriešenie vraždy som neodhalil, čiže má to ten polovičatý efekt dobrej krimi. No a O Monice Bellucci z tých časov veľa hovoriť netreba, to nie je herečka, to je maľovaný obraz. (16.11.2020)

Nemám ráda remaky, ale tohle je snad první americký remake francouzského filmu, který se povedl. Jde vlastní cestou, nebojí se jít i do odlišného konce, ale to možná jen proto, že celou dobu se vyhýbá explicitnímu vyjádření násilí. Hopkins, na rozdíl od Millera, byl v době natáčení již zkušeným režisérem. A tak vnáší do příběhu i neotřelý způsob přítomnosti vyšetřovatele v lokacích, o nichž se hovoří. Stejně jako Serrault zastínil Venturu, tak i Hackman jednoznačně vítězí nad Freemanem. Ten film je Hackman, všichni ostatní jsou odsouzeni do rolí komparzistů, z nichž někteří mají to privilegium občas pronést nějakou repliku. Monica Bellucci je více krásná, než herečka, takže její femme fatale za tou Romy Schneiderové značně pokulhává. Bohužel nejvíce je to poznat ve zlomové scéně, když vypráví o předloňských vánočních svátcích s Camillou. Poněkud si u mne spravila reputaci v závěrečné scéně. Jen mi chyběla Delerueova hudba, především ono pověstné flašinetářské provedení souznějící se skřípajícími dveřmi. (18.12.2018)

Já nevím proč, ale šokézní závěr mě vůbec nešokoval, jenom mě pěkně zmátl a teď mám pocit, že mě někdo okradl o můj čas. Naštěstí to nebyla zas taková tragédie, teorie konfrontace je to výborná, a výpověď je podaná vážně zajímavě, čest práci s kamerou. No a ta Monica, škoda slov...o té by se měly psát básně;) (06.06.2005)