Vaterland - Lovecký deník

Trochu tajemna, trochu fantastična, trochu humoru, trochu trapnosti, o něco víc nudy, skoro žádný smysl a spousta odporně bzučících much. Tak asi takový je tento film, který mohl být dobrý, ale... Sám nevím, kde se stala chyba. Vždyť ono to celé vlastně nebylo úplně špatné. Možná to zazdil ten konec a určitě tomu na kvalitě nedodaly ty dvě "krásky". (19.01.2007)

Vaterland - Lovecký deník je sympatický svým alegorickým podhoubím. Snaží se uchopit vnitřní pocity daného rozložení světa a vztahy propojuje do širších souvislostí. Minulost ožívá v přítomnosti v síle podvědomí a nezkušenosti. Dotýká se rozdílů, podnětů, následků i vlastního viditelného a skrytého uspořádání řádů. Velebí kultivovanost, podléhá živočišné vášni. Neodpustí si jízlivost, ani klukovské uličnictví. Nejviditelnější zbraní jsou obrazové stylizace i přirozené herecké nadchnutí pro věc. Filmu škodí myšlenková náročnost, rozháranost a nejednoznačnost sdělení. Nihilistické odlehčení zvíří oblak prachu, podněcuje rozvoj myšlenek k vynášení trumfů, odpoutává pozornost od vybudovaných základů a konečnou katarzí se stává cynický výsměch. Vaterland není filmem k běžnému použití, ostražitost před konkretizací body k dobru také nepřidávají. Mé hodnocení je oceněním odvahy k vytvoření několikavrstvé alegorie ve stylových barvách nestálosti loajality času. Hlavní postavou rozverného filozofického díla je Richard Czadsky (dobrý Karel Roden), potomek aristokratické vznešenosti, která v moderních humanistických proudech politicko-společenské korektnosti a vyšší ekonomické úrovni znovu vytváří dávný řád. Věci nabírají spád principem domina. Není snadné udržet na vytyčené dráze splašenou životní sílu, ani rozdílné ambice a vnímání života. Skutečnost může přinést rozčarování a chaos tápání. Uhlazenou zdvořilost přináší Jan Willmer (důstojný František Řehák), stárnoucí romantizující vzpomínka vznešené minulosti v zapomnění. Nejzvídavější je Karel Willmer (zajímavý Petr Forman), Janův syn, snažící se pochopit souvislosti a minulost. A hledá vlastní roli v dramatu života. Nejsebevědomější je Max Czadsky (sympatický Vasil Fridrich), Richardův lehkomyslný bratranec. Jeho cesta je nejsobečtější, jeho prozření nejrozvratnější a nejbolestivější. Hlavní ženskou postavou je Karla Czadsky (příjemná Dana Poláková), Richardova manželka s křehkou podstatou duše i cynickým osudem. Z dalších rolí: Richardův mladší a bezstarostnější bratr Vilém Czadsky (příjemný Roman Zach), ostýchavější Richardův bratranec Leo Czadsky (Marek Daniel), nekompromisně ochraňující Janův syn Josef Willmer (Matěj Forman), Vilémova těhotná partnerka Kristín (Adiya Oyunchimeg), místní autorita moci Colben (sympatický Oldřich Vlach), dvojice divočejších domorodých průvodců gijas Joao (Júlio Martín) a Geraldo (José Figueiredo), Janova ukrytá dcera Marie (Miriam Jelínková), či zástupci mystických kostrounů (Jan Jehlička, Pavel Šáro, Vlastimil Hanzal a Žofie Hradilková). Film není určen k běžnému použití, zábavou se stává spletitá síť úvah a myšlenkových pochodů. Rozčarování je podbarveno nihilismem. A filozofující poetika si zaslouží mé uznání. (07.03.2018)

Když jsem Vaterland viděl poprvé, byl jsem nadšen. Snímek, který pojí typicky českou atmosféru (úžasně nostalgické) a originalitu, kterou u tuzemských snímků příliš nevídáme. Audiovizuální stránka funguje výborně, povedený hudební doprovod a větší množství poloh kamery jsou velice působivé, jenže to k dokonalosti nestačí. Nepovedený scénář a povětšinou přehrávající herci (zvláště ti známější!) dost ubírají na výsledném dojmu. Stejně je na tom i nedořešený závěr, kdy film končí dost otevřeně a divákovi nejsou předhozeny žádné normální indicie. David Jařab ale překvapil, škoda jen, že se mu nedaří nastolit na celý film nějakou dusnější atmosféru, protože ta tu opravdu hodně chybí. [TOP 19/5 20%] (20.01.2007)

Pokud Lynchův surrealismus vyplývá z amerických tradic a pop-mytologií nemůže lynchárna po česku vypadat jinak než Vaterland....Nebo ještě jinak: Někde mezi Lynchovou Amerikou a Tarkovského Ruskem leží Vaterland :)- za originalitu a příležitost k dalšímu patrně zbytečnému procvičení mozkových buněk dávám 4 hvězdy (01.04.2005)

Opravdu úděsnej film(zvlášť díky nevhodně zvoleným hercům a jejich často afektovaným etudám(záměr?), formě-vizuální stránce je třeba vytknout především zvláštní pohyb v prostoru, který diváka postupně dezorientuje a ten snadno ztrácí přehled o situaci, místě i času, jako vedlejší efekt nadužívání detailů a minimálního nezručného použivání větších celků je film příjemnou ukolébavkou, kterou ale narušuje všudypřítomné bzučení hmyzu- a hudbě). Dvě hvězdičky dávám hlavně díky interpretačnímu výkladu Davida Jařaba, který toho měl evidentně mnoho co říci, avšak filmem se mu to dvakrát nepovedlo. Chápu, proč se projekt zrealizoval a proč se pro něho téma střetu dvou odlišných(a přeci v něčem stejných) kultur stalo neodolatelným námětem. Ačkoliv i zde platí, že šikovná analýza a nápad se dají v umění)filmu zmršit různými způsoby a zároveň obhájit a vynést do nebe, tak se neodvažuju tlumočit dále Jařabovu interpretaci. Ta by ze mě prostě nikdy nevypadla, ale nemyslím si, že by to byla vina jen moji zabedněnosti. Zkrátka"kdo chce psa hladit..." (04.01.2012)