Lolita

Remake, který je dobrý takřka stejně jako Kubrickovo zpracování (možná má navíc o něco hezčí lolitu, ale v původním filmu taky nebyla špatná). Ale mám s ním problém. On nejenže je stejně dobrý jako Kubrickův originál, ono je to vlastně to samé znova. Ospravedlnění existence tohoto filmu bych viděl v tom, kdyby zašel do větší kontroverze, která třeba v šedesátých letech nebyla tolik možná (a dneska už taky ne, ale v těch devadesátkách to přecijen bylo nějaké volnější), ale ono je to sice hodně eroticky nabité, ale všechno zase jen v náznacích, stejně jako u Kubricka, i přesto, že 12-14. letou dívku opět hraje téměř dospělá. Prostě pedofilové, dětský porno to hoult není. Je to fakt dobrý film, ale nemá to nic navíc. Možná kdyby v hlavní roli byla Christina Ricci.... :-) (25.06.2008)

S určitým odstupem od setkání s první adaptací jsem si udělala čas na nové zpracování Lolity. A toto mi skutečně vyhovuje lépe. 40. léta jsou zobrazena velmi autenticky (obdobně skvěle jako později v On the Road), i onen klíčový prolog z 20. let působí velmi přirozeně. Detaily jsou místy až geniální, například výběr časopisů a komiksů, které si Lolita a její milenec pročítají. Lolita je sama o sobě velmi živá, skutečná a sexy, ne tak umělá a afektovaná jako byla před lety Sue Lyon. Jeremy Irons je skvělý, místy až bezbranný ve své zamilovanosti a tvrdý a zlý ve scénách s dospělými. Jen je obrovská škoda, že hodně scén s Melanií Griffith bylo vystřiženo, přeci jenom výsledný film je až příliš sevřený a jakoby se odehrával jen mezi hlavní dvojicí. Scény s Lolitinou matkou, tak jak byly původně natočeny, pomáhaly příběh ukotvit v realitě a jejich redukce posunula celek ke snovějšímu vyznění. (26.10.2019)

Jerem Irons je člověk, na kterém vlastně celý film stojí - uvěříte mu každé slovo, každý pohyb, prostě všechno. Nevím, co by z tohohle dílka bez něj zbylo (i když Dominique Swain je také příjemně potrhlá, živoucí a smyslná Lolita). Místy mi přišel děj trošku zdlouhavý, ale pěkná kamera a atmosféra leccos vykompenzuje. Co se týče formy a vyprávění, preferuji Kubrickovu verzi, ale co se týče herců, vyhrává tahle novější. (05.09.2004)

Klobouk dolů před Dominique Swain a někdy také před Adrianem Lynem. V prvním případě jednoduše proto, jak zvládla roli Lo. Jasně, že mám problém s tím, že 14-ctku hraje někdo, kdo na těch 17-náct vážně vypadá, ale i přes to se mi ztvárnění Lolity hodně líbilo. Dominique je správně neposedná, vyzívavá, rozpustilá, prostě lízátko jak si asi každý kdo četl knihu tuhle postavu představuje. Přesto by to mohl někdo Humbertovy vpálit naplno a neskrývat se za už skoro dospělou ženskou... V druhé případě Adriana Lyna to je komplikovanější. Adrian si dokáže skvěle vyhrát s určitým typem scén, většinou v komorním podání Irons - Swain. Tam to prostě jiskří, je tam ten náboj a při samotné "erotice" to fakt vře. Vrcholem je pak vyřizování si účtů s Quiltym, které sice balancuje na hraně komičnosti, ale ve výsledku se jedná o naprosto skvělou scénu. Problém ale s jeho režií nastává v momentě kdy se toho moc neděje a je třeba zaplnit příběhové mosty. Tady Lyne docela výrazně zaostává a začíná i nudit. Naštěstí se nejedná o moc častý případ takže se to dá přežít. Když tomu přidám Ironse a Morriconeho, jsem schopen se na ty 4 hvězdy dostat. Murder me! Murder me like you murdered my mother! (21.10.2010)

Ani přinejmenším nesdílím obecně panující nadšení, ať už jde o Kubrickovo zpracování nebo o Lynův remake. Opravdu nevím, co je tak úžasného na příběhu stárnoucího submisivního a přinejmenším trochu úchylného zoufalce a nechutného fracka, jež by zasluhovala lekci. Přes odpor, jež ve mně vyvolala tato dvojice, nejsem schopna nahlédnout dál a ocenit jeho kvality, které bezpochyby má, protože jinak bych se na něj snad ani nedodívala. (02.07.2009)