Jeden den

Romanticke veci az tak nemusim, ale pustam si ich vzdy na oddych mojej mysle od vsetkych tych desivych hororov, thrillerov a krimi ktorymi ju neustale zaplnam :D potom mi to dobre padne a mozem sa zas vrhnut do tych vsetkych hrôz znova. Tento serial (film som nevidela, knihu necitala) sa mi pacil, bol citlivy, uveritelny, horko-sladky. Mohol byt menej roztahany, ale bavilo ma pozerat ako si ustredna dvojica prechadzala roznymi zivotnymi obdobiami spolu-odseba a vzdy si k sebe nasli cestu, vzdy sa mali radi…ale… Vela z toho co som tu videla som sama zazila ci zazivam a tak ma to dost rozbilo, pretoze som nevedela vobec o com to bude. Absolutne som nemala problem sa vzit do danych situacii a na konci som sa neubranila slzam. Este par dni po pozreti to vo mne rezonovalo. Keby som vedela, co to so mnou urobi asi si to radsej nepozriem, nie preto, ze je to mega dobre ci zle, ale preto co sa dialo a deje v mojom zivote. (27.04.2024)

knížku sem nečetl, ale filmové zpracování s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem se mi kdysi dávno docela líbilo. A jelikož je to už bezmála třináct let tak se mi povedlo úspěšně zapomenout o co tam šlo a jednotlivé střípky sem si vybavoval až v průběh (což platí i o konci, který mi naskočil na začátku předposlední epizody a zvažoval sem jestli to nevypnu aby mě to nenas*alo jako tehdy). Každopádně tahle série je lepší než její filmový sourozenec už jen díky tomu že má víc času na to se hrdinům dostat pod kůži a díky dobře zvolené stopáží epizod zároveň věci zbytečně neprotahuje. Z herců jasně lepší Ambika Mod, která je uvěřitelná a sympatická celou dobu. Woodall na tom sice není o moc hůř, ale jeho v mých očích sráží to že Dexter byl trochu ko*ot...70% (15.02.2024)

Rok 1988. 15. července poprvé. Univerzita v Edinburghu. On je pohledný, ona jízlivá intelektuálka. On je prachatý děvkař, ona trochu snílek. On je bohém, ona má spisovatelský talent. Setkávají se na promoci. Mají si co říct. Vypijí lahev vína. Dexter jako správný gentleman doprovodí Emmu domů. A skončí s ní pod peřinou, ale jinak, než si zprvu představoval. Zdá se ovšem, že chtějí na své životní dráze úplně jiné věci. Nebo ne? A my tušíme, že okolo sebe budou kroužit pěknou řádku let. Jednou dole, podruhé nahoře. „Vždyť jsi složitej asi jako dvoudílný puzzle pro předškoláky!“ Od začátku svěží, milé a vtipné, jen mi kazilo dojem, že jsem si dal dvě a dvě dohromady a připomněl si jméno spisovatele Davida Nichollse. Tudíž jsem znal filmovou adaptaci a tušil rozuzlení. Nicméně seriálová forma dává prostor příběh lépe rozpracovat a více se s hrdiny sžít. Každá epizoda funguje jako časová schránka, která tak nějak zahrne podstatu konkrétního roku v jejich životech. A daří se to… Z detailů pochopíme, co se stalo, z náznaků vypozorujeme, co se asi bude dít. Pokaždé jde o milou půlhodinku, plnou sarkastického britského humoru, nostalgického vzpomínání, ale určitě ne nějakých hlubokých emocionálních příkopů a odkrývání zásadních životních pravd. Prostě fajn. Stejně jako dobové detaily, soundtrack a samozřejmě výborné herecké výkony Lea Woodalla a Ambiky Mod, navrch baví i vedlejší postavy (Sylvie, šprýmař Ian…). Celkově autentické, hořkosladké, nečernobílé. (28.03.2024)

Obsahuje drobné spoilery. Vtipná intelektuálka a hezounek, který by ale nemusel být úplně marný, něco v něm bude, jen si k tomu musí dojít. A tak pomalu jde, roky ubíhají, ona je tam tak nějak stále s ním. Oba to dobře hrají (Ambika Mod mě zaujala už v Tohle bude bolet, vlastně hlavně ona pro mě ten seriál vytáhla do lepšího průměru - budu se muset na věci, v nichž se objeví její jméno, do budoucna zaměřit...). Je to takové přirozené, až to ani jako hraní nevypadá, je moc fajn s těmi dvěma jen tak být. Hodně tomu napomáhá opravdu skvělý soundtrack, takové příjemné retro (pro řadu mladších diváků spíše už možná pravěk - jen ať se ale něčemu pořádnému přiučí(me):D). Stejně jsem si ale v průběhu sledování občas říkala, že je těch dílů a těch "one days" možná trochu moc, že už by si jako mohli ti dva uvědomit, že chtějí být regulérně spolu a už to neprotahovat. A plánovala jsem je proto ocenit "jen" čtyřmi hvězdami. Pak ale přišel předposlední díl a já jsem na to najednou zírala úplně zdrcená, dojatá. Až tehdy jsem si asi naplno uvědomila, jak moc jsem si Emmu stihla za ty předchozí díly oblíbit. A to, co pak předváděl Leo Woodall v posledním díle!?! I když v průběhu seriálu to byl právě on, kdo byl často už trochu "napřeshubu", na konci jsem s ním tolik cítila, dokázal ve mně vzbudit tolik emocí, předvedl tak uvěřitelnou esenci čirého zoufalství, nekonečné lásky, jakou divák jen tak nezažije. A ty přesně vybrané flashbacky, co se v posledním díle objevily, aby příběh Emmy a Dextera zakončily! No, nebudu to protahovat, závěr to u mě vytáhl na nejvyšší hodnocení. Jak už napsala Kytarka, připravte si kapesníky. A připravte se taky na to, že Emmu a Dextera a jejich společnou cestu možná nedostanete dlouho z hlavy. A hlavně ze srdce. 90 %. (11.02.2024)

Vitajte v novom netflixovskom bombastickom seriály "Nula chémie". Nie vážne, je to ako pozerať sa na dva magnety, ktoré sa navzájom odpudzujú v spomalenom zábere, akurát s viac vynútenými dialógmi a napätým očným kontaktom. Neberte ma zle, knižku Davida Nichollsa mám veľmi rada, a film s duom Hathway-Sturgess je krásnou adaptáciou. Ale tento seriál, well: Jedná sa o dvoch ľudí, ktorí našli fontánu večnej mladosti mimo obrazovky (hej ale aspoň nemuseli platiť maskéra/rku!). Každý jeden deň v roku sa stretnú, povedia si čo a ako a idú si svojou cestou. Neustále sa opakuje tá istá pesnička, tie isté výrazy tváre a vy necítite nič (okrem scén s chorou mamou samozrejme, nie som monštrum).  Ale hej, kto potrebuje vývoj postáv, keď môžete mať epizódu za epizódou tie isté vyčerpané výkony? Je to ako Groundhog day, ale namiesto toho, aby Bill Murray dostal cenné životné lekcie, musíme sledovať, ako sa títo dvaja neúspešne snažia medzi sebou vytvoriť akúkoľvek podobu chémie. (03.03.2024)