Děti noci

Česká filmová scéna si může zatleskat, konečně zajímavé téma navíc nadprůměrně zahrané. V Karlíně jsem nikdy nebyla jindy než v noci a jinak než potemnělou a nebezpečnou díru ho neznám, takže ve mě vzbudil přesně požadovanou atmosféru. Myslím, že s Ofkou se může více či méně ztotožnit každý mladý člověk, Mádl byl překvapivě sympaťák, škoda toho nemastného neslaného konce. 70% (25.03.2009)

Velmi smutný film o nešťastných lidech všech věkových kategorií. Spolu s Karamazovými považuji Děti noci za nejlepší český film roku 2008. Hereckou sestavu si paní režisérka vybrala vskutku pestrou, Martha Issová a "její rodina", Jiří Mádl, ansámbl Dejvického divadla, Jan Dolanský a Kristýna Nováková. Ti všichni představuji prosté Čechy, nacházející se spíše na chvostu matičky Prahy, z nichž někteří se snaží bojovat o lepší zítřky, zatímco druzí rezignují a nechají se životem jen vláčet. Děj není nijak výbušný a dechberoucí, ale já jsem nic podobného ani neočekávál a právě náhled do životů těchto postaviček mě chytil za srdce. Jsem si však jistý, že Děti noci to nebudou mít lehké, protože jsou hodně "jiným" filmem. Issová s Mádlem si ocenění zasloužili, oba dva hrají naprosto úžasně. (29.09.2008)

Na Děti noci jsem jsem se docela těšil, především kvůli herecké přítomnosti mého oblíbence Jirky Mádla. Bezprostředně po zhlédnutí ale z tohoto filmu zažívám spíše rozporuplné pocity. Líbila se mi postava Ofky, jejíž životní tápání rezonuje s pocity řady lidí této generace, a celková civilnost snímku, který je svým charakterem spíše televizní inscenací. Výsledný dojem však u mě stahuje dolů otravný product placement, trapnost některých dialogů a vyloženě divný závěr, který jsem zrovna dvakrát nepobral. U tohoto filmu pro mě není bez zajímavosti, že byl natočen v pro mě důvěrně známých lokacích - při sledování jsem měl skoro pocit, jako bych já a postavy na plátně byli jedna velká rodina, která chodí po stejných ulicích a do stejných hospod. Tedy až na ten vymyšlený krám, kde Ofka pracovala, a který se jen těžko může opřít o nějakou reálnou předlohu, protože podobných nonstop prodejen potravin, kde by prodávali rodilí Češi, se dá podle mě v Praze napočítat na prstech jedné ruky, a možná ani to ne. Což opět nezáměrně snižovalo můj dojem z celého filmu, protože mu to v mých očích přidávalo na nepříjemném napětí mezi scenáristickou vykonstruovaností a režisérčiným úsilím o autenticitu. Celkový dojem u mě osciluje někde mezi 3 a 4 hvězdami - nakonec jsem se přiklonil k slabšímu hodnocení, protože mám pocit, že se mi tenhle film rychle vykouří z hlavy a nestojí moc za zapamatování. (17.06.2012)

Skočili jsme do života unuděné mladé holky, která nevěděla, co chce. Protože to nevěděla a byla líná něco se svým životem udělat a bylo jí tak protivné o tom vůbec přemýšlet, všechno se posralo. Že chce jen podrbat za uchem, taky nikdo nepochopil, hned by ji chtěli drbat jinde. Hlavní postavy byly ploché a nudné, ostatně jako celý film, takže se to dobře ztrácelo. Je jasné, co tím chtěl básník říct, ale proč jen ten český básník to neumí říct ještě jinak? Proč nepoužije ještě jinou metaforu? (18.01.2011)

Michaela Pavlátová zřejmě navždy zůstane režisérkou Nevěrných her. Kde nic není, ani smrt nebere. Mádl opakuje jen svou pravidelnou křeč, Martha opakuje své bezcílné rádoby rebelství z Dobré čtvrti. Jako doplněk antické tragédie velkoměsta se tu potulují i Novotný, Dolanský, Marthy maminka, Babčáková a další kvalitní umělci současnosti. (13.03.2011)