The City of the Dead

Podařený horor ze staré anglické školy, kde se místo explicitního násilí a vybíjení omladiny sází na pomalu budovanou atmosféru pomocí klasických ingrediencí: spousta mlhy, nevraživě se tvářící obyvatele středověce vypadajícího městečka, tajemné zvuky a upřené pohledy za doprovodu náležitě strašidelné hudby. Velmi kvalitní a bohužel podle počtu místních hodnocení málo známý kousek, který rozhodně stojí za vidění. (06.11.2009)

Klasická duchařina 60. let, která v některých málo momentech dokáže vzbudit napětí i dnes. Městečku až moc neslouží, že je papundeklové, vždycky si pak vybavím filmy Ed Wooda, kde přes jeden kašírovaný hřbitůvek chodili herci stokrát tam a zpět, aby to vypadalo, jak je vše daleko a jak daleko jeden druhého honí. Také mi přišlo divné, když studentka si čte o obětech mladých dívek a jaké atributy jsou k tomu potřeba, je v čarodějnickém městě a jeden atribut za druhým se hodí přímo na ni, že prostě neudělá rovnou čelem vzad a pila pryč, ale jde zkoumat podzemí. Taky těch obyvatel městečka mi přišlo nějak málo - na začátku ji tam upaluje minimálně dvacet lidí, ale při procházkách vesnicí se dá narazit tak na pět. A lidí v kápích je sice víc, ale stínem kříže asi stačilo políbit jen čtyři. Jsem rád za konec, protože nemám rád horory, kde se dozvíme, že něco nějak po staletí funguje, a jsme svědky jen toho, jak se to stane po stoosmapadesáté znovu. (08.06.2017)

Vďakabohu! Už som si myslel, že som do smrti prekliaty mizernými čierno-bielymi kvázi horormi (Phantom Ship, Creature from the Haunted Sea) alebo priemernými kúskami (White Zombie) a toť, poď ho, je tu mrazivý Horror Hotel, nekompromisný predchodca Psycha (no, predchodca, obidva sú 1960...) a Piatku trinásteho! (12.01.2007)

Během chladných zimních podvečerů je nejlepší se pořádně zahřát a tak když není po ruce dobrá flaška slivovice, je nejlepším způsobem zalehnout do peřin a pustit si nějaký ten dobrý filmeček. Nějak se netajím sympatiemi k filmům staršího data (před těmi novodobými) a jelikož jsem si už dlouho nepustil žádný kousek se satanistickou/čarodějnickou tématikou (a Kladivo na čarodějnice jsem už viděl mockrát), rozhodl jsem se pro „Město mrtvých“. Slyšel jsem na něj vesměs samou chválu a již opravdu dlouho ho mám ve své sbírce. Navíc tu hraje můj oblíbenec Christopher Lee. Ten nás hned na úvod naladí svou presentací ohledně upalování čarodějnice (v jeho podání bych si vystačil i se slovem), ale tvůrci nám nabídnou obrazovou ukázku „skonu“ Elizabeth Selwyn. Následuje mnohými vzpomínaná podobnost s legendárním Psychem, který vznikl téhož roku (což mi nějak nevadilo) a atmosféra začala nabírat správné obrátky. Hustá mlha, černobílý hábit, podivní obyvatelé, starý hřbitov i osazenstvo hotelu – to vše bylo zvládnuto na jedničku. Pocítil jsem lehké mrazení na zátylku, což bylo tím nejlepším znamením. Mám rád tyhle ty půvaby starých filmů – rozhodně víc než digitální patosy, přemrštěnou agresivitu a kupu zbytečných dialogů. Byla však škoda, že se následně děj posune o dva týdny dále. Dennis Lotis (Richard Barlow) předvedl velice slušný výkon a Betta St. John (Patricia Russell) mu zdatně sekundovala, ale už to prostě nebylo ono. Následovalo totiž několik scén (záběrů), které tvůrci použili již během pasáže s Nan, no a na mě už to prostě tolik nefungovalo. To samé se dá říci i o závěrečné pasáži na hřbitově, kdy jsem se bohužel musel potutelně usmívat jisté formě kýčovitosti. Ale to je na posouzení každého diváka zvlášť. Přesto zde převládají klady a celkově dobrý dojem z celého filmu. Takže ve finále dám lehce nadprůměrné hodnocení. 70% (09.02.2018)

Finále na cintoríne je nádherne atmosferické, no jednoduchý príbeh je dávkovaný veľmi pozvoľna a chýba mu gradácia. Najlepším príkladom je stred filmu, kedy začne riadne prituhovať, no v najlepšom príde prestrih, ktorý odkloní príbeh mimo Mesto mŕtvych a atmosféra na dvadsať minút upadne. Nuž čas si zobral svoju daň. (25.03.2013)