Lolita

S určitým odstupem od setkání s první adaptací jsem si udělala čas na nové zpracování Lolity. A toto mi skutečně vyhovuje lépe. 40. léta jsou zobrazena velmi autenticky (obdobně skvěle jako později v On the Road), i onen klíčový prolog z 20. let působí velmi přirozeně. Detaily jsou místy až geniální, například výběr časopisů a komiksů, které si Lolita a její milenec pročítají. Lolita je sama o sobě velmi živá, skutečná a sexy, ne tak umělá a afektovaná jako byla před lety Sue Lyon. Jeremy Irons je skvělý, místy až bezbranný ve své zamilovanosti a tvrdý a zlý ve scénách s dospělými. Jen je obrovská škoda, že hodně scén s Melanií Griffith bylo vystřiženo, přeci jenom výsledný film je až příliš sevřený a jakoby se odehrával jen mezi hlavní dvojicí. Scény s Lolitinou matkou, tak jak byly původně natočeny, pomáhaly příběh ukotvit v realitě a jejich redukce posunula celek ke snovějšímu vyznění. (26.10.2019)

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)

Dost jsem se tu dočetla, že je dobře, že Lolita je vyobrazená jako svůdnice a ne jako obět. Jasně, zpočátku se nic neděje proti její vůli a zdá se, že je v mnoha případech hlavní aktérkou. O to je to ovšem rafinovanější. Copak dospělý člověk má právo přijít do dětského světa ,tam si "jakékoliv" dítě vzít a odvést do světa dospělých? Neviděla jsem Kubrickovu Lolitu, ale domnívám se ,že Lyneho verze asi bude přístupnější širším masám. (27.04.2008)

Pochroumané dětství ho navždy přinutilo hledat si za něj náhradu. Je mu čtyřicet, ale duší je pořád teenagerem. Netouží po dospělých ženách, líbí se mu dospívající dívky. A pak se jednoho dne nastěhuje k ženě, která právě takovou dceru má. Beznadějně se zamiluje a s překvapením zjišťuje, že malé Lolitě asi taky není lhostejný. Ale skrývají se za jejím jednáním nějaké hlubší city, nebo vše bere jen jako nevinnou hru? A kdo je v tomto příběhu vlastně obětí? Muž, který "znásilní" čtrnáctiletou dívku a chce s ní žít, nebo dívka, která si jeho slabost uvědomuje a neskrývaně ji využívá? Pokud věříte, že on je ten zlý, protože je to přece pedofil, podívejte se na tuto adaptaci, která dokázala vykreslit Humberta jako člověka na pomezí otce s ochranitelskými sklony a milence nezvládajícího kočírovat svou vášeň. Pokud si myslíte, že Lolita si o to říkala, přečtěte si Nabokovu knihu psanou očima hlavního hrdiny, která je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci dívky i čtenáře. Sama v tomto případě úplně jako nemám, zato si ale troufám tvrdit, že Lolita Jeremymu Ironsovi i Dominique Swain jejich nejlepší role kariéry. (Pravda, v případě Dominique za tím stojí i fakt, že snad žádný jiný její film za ic nestál.) A především Jeremymu, který si velmi dobře uvědomoval, jak kontroverzní role na několik let zabrzdí jeho kariéru, děkuju, že se Humberta Humberta rozhodl hrát. Za to, proč mám tolik ráda tento film, totiž nemůže ani tak režie, ani Morriconeho hudba, ale právě Ironsovo emotivní ztvárnění hlavního hrdiny, jeho schopnost vyjádřit psychické rozpoložení svého hrdiny i beze slov. A děkuju Jeremymu i za to, že se o osm let později rozhodl namluvit Nabokovu Lolitu jako audioknihu, čímž vzniklo dvanáctihodinové dílko, jehož kvalit si cením stejně jako tohoto filmu. Jakožto člověk, který se při cestování občas raději zaposlouchá do mluveného slova než do hudby, totiž musím přiznat, že mě Ironsův dokonalý hlasový projev spojený s Nabokovým citem pro jazyk na dvanáct hodin téměř donutil přestat vnímat okolní svět. (06.09.2007)

Lolita je moje nejoblíbenější kniha, Vladimir Nabokov je pro mě literárním bohem. A proto mě velice převelice potěšilo filmové zpracování A. Lynea. Sice se do filmu nedalo převést všechno z knihy, každý její vybroušený detail, ale to je ostatně u přepisů normální. To, co bylo ponecháno však stačí pro kvalitní emociální zážitek i u diváka knihou nezasaženého. (05.08.2004)