Kopytem sem, kopytem tam

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

78 % - Režisérce Chytilové se ve spolupráci se sklepáckým triem Hanák – Vorel – Šteindler podařilo natočit velmi specifický film. Zpočátku to srší vtípky a gagy, zkrátka komedie, jenomže později, po odhalení nemoci, doopravdy tuhne krev v žilách a divákovi se před očima rozehrává mrazivé drama. Jeho působivost vedle hereckých výkonů umocňuje i „nervní“ střih a prostředí, v němž se film odehrává. Ze závěrečných minut mrazí i dnes, kdy se o problematice AIDS dávno veřejně diskutuje. (31.10.2005)

První polovina nenásilně a vtipně uvozuje druhou, ponurou a beznadějnou. Ústřední trojice sice hraje neustále stejně, ale tady to ještě kupodivu funguje. Nejlepší mi přišel David Vávra. Hodně jsem se divil, že to bylo natočené ještě před revolucí. Každopádně, kdo se této tématiky štítí a odsuzuje ji, tomu se asi tento film bude zdát nudný a o ničem. Mě se líbil. (13.07.2006)

Vidět Kopyto sem, tam v patnácti, označím ho za bizarní (pokud by mi bylo přáno, co to slovo znamená). Kamera si vesele švenkuje, paprče, kopyta a leb si lítají tam a sem, zajímavé. Nicméně člověk stárne, a už ho jen tak nepřekvapí. Poučenou či přiblblou zřídelnicí vidí za každým rohem a na každém rohu vyskakovat Godarda = nouvelle vague. U některých sekvencí neodolám a tahám je dopředu, dozadu. Sklepáci baví, Hanák existuje o trochu méně tragicky než obvykle; doporučení pro stále hezký ksichtík - doktora z hor pro něj!; Vávra je šumný; nu a Šteindler – protentokrát dívka s perlou ve vlasech (a se salámem na lyžích). (A to si neodpustím - /ne/dokážu si představit tento snímek v americké produkci 1, 5 miliardy smajlíků). Takže buďme pro dnešek, děcka a pokročilí, rádi za Chytilovou,. (04.12.2008)

Upraveno v únoru 2024. Kopytem sem, kopytem tam, to jsou především orgie sklepácké poetiky, jejíž tok však determinuje tendenčně ambivalentní forma moralizujícího apelu. Sklepácká poetika, stejně jako bouřlivě provokující a promiskuitní život ústřední trojice, jest revoltou, vzpourou proti životním podmínkám socialistické společnosti. Sklepácká poetika vychází z absurdity, kolem níž se staví a slaví stánky z rákosu a slovo se stává živoucí entitou s vlastním způsobem bytí. Promiskuitní život věčné zábavy je negací negace svobodného života, je to odmítnutí konvencí, jež svou vlastní podstatou ani nedovolují svobodná rozhodnutí elementárního významu, zároveň je to však pouze náhražka za skutečnou revoltu proti nesvobodnému společenskému uspořádání, neboť neubírá ze životního komfortu. Chytilová si neodpustila kritiku společnosti, tu formu konzumerismu pozdního socialismu, přestože odbočka k syndromu získaného imunodeficitu podléhá tendenčnosti oficiální komunistické výpovědi. Smutným hrdinou morality je Josef Málek alias Pepe (Tomáš Hanák), fikaný kontrolor a lačný svůdce ženských krás. Koncept svobodné lásky hnutí hippie zemřel na herpes a rozmělnil se v konzumu, sexuální osvobození o dvacet let později bylo zastrašeno hrozbou AIDS a zředěno novou modifikací spotřeby, to další sexuální uvolnění za dalších dvacet let je již výsledkem konzumerismu, způsobem pobavení. Další důležité postavy: Pepeho kumpáni v bouřlivém pobavení životem veterinář Milan Dědek (Milan Šteindler) a provozní okresního kulturního střediska František (David Vávra), Pepeho ze zkušenosti nedůvěřivá milenka Jiřina (Chytilové dcerka Tereza Kučerová), naivnější mladá lyžařka z Klínovce Petra (Ivana Kuntová), Dědkova mladá laborantka Hanka (Renata Beccerová) a k zábavě svolná Frantova kolegyně Jana (Bára Dlouhá). Z dalších rolí: tajuplně svůdná cizinka (Chantal Poullain), její milenec (Jiří Bartoška), Frantu poučující ředitel okresního kulturního střediska (Josef Kobr), Petřin z Pepeho zuřivý tatíček (Zdeněk Mucha), Dědkova starostlivá maminka (Dáša Neblechová), či německý masochista (Pavel Vangeli). Kopytem sem, kopytem tam: pokud odhlédneme od teze, že veškeré zlo pochází jen z mravně zkaženého Západu, zůstávají nám drze provokující hrátky sklepácké poetiky, filmové hříčky a narážky Chytilové a podprahová myšlenka, že veškerou potenciální možnost rebelie lze důkladně rozmetat vyvoláním pocitu niterného strachu. Aneb když život nabízí jen přetvářky v životních rolích, musí se protestovat, a to i za cenu vlastního sebezničení. Sklepácká estetika umění, to je ten skvost, který věky přetrvá! (10.11.2009)