Zimní prázdniny

Tak tohle bylo úplně super. Moc milý kino zážitek, kdy jsem se celý ty dvě hodiny ve tmě nonstop usmívala. A přestože když dojde na ty dramatický části, tak to je strašně hřejivý, a plný naděje. Tenhle film mi opravdu sednul. Jak postavy, tak celá vizuální stránka a doba, kdy se film odehrává. Film sám o sobě, ano tady souhlas, vážně nepřináší nic nového. Ale tak to má hodně snímků. A jde především o to, jaký má na vás na konci dopad. Zda se vám to líbilo a celý jste si to užili. A to se mi tady stalo. Pst, nikomu ani slovo...ale já víc nepotřebuju  ;) (26.02.2024)

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)

Co k tomu říct více… vezměte si něco málo ze Společnosti mrtvých básníků, trochu Willa Huntinga a tvorbu Johna Hughese, zabalte to do balícího papíru a máte instantní klasiku, kterou si rádi připomenete příští rok znovu. Doporučení všem, kteří mají v lásce tenhle old-schoolový typ komedií v mezilidských vztazích a všem, kteří docení srdce ve filmech. (17.01.2024)

Tři smutné osudy, které se protnou o vánočních prázdninách v sedmdesátkách. Tři postavy, které se během těch pár dní od sebe navzájem něčemu přiučí. Alexander Payne hraje na jistotu, ale takhle sebejistě předaná moudra nejsou samozřejmostí. Podobné emoce a drobnočrty jsem čekal, že po sobě zanechá Paul Thomas Anderson se svojí Lékořicovou pizzou a jako ne. K Paynovým poškolákům se určitě znovu brzy vrátím. (21.01.2024)

Priznám sa, že spočiatku ma tento film absolútne nechytil a vôbec som nechápal všetky tie vysoké hodnotenia. Postupne som však tomu prišiel na chuť a to zbližovanie ústrednej dvojice v podaní študenta Angusa a učiteľa Paula (mimochodom, parádne výkony Sessa a Giamattiho) ma bavilo čoraz viac. Tie rôznorodé dialógy, nadobudnutie vzájomnej úcty a empatie, a celý priebeh osamelých zimných prázdnin, mali naozaj kvalitnú atmosféru. Celé to bolo také smutno-pekné (alebo ako sa vraví, bittersweet). A na mňa to celkovo spravilo veľmi dobrý dojem (teda až na ten nenápadný úvod). 4* (20.03.2024)