Dům duchů

Starodávny portrét vykresľujúci ťažké osudy jednotlivých členov rodiny, ktorý je lemovaný nádhernou hudbou, krásnymi obrazmi, starosvetskou dobovou atmosférou či pôsobivou psychológiou vybudovanej na prepracovaných charakterových segmentoch. Tento film má jedno. Hercov, ktorí svojím postavám vdýchli priam nebeský pôvab. Krehká Klara (Meryl Streep), schopná jedným nepatrným gestom rozvrátiť narastajúce nesváry, hrdý Esteban (Jeremy Irons), podliehajúci svojej bezútešnej pýche, romantická Blanca ( Winona Rider), idealistka s domácimi koreňmi, Pedro (Antonio Banderas) ako odvážny milenec bojujúci za svoju pravdu a nakoniec trpká Ferula (Glen Close), dychtiaca po ľudskom súcite, odkázaná na bratovu nenávisť. Je to rozsiahly román, tragická výpoveď navonok obyčajných ľudí. Dom duchov ma zovrel ako kliešte, ale kostýmovkám sa nebránim a melanchólia ma na konci zasiahla celkom oprávnene. Toto je filmová perla. Vybrúsená do bodky a stvorená pre nekonečné obdivovanie. (31.01.2010)

Další z velké rodiny děl typu Sága rodu Forsythů. Vezme se několik generací velmi bohaté rodiny, protože její život je spojen s politickým tepem doby, která se neustále mění, což zadělává na dramatické peripetie. A filosofická rovina? Streep je spojnice - láska jak pozemská, tak duchovní - mezi Zemí (Irons) a Nebem (Close), přičemž země nás hříšné přitahuje (viz zpověď Close o naslouchání pohlavního aktu). Ryder a Banderas zase pojí rozdělenou zemi - bohatství a práce, neboť jen vzájemná spolupráce je plodná. A parchant? Lumpenproletariát, který není ani tak zlý, jen je slabý nést vinu svých otců. To zvláda Ryder jako první vlaštovka usmíření a odpuštění. (17.12.2008)

V komentářích filmu pročítám chvalozpěvy na hvězdné obsazení, až je mi to až protivné, číst týž argument stále dokola. Mně je zcela fuk, kdo ve filmu hraje, ty herce beztak z jiných filmů neznám a nepatří k mým oblíbencům. Čímž samozřejmě netvrdím, že by tu hráli špatně, ale zkrátka si nesednu na prdel z jejich slavných jmen a jen kvůli nim nebudu film nadhodnocovat. A přesto se mi tento film už dlouhé roky velmi líbí, neboť pro mě v hodnocení filmů nebývá prioritou obsazení, nýbrž dějová stránka a ta mě zde dokázala zaujmout. Film mám nahraný z TV na VHS s CZ i s SK dabingem a koupil jsem si i originál DVD. Zajímavá a poutavá sága, ve dvou a čtvrt hodině zahrnující tři generace jedné chilské rodiny. Řeší se tu sociální a třídní rozdíly a to je moje, ani ta politika a státní převrat mi tu nevadí, tak nějak k tomu patří. Mnohé pasáže jsou natolik silné, že diváka přimějí k slzám. Musím pochválit i nevtíravou hudbu, zejm. podmanivá La Paloma sem skvěle pasuje a samozřejmě brněnský dabing v čele s Kočovou a Jarým. Kdyby film natáčeli pouze Američané, kdo ví, jaký paskvil by z toho vyšel, ale tato mezinárodní koprodukce se rozhodně vyplatila. 90% (20.12.2017)

„Kedysi som ťa nenávidela. Chcela som sa pomstiť. Teraz to ale postupne vyprcháva. Začínam si uvedomovať, že medzi jednotlivými udalosťami sú súvislosti. Pýtam sa sama seba, či mám dôvod prispievať do toho bludného, nekonečného kruhu plného vrážd, pomsty a nenávisti.“ Pôsobivá adaptácia slávneho románu zo žánru „magický realizmus“, ktorý je natoľko originálny, že film nemohol s takým režisérom a hercami (Jeremy Irons bol presne taký tvrdý Trueba, ako som si ho predstavoval pri čítaní) dopadnúť zle. Kniha svojrázne miešala dokopy krvavé scény (nad scénou, v ktorej dievčatko sleduje pitvu staršej sestry som rozmýšľal tri roky v kuse) s poetickými, až nadprirodzenými. Odohrávala sa naprieč desaťročiami a mala obrovské množstvo postáv. Všetko sa to miesilo s úmrtiami, znásilneniami, vraždami i snovými zážitkami, z ktorých zostával rozum stáť (ústredná hrdinka od detstva vie hýbať predmetmi bez toho, aby sa ich dotkla a v obrovskom dome sa motajú priesvitní duchovia). Skrátka látka, ktorá sa nedá ľahko sfilmovať. Tvorcovia to však napriek tomu zvládli. Jediné, čo ma mrzí, je absencia záhadného tvora, ktorý bol v románe predstavený ako kombinácia obrovského psa, menšieho dinosaura a koňa. Je to komplikovaný a dlhý film, pomerne náročný na pozornosť a nedá sa pozerať trikrát do roka. Ale to nie je mínus. (28.05.2011)

Hned na začátku jsem si všiml stejné atmosféry jako u Kmotra (spolu se stejně krásnou hudbou) a svým (vzdáleným) způsobem to taky je Kmotr. Protože nějak tak by mohl vypadat, kdyby Kmotr byla sága ne o Corleonech mužích, ale o ženách. Pokud vás neosloví příběh (u obou filmů), tak výš než 3* to nebudou. U Kmotra mě příběh hodně neoslovil, (ještě se to může změnit 2. shlédnutím) zato tady je příběh to nejlepší (, i kdyby herci a herečky spolu s režisérem odvedli Oscarové výkony). PS: málem jsem ho neviděl, protože název je jako z hororu, kterým se obloukem vyhýbám. (13.02.2011)