Nebe

Tykwer žije v zvláštním světě, kde platí prapodivná, ritualizovaná pravidla. Někdy se projevují hromaděním nesmyslů (Smrtelná Marie), jindy zase tempem (Lola běží o život, Nebe). V Lole bylo tempo strhující až se zajíkávalo, v Nebi plyne jako nedělní odpoledne při čaji u tetičky. Zatímco děj by vydal na akční thriller, střih a záběry byly pozvolné až malátné. Tykwer pracuje s filmovými prostředky, podle mě ale samoúčelně a v tomhle případě neobjevně (let do nebe coby metafora smrti). ____Někomu tenhle styl může sedět, mně ne. Co mi ale vysloveně vadilo, byl chatrný scénář. I v příběhu takřka nadpozemské lásky musí fungovat běžná pravidla, když se milenci pohybují na zemi mezi běžnými smrtelníky. Když nebudu hodnotit ústřední dvojici (beru ji jako pohádkovou), tak bylo v ději plno nesmyslů a nelogického chování. KOUSEK DĚJE: hledaná atentátnice, jejíž fotka je ve všech novinách, si volně a bezstarostně chodí za bílého dne ulicemi, maskuje se ostříháním (vyholené ženy si nikdo nevšimne, že?) všeobecné spiknutí karabiniéru (to bylo skoro na intervenci italského zástupce v EU). ____Shrnuto: nesmysly v ději a dlouhé, často zbytečné záběry = nuda. /28.1.2011/ (28.01.2011)

Otázka Giovanni Ribisiho z úvodní sekvence „jak vysoko mohu stoupnout“ by asi byla nesmyslná, jestliže by se člověk již při jejím položení vznášel v oblacích. Cate Blanchett proto otevírá příběh na nejhlubším dnu, sražena na kolena jak zlem okolního světa, tak vlastními zločiny, ale to jen proto, aby byla pomalým a nenásilným tempem pozvedána směrem k odpuštění a opravdové lásce. Její nelehká cesta je tak silně očisťujícím zážitkem i pro diváka, který je z hluku a klaustrofobického prostředí policejní stanice pomalu přenášen do uklidňujících koutů italského venkova, kde se dvě duše prolínají v nerozlučnou jednotu. Konec je pak mlčenlivou katarzí, nádherným smířením se s celým širým světem i vlastním životem tváří v tvář nebeské klenbě a jejímu blankytnému tichu... (22.01.2017)

Podprůměrný thriller, napětí může vzniknout snad jedině v momentě, zda se Philippina kamarádka bude taky vdávat. Milostné drama? No, tak to by celkem šlo. Hezky zabalené do mírně kriminálního příběhu. Pro mě je tento film spíše zklamáním, jednak jsem od Kieslowského scénáře čekala mnohem více, druhak jsem očekávala evropský film, když jsou amíci jedněmi z pěti koproducentů. Kieslowski zklamal banalitou a hamburgři začarovali ostatní producenty a vznikl skoro tuctový americký film. A podivuhodný je i český dabing. Snad aby se nám herci neunavili, dabovány jsou pouze anglické pasáže, italština si proudí v původním znění. (10.06.2012)

Tak neviem, ono mi to celé nejak vyšumelo do prázdna, veľmi, ale veľmi nepravdepodobná historka o úteku mladej ženy a policajta. Do Ribisiho by sa v jeho imidži zvoleného pre tento film nezalúbila ani Murriel, ktorá sa vydáva. Melanchólia z Princezny a bojovníka možno trochu zostala, ale silný príbeh už nie. Aj keď námet je podľa ohlasov výborný. Už trochu moc vyumelkovaný Tykwer. (01.08.2009)

Tykwer-Blanchett-Kieslowski a už jsem věděla, že to prostě musí být dobrý film. Tíha viny a odpovědnosti za smrt tolika nevinných lidí a otázka, jestli byla vinna jen sama Philippa, osudové rozhodnutí mladého policisty a odevzdanost ve tváři jeho otce, to jsou ty nejsilnější momenty NEBE. Nad typickým Tykwerovým koncem jsem se pousmála a myslím, že byl nádherný. (04.01.2006)