Stopy ve sněhu

Snímek Stopy ve sněhu jsem měl více než 10 let doma na DVD, ale ač to zní poměrně neuvěřitelně, celá ta léta jsem se na tento mrazivý Dánsko-Německo-švédský film nepodíval. Až v únoru 2020 se disk s tímto filmem, jehož děj se odehrával ve studeném Dánsku a zamrzlém Grónsku, roztočil v našem blu-ray přehrávači, takže jsem si alespoň mohl užít trochu zimy, když u nás v ČR žádná nebyla. Film se začal odehrávat v roce 1859, kdy do ledovce Gela Alta v západním Grónsku spadl meteorit, který způsobil masivní explozi, jenž zabila jakéhosi eskymáckého rybáře (Ono Fleischer). Pak jsme se přenesli do hlavního města Dánska, v němž na konci 20. století studovala Smilla Jaspersenová (Julia Ormond) ledové krystaly v univerzitní laboratoři, na které byla odbornice. Po práci odjela do svého bytu a když přicházela k nájemnímu domu, uviděla policejní a sanitní vozy či hlouček lidí, kteří postávali nad tělem šestiletého Inuitského chlapce, ležícího ve sněhu. Mrtvým byl její známý chlapec, bydlící sám s maminkou Julianou (Agga Olsen) o patro níž, který se jmenoval Izaiáš Christiansen (Clipper Miano). Policie Smille řekla, že si chlapec hrál na střeše domu a spadl a tak se tam nahoru svobodná dívka vydala. Na střeše spatřila chlapcovy stopy ve sněhu a ihned měla podezření na chybný úsudek policie. Vzorek stop podle ní ukazoval, že kluk běžel přímo k okraji střechy a jelikož věděla, že se chlapec bál výšek, měla podezření, že před někým utíkal. O jeho smrti chtěla zjistit víc a tak se vydala do márnice, kde se setkala s Dr. Lagermannem (Jim Broadbent). Když spatřila mrtvé tělo, vzpomněla si na své přátelství s chlapcem, kterému četla, koupala ho a šla s ním do zoo. Její láska k tomuto zanedbávanému synovi alkoholické matky dávala osamělé dívce životní smysl. Byla překvapená, když zjistila, že dr. Johannes Loyen (Tom Wilkinson), přední profesor, provedl osobně pitvu. Další den navštívila Loyena, který jí řekl, že smrt dítěte byla nehoda. Smilla o tom však nebyla přesvědčena a podala stížnost u okresního zástupce. Pak šla za doktorem Lagermannem do jeho domu zjistit další informace a on jí řekl, že při pitvě objevil vpich na stehnu chlapce, z čehož usoudil, že někdo chtěl udělat po jeho smrti biopsii. Také dívce prozradil, že Loyen chlapce zkoumal každý měsíc v nemocnici, ale nevěděl proč. Poté proběhl pohřeb chlapce, na němž si Smilla všimla dr. Andrease Torka (Richard Harris), generálního ředitele Grónské důlní společnosti, který se snažil dát peníze truchlící matce, která je odmítla. Již dříve jí byla také nabídnuta penze z důlní společnosti po náhodné smrti jejího manžela v Grónsku, který pro tuto firmu pracoval na expedici. Po pohřbu přišel do Smillina bytu detektiv Ravn (Bob Peck) z kanceláře okresního prokurátora a souhlasil s tím, že se na tento podivný případ smrti podívá, ale vzápětí Smilla zjistila, že pracuje pro Torka z důlní společnosti. V dalších dnech Smilla vystopovala bývalou účetní společnosti Elsu Lübingovou (Vanessa Redgraveová), která ji poradila, aby se šla podívat do suterénního archívu společnosti a půjčila jí klíč od budovy. Smilla se tam v noci vydala, vnikla dovnitř a opravdu tam našla pár dokumentů, týkajících se expedice do Grónska, při které zahynul otec malého chlapce. V archivu ji překvapivě načapal její soused z domu (Gabriel Byrne), který ji sledoval a nyní jí nabídlo svou pomoc při pátrání. Společně se vrátili do jeho bytu, kde si chvíli povídali o tom, co objevila. Druhý den si pro Smillu přišel Ravn a odvezl ji do své kanceláře, kde jí vyhrožoval vězením, pokud svého pátrání nenechá. Jelikož Smilla jako bývalá obyvatelka Grónska nesnášela malé a uzavřené prostory, vězení se bála a naoko souhlasila s tím, že nebude dál pátrat. Nicméně poté, co se dozvěděla od Izajášovy matky, že její manžel zemřel za podivných okolností, pokračovala ve svém vyšetřování. Smilla se pak setkala se svým otcem Moritzem Jaspersenem (Robert Loggia), aby ho požádala o pomoc při vysvětlení faktů z nemocniční zprávy mrtvého dělníka a on souhlasil, že se na to podívá. Vzápětí ve vlastním domě Smilla objevila kazetu skrytou za zdí poblíž Izaiášova starého úkrytu pod schodištěm. Nebyla však schopná porozumět zvukům nahraným na audiokazetě a tak vzala pásku ke slepému odborníkovi na zvuk, který ji dekódoval natolik, aby odhalil mrtvého otce mluvícího se svým zesnulým synem. Poté dívka odešla z lodi, kde odborník pracoval a když se za ním za hodinu vrátila, našla ho už mrtvého. Vzápětí došlo na lodi k požáru a výbuchu a loď se začal potápět do mrazivého oceánu, takže Smilla byla ráda, že se jí podařil doplavat na břeh. Tam ji okamžitě našel její soused, který ji odvezl domů a tak ji zachránil. Později Smilla se sousedem jeli k jejímu otci, brzy však zjistili, že je někdo sleduje, nicméně soused dívku v pořádku dovezl k otci a zase odjel. Smillain otec jí pak ukázal rentgenové snímky čtyř obětí z výpravy do Grónska, na kterých byl vidět smrtící prehistorický arktický červ, která byl považován za vyhynulý. Vysvětlil své dceři, jak přítomnost těchto červů uvnitř životních orgánů u člověka způsobuje toxický šok a smrt. Pak Smilla odjela do kasina v Kodani, kde se setkala se sousedovým přítelem a majitelem kasina Birgo Landerem (Peter Capaldi), který ji prozradil informace o lodi, jež se měla brzy vydat na další výpravu na ledovec v Grónsku. Zároveň jí ukázal kapitána této lodi, hazardního hráče Sigmunda Lukase (Mario Adorf), který dlužil velké peníze. Lander souhlasil, že jí pomůže dostat se na palubu lodi jako zaměstnanec a jakmile tam byla, Smilla se setkala s Nilsem Jakkelsenem (Jürgen Vogel), který jí pomohl dostat se do zakázaného prostoru lodi. V něm sídlilo vedení důlní společnosti, která loď vypravila do Grónska a Smilla zde objevila videokazety odhalující pravdu o předchozích výpravách a objevu meteoritu produkujícího energii, o které Tork věřil, že získá jeho společnosti dominantní postavení ve světě. Když se loď prodrala arktickými ledovými krami Smillu pronásledovali Torkovi muži po celé lodi. Její nový známý Nils jí opět pomáhal, ale vzápětí byl zabit. Smilla se schovala v cizí kajutě, kde ji objevil její soused, který ji tajně sledoval na palubě. Odhalil, že pracuje pro vládu a byl pověřen vyšetřováním důlní společnosti. Když se loď přiblížila k pobřeží, Smilla loď podle instrukcí souseda opustila a vydala se zamrzlou krajinou do 10 kilometrů vzdálené eskymácké vesnice, kde se měli později sejít. Jenže vzápětí objevila vstup do ledové jeskyně, kde společnost prováděla výzkum meteoritu, který sem padl v roce 1859. Uvnitř jeskyně byla zajata Torkovými muži, ale byla zachráněna sousedem a agentem v jedné osobě. Zraněný Tork vyběhl z jeskyně ven a snažil se vrátit na loď po ledových krách, protože nafukovací člun byl prázdný. Mezitím agent uvnitř jeskyně umístil silnou bombu, která komplex zničila. Následné vlny pohybovali ledem pod Torkem, který z kry spadl a utopil se v mrazivé vodě. A byl konec pěkně napínavého filmu, jemuž ovšem celou dobu pořád něco chybělo. Přirovnal bych to k oblíbenému César salátu, který bych si ale připravil bez zálivky a jedl tak neochucenou zeleninu s kuřecím masem a tousty. Už z počátku mi bylo jasné, že meteor, který spadl na ledovec v Grónsku bude mít nějaký význam, ale více jak hodinu a půl dlouhé čekání na ten význam jsem popravdě nečekal. Knižní předlohu jsem nečetl, a tak mě odhalení téhle slibné mysteriózní podívané dost zklamalo. Potěšili mne však neotřelé záběry severské krajiny, ledovců a vůbec neokoukanost prostředí z depresivním nádechem. V podstatě se zde odehrávala mysteriózní detektivka, která však měla špatné řešení, i když nabízela mnoho rozličných možností. Chtělo to víc zapracovat na scénáři a vyvarovat se předvídatelných scén v závěru, které jakoby vypadly z nějaké filmové parodie. Suma sumárum, snímek Stopy ve sněhu ode mne získal dvě sněhové hvězdičky **. (03.02.2020) (méně) (více)