Kočka na rozpálené plechové střeše

Že je život často k zoufání a lež může být pravdivější než pravda, vědí nejenom Maggie s Brickem… To, co této adaptaci bývá nejčastěji vytýkáno, chápu jako její přednosti: není to divadelní ani statické, naopak živoucí a výsostně moderní, herecký koncert těžící z kvalitní divadelní předlohy. Latentní homosexualita mladých amerických fotbalistů, kterou režisér zmínit nemohl, aby vyšel vstříc dobové cenzuře, byla v zásadě problémem Williamsovým a příběh by nikam neposunula, a nevěra Maggie už vůbec ne. Děj tak není uhlazen, ale naopak v něm lépe vynikne prohnilost jižanské rodiny rozpadlé rozkladem morálky a tradičních hodnot… Osobně nejvíce oceňuji, že závěrečnou aktivitu Brooks přenesl z Maggie na Bricka, dává to filmu nejen romantický, ale naprosto nový rozměr… (07.09.2007)

Zase jeden "kultovní" film. Čekal jsem, že těch 85% bude nutný brát trochu s rezervou, ale nečekal jsem, že to bude až taková blbost. Vydržet 104 minut, jak na sebe členové jakýsi bizarní rodinky v jednom kuse hystericky ječej a vedou nějaký absurdní rozhovory, bylo pro mě docela utrpení. K tomu je nutný ještě zmínit takový hovadiny jako to, že třeba ten fotr je úplně v pohodě, pak před nim prokecnou, že má nádor, tak si najednou vzpomene, že ho to trochu bolí, a za dalších 5 minut už se bez morfia ani nepostaví na nohy. Nebo Paul Newman jako těžkej alkoholik tam do sebe láme jednu flašku za druhou, ale úplně v klídku tam skáče po jedný noze, aniž by měl po takovym množství alkoholu třeba nějaký problémy udržet rovnováhu. A konec mi přišel jako deus ex machina. Hvězdu snad akorát za sympaťáka Paula Newmana. (28.12.2014)

Kdopak by nechtěl Madeleine Sherwood prokopnout? Brilantní. Všichni sice s velkou vervou přehrávají až běda, ale to nevadí ničemu. Jedno z nejlépe vystavěných dramat všech dob, s Elizabeth a Paulem v nejlepších letech. Skvělý dabing ČST 1991 v čele s Petrem Štěpánkem a Iljou Prachařem (a Jaroslavou Kretschmerovou) a já nelituju, že jsem nedal přednost originál znění. Tenhle film si pamatuju ještě ze svého dětství, dávali ho v televizi a už tehdy mi to přišlo "dobré". (10.02.2014)

„Pravda je bolest, pot, placení účtů a milování se s ženou, kterou už nemiluješ. Ve skutečnosti se sny neplní a tvoje jméno otisknou v novinách až když umřeš.“ A o pravdu a lež tu jde především…Kočka na rozpálené plechové střeše je jedním z těch filmových příspěvků, které hezky ilustrují, jak vypadá skutečná narozeninová idyla v kruhu milujících příbuzných, a přitom ukazuje, jak „krásné“ rodinné vztahy panují mezi jednotlivými příslušníky (z nichž někteří opravdu nejdou vystát…ostatně i ty „bezkrké“ zrůdy byly přesně tím, čím je Maggie nazývala, ehm). Ano, najde se pár nedostatků. Konec byl už trošku vybájený, citové výlevy občas kapánek přepjaté a výstupy teatrální. To ale nic nemění na tom, že jde o solidní emocionální jízdu, navíc výborně herecky podpořenou, mnohými pravdivými postřehy protkanou. („Bez peněz můžeš bejt mladej. Ale starej bez nich být nemůžeš.“). A jistá „divadelnost“ téhle konverzačky na údernosti také nijak zvlášť neubírá. Za mě to budou solidní 4*. „Já mám odvahu umřít. Ale chci vědět, jestli ty máš odvahu žít?“ (13.12.2020)

Není pochyb o tom, že se jedná o kvalitní film s kvalitními dialogy, hereckými výkony, i s inteligentním obsahem. Svízel takto zpracovaných námětů do filmové podoby však spočívá v tom, že mají svou statičností tendenci dříve nebo později nudit. Byť třeba jen chvilkově. Přesně toto u mě při sledování Kočky proběhlo. Do toku děje jsem byl vtáhnut až v momentě střetu Burla Ivese a Paula Newmana v dešti před domem, což je na můj vkus až příliš pozdě. Mít však možnost vidět tento kousek zpracovaný na divadelních prknech, bylo by mé hodnocení zajisté o třídu jinde. (12.02.2011)