Intersttella 5555
Hrají:
Thomas BangalterObsahy(2)
"Interstella 5555 - The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem" z dílny japonského mistra Leiji Matsumota je nakreslen na míru ke slavnému albu Daft Punk "Discovery". V dojímavém sci-fi příběhu o zrození nejslavněvnější kapely na světě tedy narazíte na hity jako "One More Time", "Aerodynamic", "Digital Love", "Something About Us" ad. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
“I have all these lights in my head.” ()
Tohle je vážně originální nápad. Celé album Discovery od Daft Punk tvoří dohromady s japonskou animací jeden muzikálový příběh. Kupodivu to k sobě dokonale sedí a člověk si to užije, i když třeba zrovna fanouškem Daft Punk není. Aspoň mně to přišlo jako příjemná a zároveň zajímavá podívaná. Animace 4 hvězdičky, hudba taktéž 4 silné hvězdičky. ^^ ~(4,4★)~ ()
Tak tady se přiznám, že jsem byl připraven na nejhorší. O Daft Punk jsem v životě neslyšel a japonské čmáranice nemám vůbec rád, nejedná-li se o čmáranice pro dospělé, takové mi nevadí. Mile mě překvapilo, že hudba mi vůbec nevadila, ba naopak se mi některé skladby velice zamlouvaly, a dokonce jsem si uvědomil, že mnoho z nich neslyším poprvé. Horší to bylo s hranou částí. Ta, podle očekávání, stála za hovno. Příběh byl hrozně ubohý a strašně nudný. Myslím, že mohl oslovit snad jen bezvýhradní fanoušky. Ani tu hodinku jsem neudržel oči a pár minut před koncem jsem si musel dát vynucenou spací desetiminutovku. Celkově bych hudbu označil i jako "super". Bohužel, tyhle čmáranice jsem nikdy neměl rád. Nejvíce mi na nich vadí obrovské časové rozestupy jednotlivých obrázků. Absolutně to nepůsobí na moje citlivá očička souvisle. Obraz je trhaný a koukání nepříjemné. Hodně nesnáším třeba, když některá postava pseudo běží. To je úplně hodno odvrácení zraku. Celkově to na nějakou tu hvězdičku vidím, protože, naposledy se zmiňuji, hudba je vážně dobrá, přestože to není ani omylem můj styl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. ()
Jeden z mojich absolútne najobľúbenejších animovaných filmových muzikálov a filmov vôbec. Pretože všetko je zladené tak fantasticky, že pre človeka je to len radosť pozerať. Pokiaľ nie ste fanúšikom Daft Punk, možno pri tomto filme dokážete naraziť, ale myslím si, že žiadny iný album ako ich Discovery by dokázal toto spraviť fantasticky, ani keby hudbu nahradia dialógmi by to nebolo ono. Všetko je to len vizuálne podané s vynikajúcou hudbou, ktorá tomu dala podľa mňa srdce. Neviem či sa najprv urobili animácie a potom sa k tomu pridala hudba Daft Punk alebo to vznikalo spolu simultánne, no jednoznačne viem povedať, že sú tu pre mňa vynikajúce momenty, na ktoré nikdy nezabudnem. Príklad môžem uviesť, že dlho nevidíme do tváre hlavnému antagonistovi. Ten sa zjaví až na konci štvrtej skladby, inak ho vidíme len zozadu alebo len jeho škodoradostný úsmev. To je fantastické. Plus aj postavy sú skvelé. A musím povedať, že vzťah medzi Shepom a Stellou je skutočne príjmený na pozeranie. Osobne mám asi najradšej časti s Digital Love, kde vidíme Shepa ako sa snaží zachrániť svoju lásku ako aj celú kapelu a Harder,Better, Stronger Faster, kde vidíme ako kompletne všetci stratia identitu a začnú žiť v úplne novom svete. A ja som to sledovaním dokázal prežiť a cítiť ako som chcel, aby sa to dalo zmeniť. Interstella 5555 je jeden z mojich najobľúbenejších animovaných filmov vôbec. Má srdce na správnom mieste, vie veci podať len vizuálne a hudbou a spojením vzniklo niečo jedinečné a fantastické. Klobúk dolu pred tvorcami. Milujem tento film. ()
Já absolutně nejsem fanda japonské animované tvorby ani elektro(tech)nické muziky, ale na těchto 65 minut asi budu vzpomínat a připomínat si z nich alespoň vybrané skladby určitě ještě dlouho. Některé písně včetně zpěvů zremixovaných počítačem sice zní na můj vkus příliš uměle, ale k samotnému příběhu i japonskému anime se náramně hodí – a TO, co zde vzniká za spojení hudby a obrazu, jsem vnímal jako geniální symbiózu. Místy jsem měl až pocit, že tvůrci s takovou dávkou kreativity, protaveného do stylu na první pohled pro mě odpudivého a hle, nakonec s nejedním fascinujícím nápadem a podmanivým prvkem, museli také dojít buď z mimozemské planety nebo z budoucnosti. Nebo skutečně čerpali ze záblesků z prožitých nočních snů. Pro mě osobně až vtažení do absolutně jiné dimenze. Pustil jsem si to poprvé a nemohl uvěřit, jak mě to zaujalo a rozhodl jsem se, že než napíšu komentář, chci to vidět pro jistotu ještě jednou. O pár hodin jsem si Interstellu 5555 pustil znovu a napodruhé mě svou propracovaností, již s vědomím, co mě tu vše čeká, ohromila ještě víc! Doslova hudební i vizuální sci-fi, propracována v neskutečně nápaditých detailech, ke všemu s dost zajímavým příběhem o únosu kapely meziplanetárního charakteru. Občas mi jen vadila přehnaná délka některých skladeb (nejvíc té poslední) v poměru k tomu, že více z nich je založeno hlavně na opakování jednoho motivu. Ale i v tomto směru mi to vynahradily minimálně dvě skladby, které mě dostaly už i samy o sobě (a společně s obrazem teprve nabraly na zážitku) – první na slavnostním galavečeru odevzdávání cen, s popěvkem fáná-gou (či-li fanoušci jdou?), a hlavně dlouhá instrumentální melodie během pátrání na zámku, s úžasným klávesovým sólem. Je v tomhle pro mě cosi magického... [90%] ()
Interstella má od muzikálu hodne ďaleko, keďže postráda takmer všetky jeho črty a vlastnosti. Je to čistokrvný videoklip, akurát natiahnutý na takmer celovečernú stopáž. Avšak ako videoklip je dokonalý. Celý čas ide vynikajúca hudba Daft Punku, v popredí sa odohráva zaujímavá story, a to všetko v prekrásne animovanom anime balení. 10/10 ()
Legendární elektronické duo Daft Punk je jedna z mých absolutně největších srdcovek, která mě provází už od mého dospívajícího dětství: Discovery bylo první hudební CD, které jsem si kdy koupil. Téměř dokonalosti toto dílo dosáhlo tím, že si hudebnící napsali svůj vlastní filmový příběh a nechali si ho zanimovat jako videoklipy ke všem songům na tomto albu. I když tuto hudbu bych mohl poslouchat na nekončném repeatu až do mé smrti, tak při prvním shlédnutí jsem nebyl opojen kvůli tehdejšímu nezájmu k japonskému výtvarnému stylu. Až nyní si uvědomuji, že toto spojení a jeho výborné provedení je úkaz, který v rámci originality nemá obdoby a měl by se vyvažovat zlatem. Co se týče němých kinematografických projektů, tak vůbec stojí na mém osobním pomyslném vrcholu. Lehce subjektivních 5*. ()
Brilantní CD (a to taneční hudbu moc neposlouchám). Anime s novodobými šmouly z jiné galaxie je velmi sympatické a k tomu má i slušný příběh. Cameo Daft Punku mě opravdu pobavilo :-)). ()
Mno, pár výhrad žel mám. Ale jsou to drobné výhrady. Trošku mi vadila modrá barva pleti mimozemšťanů, protože třeba u té holky mi to připomínalo Šmoulinku. Ta japonská animace je chvílemi naprosto geniální, aby tam pak animátoři prdli rádoby vtipnou postavičku jak z Dobrodruhů z vesmíru (ano, jeden z členů skupiny). Některé skladby bych prohodil, třeba ta u pohřbu se ke scéně moc nehodila. Samotná hudba docela ušla, jen to, že některé skladby stojí na repetitivnosti, mi chvílemi vadilo - a asi nejvíc u závěrečné, skoro nekonečné skladby. AVŠAK. Jinak mne celý film hodně potěšil. Říkal jsem si, že takhle kdyby někdo zfilmoval od ELO Time, to by bylo super. Tady to trvá hodinu a nápadů je, že by z toho Američani natočili 24 sezón nějakého seriálu. Vážně mne to hodně bavilo, a když už jsem si myslel, že jsem tvůrce prokoukl a vím, co bude dál, přišli s docela nečekaným zvratem. SPOILER SPOILER A ten nápad, že Mozart, Jimi Hendrix nebo Ella Fitzgerald vlastně byli mimozemšťané mne hodně nadchl. KONEC SPOILERU Navíc tam jsou drobné špílce jako fotbalový zápas Francie a Japonska, který je v určitou chvíli 1:1 (ha ha, kdo zná japonský fotbal, tak ten vtip pochopí daleko víc) nebo že na zlatých deskách jsou nominováni Daft Punk. Celkově to má přes určité smutné momenty hodně poztivní náboj, a to mezigalaktické spojení s mimozemšťany při koncertu je hodně příjemná vize. ()
Výborné prepojenie hudby a obrazu, bavil ma príbeh, postavy aj štylizovaná animácia. ()
Je to sice "jen" videoklip k celému albu Daft Punku a odvíjí se to čistě jen od toho, jestli ten který divák má rád Daft Punk nebo ne, každopádně já, která mám ráda Daft Punk :), jsem se bavila moc, protože nezáleží na tom příběhu o ufounské kapele, kterou unese zloun ze Země, aby z nich udělal popové hvězdy v New Yorku, ale jde o tu pěknou souhru animé obrazu v takovém tom typickém manga stylu se všemi těmi klasickými rysy ostrých i kulaťoučkých obličejů a hlavně jednoduchých linek s monochromními barvami a hudbou Daft Punku, která se projevuje občas třeba jen v úplných detailech v obraze, ale pořád velmi pěkně ladí jak řazení scén s hudbou, tak i beaty s různým třeba blikáním nebo pohyby končetin a někdy je to až překvapivě nápadité a detailní vzhledem k tomu jaký jednoduchý styl mangy tu je :). Takže kdo má rád Daft Punk se bude určitě bavit a možná i víc než pouštět si to album jen tak bez obrazu, ikdyž i to samotný je super :). A Daft Punk samotní tam jsou taky :). ()
CITÁT - Muzikanti jsou kouzelníci, to jsem vždycky říkal............. Ten všudypřítomný, vesměs se stále opakující hudební doprovod mě deptal. Tahle forma vyprávění mě moc nedala. Jediné, co dokáže na příběhu zaujmout je animace. ()
Dost divoká vizuální orgie... Daft punk ve spojení s parádním Anime... Hlava se mi točí eště teďka... asi si to dám ještě one more time... ()
Miluju Daft Punk, miluju i tenhle film. 68minut neskutečného hudebního, ale i filmového zážitku. Hudba se tam nejen že hodí - ona je hlavním aktérem, vytváří děj, mluví za herce. Velice originální kousek, na který jen tak nezapomenu a pokud ucítím, že zapomínám, okamžitě ho budu muset shlédnout znovu. ()
Nevím, co nového k tomu říct, aniž by to již někdo přede mnou neřekl. ... super hudba, super příběh ve stylu manga a ani slovíčko :) Užil jsem si to:) ()
Skupinu Daft Punk mám rád, ale majú už aj lepšie albumy ako Discovery, s ktorým je spätá Interstella, napríklad excelentný Random Access Memories, a toto ich skĺbenie elektronickej disco hudby z albumu Discovery s anime sa pri dĺžke cez jednu hodinu míňa účinku. Nápad vytvoriť jeden rozsiahly videoklip je síce pútavý, ale samotný príbeh z pera Daft Punku nie je vôbec ničím zaujímavý. Jedná sa len o jednoduchú story o únose mimozemskej kapely z jednej planéty a jej pretvorenie na populárnu kapelu na planéte inej. V jadre sa to síce snaží o kritiku fungovania hudobného biznisu, ale tá nie je nijako do hĺbky rozpracovaná. Zároveň hudba po väčšinu času nekorešponduje s dianím a tak sa vytráca aj súhra obrazu a zvuku. Samotná japonská animácia nie je vôbec ničím špeciálna a Japonci zvládli oveľa krajšie „nakreslené“ a rozhodne aj námetovo silnejšie anime filmy už pred 30 rokmi (viď napríklad Grave of the Fireflies, Akira atď.). Tým pádom táto dosť strohá animácia nemá v „novom miléniu“ čím zaujať. Mať to maximálne do pol hodiny dostavil by sa zamýšľaný efekt, ale pri hodinovej dĺžke sa sledovanie tohto plytkého deja bez jediného slova stáva hlavne v druhej polovici už neskutočne ubíjajúce. Daft Punk si tým síce svojho času splnili svoj detský sen, čo im nemôžem zazlievať, ale faktom ostáva, že nie je absolútne žiaden dôvod počúvať ich hudbu práve v takejto „celovečernej“ podobe, na to Vám plne vystačí aj album. A odmietam tento „film“ adorovať len kvôli hudbe Daft Punku, pre ňu sú určené iné média. ()
Naprosto fantastických 68 minut! Když jsem poprvé viděla klipy ke skladbám jako Harder, Better, Faster, Stronger nebo k One More Time, něco mi už tehdy říkalo, že jsou součástí něčeho většího, že nejsou k těm fantastickým skladbám vytvořeny jen tak. To se mi potvrdilo ve chvíli, kdy jsem na tenhle film narazila ve filmografii Daft Punk zde na ČSFD. Řekla jsem si, že se na něj někdy musím podívat na celý. Zlobím se na sebe, že jsem se k tomu dokopávala tuším několik let, protože jde o jeden z nejlepších a nejzajímavějších filmových počinů, které jsem dosud měla možnost vidět. Příběh The Crescendolls, nejlepší vesmírné kapely, je opravdu nádherný a dojemný, jak je uvedeno v jednom ze zdejších obsahů, pro jednou to není jen laciné lákadlo. Okamžitě jsem si jej zamilovala, dlouho mě žádný tak neuchvátil a nezasáhl. Co je nejlepší a nejvíce na něm obdivuji, je to, že je mistrně vyprávěný beze slov (tím myslím, že postavy nepromluví, ne text ve skladbách) jen prostřednictvím krásné animace a geniální hudby od mé nejoblíbenější kapely vůbec. I beze slov jsem se sžila s postavami a fandila jim. A díky hudbě cítila emoce, spoustu emocí... Navíc tu Daft Punk mají velmi zábavné cameo. Trochu škoda, že se Interstelle 5555 (podle počtu zdejších hodnocení) nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, mimo jiné i kvůli zjevným narážkám na hudební průmysl, ty snad pochopí každý. Výborná záležitost nejen pro fanoušky Daft Punku - pokud vám nevadí houseová nebo elektronická hudba a dokážete překousnout anime, vřele doporučuji zhlédnout. P.S.: Sledujte třeba na Dailymotion - na YouTube není Interstella 5555 celá ani jako seznam všech klipů se skladbami, některé klipy nejsou v Česku dostupné. 10/10 ()
Tímhle skvostem mi Daft Punk udělali velkou radost. Nikdy mě nepřestane udivovat a bavit dokonalost jejich songů. Daft Punk and Leiji Matsumoto are the Superheroes. ()
Pro mě, jako fanouška Hloupého Punku (který vůbec není hloupý a už vůbec ne punk, haha)...povinnost. A velmi příjemná. Za absolutní vrchol považuji skladbu Veridis Quo (a za jejich totální vrchol vůbec skladbu, Robot Rock z alba Human After All), která je něco nepopsatelného. Něco jako Mozart/Bach vs Daft Punk. Jde také o 2. nejdelší skladbu na celém albu a dozvíte se v ní, jak je to s nejslavnějšími hudebníky v dějinách lidstva takovým způsobem, že by i Star Trek TOS mohl závidět.;-) Je samoz. ironií, že i když nejsem vyloženě house fan, tak toto mysteriózní duo poslouchám již od 1.LP a k elektronice jsem měl vždy velmi blízko (díky Carpenterovi), takže tak. Sice už anime nemusím tak jako pred 20 lety, ale tento způsob vizuálu mi vůbec nevadí. Právě naopak. A pro ty, kteří neví, zda bylo napřed album Discovery či film či obě věci souběžně vězte, že napřed je album. O 3 roky později pak přišel parádní anime s vycizelovým house/garage house/disco/post disco hudbou od 2 francouzských Robotů, kteří ve filmu při nominaci na zlatou desku mají pocity vyobrazené na svých helmách...Happy......a.....? ;-) ()
68 minút trvajúci, úchvatne vyzerajúci klip(ktorý ale rozpráva príbeh, nejde v ňom len o trasenie zadkami a predkami) na výbornú muzičku od Daft Punk. 10/10. ()