foto

Vladimír Čech

  • nar. 25.9.1914
    České Budějovice, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 2.2.1992 (77 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Vladimír Čech se narodil jako Vladimír Přikryl 25. října 1914 v Českých Budějovicích. Začal studovat pražské gymnázium, kde si ho na základě konkurzu vybrali oba režiséři Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann pro úlohu studenta Čermáka v dramatu PŘED MATURITOU (1932).

O rok později si opět na něj vzpomněl Vladislav Vančura jako na tanečníka ve svém dalším dramatu NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933). Nedostudoval medicínu na Univerzitě Karlově (1933 – 1937) a současně pracoval v Biologickém ústavu. Stal se adeptem divadelní režie v D 34 E. F. Buriana. Ovšem ke konci 30. let se začal (a stejně jako řada dalších mladých lidí z filmu PŘED MATURITOU) profesionálně věnovat filmové činnosti.

S E. F. Burianem napsal scénář k filmu na námět Boženy Benešové VĚRA LUKÁŠOVÁ (1939) a jako adept režie začínal ve filmových Aktualitách (1938 – 1939), během druhé světové války se živil jako kritik divadla, rozhlasu a filmu (např. v „Českém slově“ či „A – Zet“), autor pár rozhlasových her, umělecký šéf Živého jeviště v Praze (1943), zároveň si vyzkoušel post autora námětu, scénáře a režie krátkého filmu STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY (1941) a s Josefem Machem napsal scénář k Hašlerově komedii HOST DO DOMU (1942).

Ihned v roce 1945 natáčel dokumentární snímky o osvobození Buchenwaldu, Soudu národů v Norimberku a válečnou látku využil v autorství i v režii středometrážního snímku NEROZUMÍM (1947). K dokumentům se ojediněle vracel i později (DAŇOVÁ MORÁLKA nebo NEJLEPŠÍ TIP).

V letech 1948 – 1980 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako autor námětů – scenárista (př. DIVÁ BÁRA, ČERNÝ PRAPOR, KOHOUT PLAŠÍ SMRT, MEZI NÁMI ZLODĚJI, SVATÁ HŘÍŠNICE, AFÉRY MÉ ŽENY, KLÍČ, AKCE V ISTANBULU atd.) a hlavně jako režisér. Režijní filmografie Vladimíra Čecha je značně nevyrovnaná, od hrstky nadprůměrných a výrazných děl, zde nalezneme přes ty průměrné až podprůměrné a dokonce politicky zprofanované pamflety.

Přitom začal velmi slibně. Jako svůj debut ve hrané celovečerní tvorbě si vybral známou povídku Boženy Němcové DIVÁ BÁRA (1949), kde světovou proslulost získala krom Vladimíra Čecha též mladá začínající významná brněnská herečka Vlasta Fialová.

Žánrově je jeho dílo celkem rozmanité. V 50. a 60. letech Vladimír Čech režíroval např. komedie ŠTIKA V RYBNÍCE (1951), NEZLOB, KRISTINO! (1956), MEZI NÁMI ZLODĚJI (1963) a BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968), dramata o bojích s agenty EXPRES Z NORIMBERKA (1953) a též KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961), psychologická dramata PRVNÍ A POSLEDNÍ (1959), ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965), dráma válečné ČERNÝ PRAPOR (1958) a SEDM HAVRANŮ (1967), kriminálky s Karlem Högerem a Josefem Bekem 105% ALIBI (1959), KDE ALIBI NESTAČÍ (1961) a ALIBI NA VODĚ (1965), ke 40. výroční KSČ historické POCHODNĚ (1960) a špatné koprodukční (s Kubou) drama KOMU TANČÍ HAVANA (1962).

Po muzikálové komedii SVATÁ HŘÍŠNICE (1970) na námět divadelní hry „Obrácení Ferdyše Pištory“ Františka Langera se Čech jako první přihlásil na začátku 70. let k normalizaci s politickými díly KLÍČ (1971) – natočený k 50. výročí KSČ, SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972), VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ (1973), AKCE V ISTANBULU (1975) i SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH (1978), komediálním triptychem AFÉRY MÉ ŽENY (1972), krimi SEDMÉHO DNE VEČER (1974), psychologickým PASIÁNSEM (1977), komedií JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (1980) a těsně před penzí místo Jiřího Suchého střihovým V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (1980).

Třikrát se vrátil jako herec k filmovým epizodkám – karbaníka (PRVNÍ A POSLEDNÍ), sociálně demokratického funkcionáře (VÍTĚZNÝ LID) a muže s bedýnkou (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ). Jako režisér a scenárista spolupracoval taktéž s Československou televizí (tř. inscenace ŽIŽKŮV MEČ, PŘÍLIŠ ZELENÉ JARO, PREMIÉRA SE ODKLÁDÁ, NA ŠŇŮRÁCH Z HEDVÁBÍ a nebo VAVŘÍN PATŘÍ VŠEM). Řada jeho snímků získala ocenění či čestné uznání na různých festivalech a v anketách.

Sám Čech obdržel Velkou cenu ex aequo (1958) na XI. MFF Karlovy Vary za film ČERNÝ PRAPOR, Vyznamenání Za vynikající práci (1965), Múzu pražských diváků Melpomené (1971) za KLÍČ, za Literární soutěž k 25. výročí Února II. cenu za scénář (1973) k filmu SEDMÉHO DNE VEČER (1973), za VYSOKOU MODROU ZEĎ Zvláštní uznání za scénář v Literární soutěži k 25. výročí Února (1974) a za režii Prémii Českého literárního fondu za rok 1974 (1975) a nakonec též titul Zasloužilého umělce (1976). Vladimír Čech zemřel 2. února 1992 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace