De-Lovely

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)

Jako psát něco ve smyslu, že písničky se v tomto "muzikálu" moc nepovedly, je trochu mimo mísu, když je to spíše přikreslené životopisné drama o hudebním skladateli, kde zaznívají jeho písně. Dané téma snímek de facto využívá na 100 %, mohl, pravda, skončit dřív, ale celkově z toho těžko šlo vymáčknout po filmové stránce více, jelikož ten život zas tak zajímavý nebyl. Jde hlavně o tu hudbu, která mým šálkem coca-Coly úplně není. Přijde mi, že Cole dělal celý život víceméně jednu píseň s drobnými odchylkami, až pak ke konci života trochu změnil styl po událostech v jeho soukromí. (15.12.2008)

No tak tohle se dvakrat nepovedlo. Film v podstate nema co vypravet, takze to ve vysledku vypada, ze krome zasadni sceny s padem z kone je Cole porad jen veselej, vsichni ho maj radi, sklada pisnicky a sem tam si povyrazi s nakym teplousem, coz je ve filmu jen tak nakously. Takze clovek dve hodiny sleduje, jak jsou vsichni spokojeny a cely to je desne preslazeny, ze zacatku to sice ma potencial dobre zvednou naladu, ale pak to zacne bejt jen otravny a navic ma film desne dlouhy 2 hodiny. Navic ani pisnicky nejsou buhvijaky, povedly se tak 3, 4 a muzikalovy cisla nemaj potrebnou stavu. Aspon, ze Kevin Kline v hlavni roli film docela tahne a hodne mu pomaha. (15.09.2008)

Netuším, jak je možné, že u nás o tomto muzikálu nikde pomalu napadla ani zmínka a taky se bez mučení přiznávám, že jsem po něm v půjčovně hrábla jen kvůli jménům zpěváků, kteří se ve filmu mihnou. Jméno Cole Portera mi nic moc také neříkalo, ale samozřejmě po zaslechnutí pár jeho songů se mi paměť značně rozjasnila. Toto dílko není pozoruhodné jen díky vysoké koncentraci hvězd pop-music (tedy nechci křivdit taky rocku a jazzu), ale hlavně svým zpracováním a hereckými výkony. Upřímně nečekala jsem nic extra, jen takovou oddechovku a místo toho se mi dostalo porce skvělé hudby, nápaditého děje spojujícího muzikál s životopisným snímkem, výborného hereckého i muzikantského výkonu Kevina Klina a nápadité režije i samotného scénáře. Nedokážu posoudit nakolik je film autentický, ale myslím, že je to úplně jedno, protože ve filmu jde hlavně o hudebníka a jeho svět, svět ve kterém vznikají jeho písně. A ten je nápaditý imaginativní a přitom nebolí (jako třeba bolehlav Moulin Rouge, tím však neschazuji jeho kvality). Také je pro mě osobně daleko přístupnější, protože písně Cole Portera nejsou zmodernizovány, pouze přezpívány. De-Lovely není moc zábavný a nehraje jen na hudební čísla, ale také na city diváka, je smutný i veselý zároveň. Prostě pohodový, žádné vélké přemýšlení. A ten, kdo má rád sem tam trochu jazzu anebo swingu příjde si na své. A i přestože se může zdát, že stojí od základu na hvězdách pěveckých, není tomu tak, protože jejich vystoupení nejsou nápadné či přeexponované (tedy až na křenícího se Robbieho Williamse ), samozřejmě, že člověk zaznamená Alanis Morissette nebo Sheryl Crow, ale málokomu neunikne třeba Elvis Costello nebo Diana Krall. Pozn. u nás je ve videopůjčovnách verze bez titulků u písní, což je dost naškodu, protože souvisí z dějem (mám však za to, že se nejedná o české nýbrž polské DVD). (23.03.2005)