Divá Bára

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Okouzlující krajina Šumavy a v ní překrásná Vlasta Fialová jsou skvělým základem filmu o závisti, pověrách a životu na vesnici. Kněz je vedle Báry jedna z mála kladných postav věřících nejenom v Boha ale i v rozum a přírodní zákony. Zajímavé je porovnání s o deset let novější Ďáblovou pastí, kde je tomu tak nějak všechno naopak. (12.02.2021)

Bože, ten film ale utrpěl lety. Jeho forma, kdy celým filmem téměř bez přestávky zní symfonická hudba a patos, střihová skladba, kdy se vrší celky na polocelky a detail téměř nezavadíte. Nebýt možnosti sledovat rozkošnou Vlastu Fialovou, tak se tohle, jinak dobře se čtoucí drama Boženy Němcové, nedá dokoukat. Jak by asi filmový přepis literárního díla vypadal, kdyby ho dostal do rukou třeba Vávra nebo Vláčil a ne průměrný režisér Čech? Tahle adaptace mi zde na ČFD přijde příliš přeceňovaná. (09.05.2021)

Vlasta Fialová působí proti ostatním jako zjevení; nádherná, nespoutaná holka, která se odmítá přizpůsobit. Jana Dítětová se snaží, ale Vlastu Fialovou nepřekoná. Detailní záběry na vesničany jako by vypadly z pozdějších Passoliniho filmů. Poněkud směšně působí naondulovaní herci (Kemr, Vrchota). Škoda, že celý film nebyl natočen v reálu. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Napadlo mi, o čem by asi psala Němcová dnes... (13.09.2009)

Na svou dobu neobyčejně čistý film, respektující předlohu bez jakéhokoli poklonkování režimu. Drobná výtka spadá především na většinu hereckých představitelů, jejichž postavy jsou značně jednorázové. To se ovšem netýká Vlasty Fialové, která se mohla stát skutečnou star. Hvězdy bez vyhrnutých rukávů a montérek se bohužel v padesátých letech nerodily. (12.07.2003)