Maxipes Fík

Stejně jako u mnohých dalších večerníčků jsem samozřejmě býval pravidelným divákem a všechny příhody si náležitě užíval. Nevím, jak by se mi to líbilo dnes, každopádně za dětství a výborný dabing Josefa Dvořáka si Fík zaslouží pět hvězd. Škoda jen, že i v tomto žánru je kvalita dnešních věcí je dost nízká. (21.02.2009)

Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit. (23.04.2024)

"Ten pes hraje dámu?" "Mizerně, že jo." Kdyby se dělal průzkum oblíbenosti psích ras, české děti by byly zvláštní výjimka - vítězil by bernardýn. Katedry plné sociologů a psychologů by si lámaly hlavy. Až by snad i oni přišli na to, že náš kapitán není pes, ale Maxipes! Vynikající večerníčky z dílny kvinteta virtuosů: Čechura - text, Šalamoun - obraz (ono by se to snad dětem ani nemělo líbit, je to přece ujetý a poťouchlý..., ale přesto to funguje ba umocňuje), Dvořák - vypravěč (podívejte se na koment PetrPan2 - scénka s dopraváky je prostě boží a s tím hlasem..., nemá chybu, "chachá, to by mohl říct každý!":-), Skoumal - hudba, Bedřich režie. Ty příběhy jsou správně střelený, rošťácký, fantazírující a znevažující svět dospělých přesně v té míře mírné taškařice v mezích zákona, jak to mají děti rádi. (A nejen ony!) Přesně takhle jak nás ukazuje Maxipes Fík, bysme se měli brát a chovat. Teď mě omluvte, musím nazout péra a skočit si pro pivo. HAF! (13.04.2010)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)

Stejně jako bych si nedokázal představit Křemílka a Vochomůrku bez Jiřiny Bohdalové, tak si nedokážu odmyslit pana Dvořáka u příběhů Áji a Maxipsa Fíka. Také jsem rád poslouchával na kazetách dobrodružství tohoto obrovského, ale dobráckého psa, možná ještě raději než Křemílka a Vochomůrku. Opět ve svém žánru patří k nejlepším. (29.03.2008)