Králičí nora

Vlastně by mě mnohem víc bavil thriller o firemní špionáži než o konspiračním spiknutí. V těch momentech, kdy se odehrává nějaký heist, léčka nebo její plánování, je to hodně fajn. Ve chvílích, kdy je to o konspiračním spiknutí a super vrazích je to tak nějak ok. A pak je tam taková linka, kdy má být hlavní hrdina psychicky nemocný a ta hraje tak prvoplánovou "dramatickou" hru, že mě až otravovala. Celkově ale svižně odvyprávěné, uspokojivě uzavřené (ten drobný cliffhanger s klidem ignoruju) a zábavně thrillerové. (Těch 70 % s klidem zaokrouhlím spíš nahoru.) (29.05.2023)

Bol som po každej časti čoraz viac skeptickejší, lebo tá rozkryvájúca paranoidná konšpirácia pôsobí ako horúci zemiak, ktorý si z epizódy na epizódu prehadzovali bezradní scenáristi jeden druhému, keď sami nevedeli, že odkial a kam sa ďalej pohnúť a čo s tým ďalej. Čiže je to pocitovo trochu taká zmätená spotrebka k vareniu, je to pritiahnuté za tie zajačie uši, ale oproti napr. Nočnému agentovi, tu nehapruje nejaká základná logika, toto má svižné tempo a slušne napísané dialógy, takže trošku vyššia, neškodná a pozerateľná béčková liga. (23.05.2023)

I přes přítomnost Kiefera Sutherlanda, nečekejte nových 24 hodin a už vůbec ne klasický akční thriller. Králičí nora se po svižném pilotu přepne do pomalejšího módu a kombinuje špionážní thriller, zlodějškou krimininálku i klasickou "přechcávačku", kdy se neví kdo je proti komu a naopak. Pokud bude divák věnovat seriálu plnou pozornost, dostane nestandardní ale o to lepší seriál, který i přes konečný rozpad, skvěle funguje a po celou dobu baví a překvapuje. (14.05.2023)

Není to akční jak u Sutterlanda bývá zvykem, místy ukecané až nudné, spousta flashbacků a problikávajích záblesků, děsně mizerná hudba při akcích, neustálé klepání palcem mě už lezlo na nervy, chaoticky vyprávěný příběh, že jsem se v tom ztrácel, ale jako celek docela ujde. 24 či něco snad lepšího se nekoná. (09.09.2023)

Kulantní, svižná, promyšlená, mrazivě aktuální a konstrukčně vcelku originální konspirační vyjebávačka, která rozhodně není určena mongololidem a lobotomům, navyklým na bezduché sledování blahoslavených pohyblivých obrázků se svištivými superbukvami nebo těch „tolik komplikovaných“ a kaloricky enormně vydatných degenerativních „dramat“ lopatistických či bolševických kanálů. Ne, plasticky zpotvořený Kefír, jemuž botox a skalpely definitivně odstranili i ty mizivé náznaky mimiky, které při svém minimalistickém neherectví jediné polohy konstantního ledrfejse v jakékoliv roli vždy paradoxně tak úspěšně prodával, tentokrát zahučel za Alenkou, a je u toho rozhodně zapotřebí použít víc než jen ty obvyklé neurovegetativní funkce či kompulzivní cucání palce, protože jinak budete zmateni víc než Spájdrgej v supernoře a umlátíte se o stěny. Kefírův projímavý výkon tu naštěstí živočišně vyuhlí šarmantní a vždy charismatický Karlík Tanec a s tou neuvěřitelně vypadající jednapadesátkou by to nejeden zmatený gerontofil klidně dotáhl až na čtvrtou Metu. Ale jak už to na tomto stále chytřejším a po čím dál tím sofistikovanější zábavě toužícím světě chodí, neproletěl tam ani jeden oelasťákovaný transseksuál v pelerínce, děj byl kapku zašmodrchanější než gangbangová likvidace strašlivé kosmické mluvící bubuhlavy a mluvilo se v tom rozvitými větami, tudíž je vcelku vysoká pravděpodobnost, že se místo druhé řady dočkáme spíše Superkefíra jako záporáka v nějakém tom inkluzním BLMLBTQ grupáči. (13.05.2023)