Dlouholetí přátelé se rozejdou, protože milují jednu dívku. Po čase se setkávají při společné práci a důlní nehoda je donutí zapomenout na minulé neshody... Hodně melodramatického patosu, jinak slušný průměr. (oficiální text distributora)
Ve válečném roce 1940 vznikly shodou okolností krátce po sobě dva filmy z hornického prostředí (druhým byla Druhá směna Martina Friče). Oba si byly v mnohém podobné. Ústředním tématem je milostný trojúhelník, v němž hlavní roli hraje zrazená láska, žárlivost a síla přátelství. Oba filmy se zároveň pokoušely o co nejpřesnější vykreslení havířského řemesla. Dobová kritika byla nadšena a motivovala další tvůrce k podobným námětům. Režisér Miroslav Cikán tehdy vycházel ze stejnojmenné rozhlasové hry Ladislava Jílka, která však nikdy nemohla zachytit toto výjimečné prostředí ve své hloubce jako filmový obraz. Hlavní konflikt je rozehrán mezi Ladislavem Boháčem a Janem Pivcem, jejichž přátelství rozbije láska ke stejné ženě. Až v závěrečné scéně, v níž jsou oba vystaveni smrtelnému nebezpečí, dojde k vzájemnému usmíření. Osudovou ženu si zahrála Hana Vítová, která se tehdy ocitala na samém vrcholu své filmové dráhy. Drobnou zajímavostí je účast sourozenců Blahníkových, kteří se proslavili o rok později ve Slavínského veselohře Nebe a dudy. V rámci protektorátní produkce nesporně zajímavý film, zachycující postavu horníka jako člověka s duší a srdcem. Za necelých osm let jej bude zdobit povinný rudý úsměv a rekordní procenta výkonnosti.
