Moje sestra vlkodlak 2

Po událostech prvního dílu Brigitte lítá všude možně s taškou, která sice není plná hulení, ale plná jedu a knížek o pouštění žilou a jediným společníkem na útěku před dalším vlkodlakem a před vlastní proměnou jsou vidiny její sestry Ginger. Stejně jako první Ginger snaps je i další díl horor kombinovaný s nějakým dalším žánrem a tentokrát je to o feťácích a životě v léčebně pro drogově závislé, kam Brigitte zavřou, když ji najdou v šoku a s rozpíchanýma žílama a taškou plnou lahviček s tou její "drogou". Řeší se jak se dostat ze závislosti, Brigitte mezitím řeší jak se dostat z bezvýchodné situace a vlkodlak mezitím řeší jak se dostat k Brigitte a do toho se připlete nový "sidekick" v podobě další divné holky jménem Ghost, která čte hororové komiksy a stará se o popálenou babičku. Motivace Brigitte je v příběhu asi ta jediná jasná, protože o co jde vlkodlakovi a některým dalším postavám není zrovna dvakrát průhledné, přinejmenším ne ze začátku, což dělá film zajímavějším. Pěkně a poměrně svižně je tu ta zoufalost léčebné kliniky pro feťáky a zoufalost Brigitte, která se mění rychleji čím déle jí chybí jed co si píchá do žil. Oproti prvnímu dílu je to mnohem temnější a víc zaměřené na tu hororovou stránku věci a krom špatně osvětleného šedivého prostředí kliniky se tomu přizpůsobuje i hudba, která už není takovéty standardní hororové smyčce, ale takový nervózní industriální noise. Násilné a strašidelné scény jsou natočené docela slušně a hlavně už tolik neukazujou vlkodlaka přímo ve světle a v pohybu i když má výrazně lepší masku než v prvním dílu. Závěr filmu je takový smutně bizarní a rozhodně originální, což platí vůbec pro celou Ginger snaps sérii mezi vlkodlačími filmy. A Emily Perkins byla zase dobrá :) A Katharine Isabelle taky i když tam byla asi jen proto aby si prostě mohla zase zahrát Ginger. :) (14.11.2010)

Tady by se dalo aplikovat to, co jsem už napsal k jedničce - pofidérní efekty vs. skvělý makeup/masky a ponurá hudba. Oproti mnoha hororovým pokračováním se toto neocitlo mezi filmovou špínou a to také díky tomu, že zde není hlavní náplní, aby tu byly prolity hektolitry krve, ale také se tu soustředí na psychologii charakterů (zejm. Ghost) a třešničkou na dortu je prostředí léčebny. (17.11.2009)

Tento díl se mi líbil nejvíc. Nešlo tu o vyvražďování beze smyslu, kterýho s každým dalším natočeným filmem mám plný zuby, ani nastavování ředěné kaše. Celkem jsem byl i napjatej, jak to bude pokračovat. A, což je dnešní dobou více než neobvyklé, měl jsem dokonce pocit stísněnosti, ne přímo obav, ale nemělo to k obavám daleko a obavy nemají daleko ke strachu. Považuju to za dobrej horor a možná i jeden z nejlepších natočených za posledních pět let. A určitě mě to navnadilo na první a třetí díl. Líbilo se mi tu hlavně, že postavy jsou propracovaný a dobře zahraný a že tu nejde jen o lekačky a vraždy těma nejnechutnějšíma způsobama, ale i o něco víc. Tedy o psychiku hlavní hrdinky a její snahu zabránit své přeměně a ponechat si ještě aspoň stopu lidskosti, přestože ve srovnání s ostatníma postavama (kromě Alice, která byla tam kde jsi teď ty ;) je mnohem lidštější. (05.05.2006)

Kdysi dávno jsem viděl trojku, která se mi docela líbila a o níž jsem si až doteď myslel, že to je jednička. I proto mě zezačátku zarazila ta současnost v tomhle díle. Je to trošku temněji podaná parafráze Vlka s Nicholsonem, v podstatě to samé (tady ozvláštněné vynikající malou Ghost a hromadnou masturbační terapií), možná trochu méně nudnější. Čekal jsem trochu víc. Být to nejvýše půlhodinová povídka z nějakého vlkodlačího povídkového filmu, do níž by se nahustilo všechno to dobré z téhle hodiny a půl, bylo by to i na 4 hvězdičky. Takhle je to ale dost roztahané, místama se tu skoro nic neděje a tak pouze za 2. Po druhém shlédnutí jsem v opravdu silném pokušení hvězdičku přidat, ale pro velmi silnou a důraznou absenci Katharine Isabelle (těch pár okamžiků je málo), tak nakonec neučiním. (11.04.2009)

Brigitte s vlkodlačím virem v krvi se snaží bojovat nejen s blížící se proměnou, ale i s vlastními démony duše. Ginger je sice po smrti, ale stále jí zůstává na blízku jako její temné druhé já (aneb jak chytře dostat K. Isabelleovou do pokračování). V momentě, kdy se předávkuje smrtící omějí, vše se změní. Nedobrovolné probuzení v léčebně a nemožnost dostat se k další dávce oměje jsou jen začátkem hrůz, které ji čekají. A jak se nakonec ukáže, tím nejhorším nebude ani vlkodlak, co jde v jejích stopách, ani personál léčebny. Zlo, jak už víme na příkladu Satana, mívá často krásnou nebo alespoň příjemnou tvář. Postupná proměna Brigitte odpovídá přesně divným filmům z Kanady, jejichž vlnu zahájil s největší pravděpodobností D. Cronenberg. Kromě studie rozpadu osobnosti jde i o varování pro nesoudné příznivce comicsu, že hranice mezi světem skutečným a fantastickým může být velmi tenká. Ještě lepší než jednička. (02.10.2018)