Pocahontas

Povím vám jeden příběh. Když mi bylo zhruba osm, devět let, tak jsme si tento film půjčili z videopůjčovny. Líbil se mi, a tak, když jsem v noci nemohl spát, tak jsem vstal, a šel si tento film pustit znovu. Bylo kolem půl třetí v noci, zapnul jsem televizi a koukám, na ČT2 otitulkovaný film a v něm Belmondo. Když jsem tak koukal, tak jsem jaksi zapomněl na Pocahontas a sledoval černobílý film, jehož příběh mi byl povědomý z jednoho filmu s Richardem Gerem, který jsem pár měsíců předtím viděl na Nově. Podíval jsem se do programu, ejhle, nemýlil jsem se. Ten film se jmenoval úplně stejně, ale na první pohled byl lepší a zhruba o 30 let starší. A tak došlo k tomu, že jsem viděl neskutečný film režiséra Jeana-Luca Godarda U konce s dechem, který od té doby marně toužím vidět znovu. Za to musím Pocahontas poděkovat. Navíc má jednu z nejpůsobivějších písní ze všech disneyovek (Divoši), takže se těch čtyř hvězd nebojím... (15.03.2009)

My ľudia sme zvláštny. Najskôr "civilizovanejšia" kultúra zdecimuje "primitívnejšiu", a potom sa zloží takáto nádherná oslavná báseň, založená na základe úplne mimo reality. Pocahontas je príbeh o nenaplnenej multikultúrnej láske ľudí z dvoch svetov, dvoch rozličných hodnôt. Je to typická Disneyovka z 90tych rokov, čomu zodpovedá celková animácia a rozloženie filmu. Rozloženie až na jednu vec, a tou je absencia happyendu. Hudba, ktorá vynikajúco dopĺňa dej je na vysokej úrovni a atraktivita scén vyplýva priamo z nej. Jediná tmavá škvrna (a to celkovo u Disneyoviek) sú u mňa premoralizované pesničky, preto filmy sú skôr operetami. Chápem, že film je vytvorený pre oko mladého diváka, no pre odrastenejšie ročníky vyznievajú skôr pateticky. (06.01.2011)

Jenoduchý děj propletený množstvím písní, které mi zrovna moc nevoněly.I když si odmyslím zpívání, zůstanou mi jen rozomilá zvířátka s jejich vtipnými reakcemi. Lidé se chovají až příliš dějově, ono to asi jinak nejde, protože, kdyby těch pár slov, co pronesou udělali zábavnými, už by z toho asi nic nezbylo. Pro méně pozorné děti (jako jsem já) zůstanou jen ta zvířátka a lidé plynou někde mimo. (03.09.2009)

,,I kdyby tam na nás čekali lidojedi, mě je to fuk, hlavně že vypadnu z týhle smradlavý lodi!“ Tento animák pro mě bude mít už navždy sentimentální hodnotu, protože to byl první film, který jsem viděl na VHS kazetě. Ale i když se na něj dívám kritickým okem, nezbývá mi než chválit. Velmi krásný příběh potěší jak děti, tak i dospělé a je prost různých taškařic, pádů a honiček, jak to tak bývá u současných animáků. Postav je tak akorát a jsou pěkně vykreslené. A když už jsem u kreslení, animace je povedená a nic ji nechybí. Potěšilo mě, že zvířátka nemluví a nestaví se jen na nich, pouze doplňují děj a nepřekážejí jeho vývoji. Naprosto bez chyby je český dabing, u něhož se mimořádně vyvedly písničky, z kterých jsem doslova uchvácen. Co se negativ týče, jen trochu mi vadila postava Johna Smithe, který je prostě až moc velký klaďák a navíc blondýn, takže mu nejde úplně fandit. (18.10.2014)

Moje oblíbená zlatá Disneyovka. Spousta osobních či etických dilemat, dospívání ve vyhrocených podmínkách a hlavně srdceryvná love story. To všechno na pozadí kontaktu s přírodou, ať už ve formě zvířat, stromů či duchů. Největším plusem je ale nenásilné poselství o tom, že na obou stranách jsou chybující lidé. A Menkenova hudba ve mně to dychtivé dítě vždycky znovu probudí. (26.12.2007)